Friends sister is beautiful

57.-Chapter

„Tak dobře," souhlasil a potom se na chvíli odmlčel „, takhle jsme od sebe s mojí ségrou. O jeden rok." Najednou vybalil a já se překvapeně podívala. Nikdy mi neřekl, že má sestru nebo nějakého dalšího sourozence. Možná o tom nechce mluvit, tak proto mi to neřekl, ale já jsem zvědavá a nemůžu si odpustit nezeptat se.
„Ty máš sestru?" Připadala jsem si, jako že se znova poznáváme, jelikož mi bylo blbý, že jsem to nevěděla.
„Jo mám, ale už jsem jí dlouho neviděl. Ani nevím, jestli stále žije." Přiznal a lehce pokrčil rameny.
„A jak se jmenuje?" Zase vlezlá otázka, ale já si to prostě nemůžu odpustit.
„Julia, ale odešla už dávno z domova a od té doby jí nikdo neviděl. Je to jako kdyby se vypařila ze zemského povrchu, což nikdo nechápe, ale už dávno jsme to přestali řešit. Moje mamka to vzdala, jako první, protože věděla, že se Julia už nevrátí. Vím, že jsem byl hrozně naštvaný, že to vzdala tak rychle a šel jsem jí každou noc hledat, ale jakmile jsem se každý večer vracel sám, tak jsem si uvědomil, že se Julia už nevrátí. Pamatuju si, že se nějak chytla s tátou a potom odešla. V tu dobu jí bylo patnáct a mně šestnáct, proto si nejsem ani jistý, jestli ještě žije nebo ne." Odhalil mi opět skrytou část jeho života, o které se nikdy předtím nezmínil. Ani Chris to nevěděl, protože ten by mi to hned řekl.
„To je mi líto." Upřímně jsem přiznala a chytla ho za ruku.
„Už je to dávno. Zapomněl jsem na ní, proto jsem ti o ní nikdy neřekl. Nevnímal jsem fakt, že mám ještě sestru. Táta mě donutil na ní zapomenout, protože nechtěl, aby mi rozptylovala život." Pokrčil rameny jako by mu to bylo jedno a vypil celý obsah rumu, který zbyl ve sklenici.
„Já to chápu. Nechybí ti někdy?" Nechtěla jsem se ptát, protože vím, že má Justin svoje rodinné vztahy komplikované, ale chtěla jsem to vědět.
„Dřív mi chyběla. Byli jsme si hodně blízcí a závislí jeden na druhém, protože jsme rok po sobě tak se ode mě všechno naučila, když vyrůstala. Věř nebo ne, ale ona byla ta problémovější i když tomu sám nechci věřit a já jí ale vždycky chápal a toleroval. Jenže, kdy odešla tak to jsem nevydržel. Uzavřel jsem se a jí odřízl ze života potom co mě táta donutil. Takže, abych ti pravdu řekl nechybí mi. Vůbec." Odpověděl a já přikývla.
Věděla jsem, že má Justin hodně komplikovanou rodinu, ale až takhle bych neřekla. Ovšem dělá mi i starost to, že mám pocit, že se mi se svým životem pořádně nesvěřil. Jako by mi chtěl něco zatajit.
„I kdyby se zítra objevila, tak bych jí nevzal zpátky." Přiznal. Políbil mě na rty a zapálil si další cigaretu.
„Ani kdyby se třeba omluvila a snažila se tě získat zpátky?" Zeptala jsem se a Justin chvíli přemýšlel.
„Ne. Ani v ten moment bych jí nechtěl znova v životě." Po chvilce odpověděl a já přikývla. Uznávám, že tohle jsem nečekala. Myslela jsem, že kdyby se snažila, tak by ji vzal zpět, ale očividně ho to muselo hodně zasáhnout, když odešla. Je mi ho líto, ale nevěřím tomu, že by zapomněl na svou sestru, s kterou byl tak blízky.
„Vy jste všichni pojmenovaní na J." Uvědomila jsem si najednou a řekla svou myšlenku nahlas.
„Jo já vím. Je to hodně ujetý." Zasmál se Justin a napil se rumu.
„To docela je. I když je to docela zajímavý. Kdybyste se všichni měli podepsat iniciály, tak byste byli jeden člověk." Uvažovala jsem a on vypadal, že o tom taky chvíli přemýšlí.
„To máš pravdu. Mohli bychom takhle vykrást banku a nikdo by na nás nepřišel." Řekl a já ho plácla po rameni.
„To je kravina. Přišli by na vás tak i tak." Zkazila jsem mu jeho vizi a on se zamračil.
„Není to kravina." Vyplázl na mě jazyk a já se zasmála.
„To je dětinský." Poukázala jsem a on pokrčil rameny.
„No a co." Zasmál se a já s ním.
„Jsi strašný dítě Justine. Nechápu, že máš vychovat další dítě." Plácla jsem se po čele a on se zazubil.
„To taky nechápu, ale je to v pohodě. Dokud nezačne mluvit a ptát se proč, tak to bude dobrý." Přikývla jsem mu na tuhle poznámku souhlasně, jelikož je to veliká pravda.
„Jsem unavený." Zívl a protáhl si ruce.
„Já taky. Tak půjdeme spát? Už je hodně moc pozdě." Zasmála jsem se a sledovala ho.
„To bychom mohli. Těším se, až si vedle tebe lehnu." Mrkl na mě a já zakroutila hlavou.
„Ty jsi pako." Vzala jsem skleničku od jeho rumu a šla ke dveřím od zahrady.
„To je možný, ale miluješ mě a stejně se semnou dneska budeš mazlit." Zapištěl a zaběhl dovnitř do domu.