38.-Chapter

1.2K 81 4
                                    

Justin 

Seděl jsem vedle Katherine asi už pátou hodinu, ale nevadilo mi to. Musel jsem být u toho až se vzbudí, musel jsem být první kdo uslyší její hlas a podívá se do jejích tmavých očí do kterých jsem se zamiloval a zamilovávám pokaždé když se jí podívám do očí. Nedokážu si představit život bez ní, ani nejsme manželé, takže prakticky nemůžu říct, že je moje. Není to oficiální. Vím, že na nic takového nebyl čas, jelikož jsem jí asi půl roku nebo víc neviděl kvůli mému psychopatickému bratrovi, který mohl být už dávno mrtvý. Měl jsem je postřílet všechny a byl by klid, ale byl jsem ještě blbý děcko, takže jsem poslechl a nechal ho žít.

"Where are U now that I need you. Where are U now. Where are u now that I need you. Couldn't find you anywhere. When you broke down I didn't leave you. So where are U now that I need you. I need you the most." Potichu jsem si zpíval a hrál si s Katherininou rukou.

"Sklapni." Ozvalo se jemným šepotem.

"Katherine." Opatrně jsem zašeptal.

"Řekla jsem ticho, chci spát." Zavrčela a já si povzdychnul.

"Promiň já jen, že bych měl být tady ten naštvaný já." Uraženě jsem odstrčil svou židli od postele a odešel pryč. Nechtěla mě tam, takže by to stejně nemělo význam. Ona málem vykrvácí, a ještě je na mě naštvaná za to, že na ní mluvím. Sedl jsem si raději na chodbu, protože tam bylo ticho a nikdo na mě neřval, když jsem si prozpěvoval. Vzal jsem si mobil z kapsy a zavolal Ryanovi, abych zjistil, jak se má Dylan, a taky jestli jsou oba v pohodě.

"Čau Ryane, jak se vede s Dylanem?" Zeptal jsem se unaveně a prohrábl jsem si vlasy.

"No čau. Jde to v pohodě, ale nic nedělá myslel jsem, že to bude větší sranda." Protočil jsem očima nad jeho hloupostí.

"Ryane je to malý mimino co po něm chceš, když se neumí ani přetočit na bříško." Jemně jsem se usmál nad představou Dylana.

"Já vím četl jsem to na internetu." To mě trochu zmátlo.

"Počkej ty jsi četl články o tom, jak se postarat o malý dítě?" Trochu jsem se zasmál.

"Ne to ne, jenom jak se takhle malý dítě chová." Nevinně řekl.

"Aha." Přikývl jsem i když to neviděl.

"Chci tě vidět až budeš mít dítě Ryane." Zakroutil jsem hlavou.

"Až ho jednou budu mít, tak to bude nejšťastnější dítě na světě." Zasmál se.

"Jo tak to teda ne. Nejšťastnější jsou moje děti." Slyšel jsem v mobilu jeho ironický smích.

"To víš, že jo frajere. Musím jít zbývá mi ještě pár stránek té příručky." Zakroutil jsem hlavou a jemně se zasmál.

"Tak si to užij a nezabij mého syna." Slyšel jsem jeho smích a pak jsem už zavěsil.

"Pane Biebere?" Stoupl jsem si, když mě oslovila doktorka, která vyšla z pokoje, kde je Kath.

"Ano?" Rychle jsem se zareagoval.

"Stav vaší manželky se o hodně zlepšil a je naprosto stabilizovaný, takže když se nic nestane po dobu čtyř hodin byla by tu možnost, že vaše žena by mohla nemocnici opustit." Usmála se na mě starší žena, která mi byla sotva po ramena.

"Děkuju." Usmál jsem se a ona mi úsměv opětovala.

"A pane Biebere vaše manželka vás chce vidět." Řekla, než odešla za jiným pacientem. Zhluboka jsem se nadechl a vstoupil do pokoje.

"Justine?" Slyšel jsem slabý a tenký hlásek.

"Jsem tu." Sedl jsem si vedle jejího ležícího těla.

"Promiň mi to. Nechtěla jsem být taková, ale já už nic nevydržím. Ty víš, že tě miluju a miluju i Dylana, ale já nechci být bez mé dcery." Mluvila přes slzy. Nechápal jsem, co tím myslí.

"Kath, o čem to mluvíš?" Koukla se na mě nechápavě, ale potom jí to došlo.

"Justine naše dcera." Zhluboka se nadechla a nechala, aby jí slzy zmáčely tváře.

"Jasmine to nezvládla." V tu chvíli, kdy tuhle větu vyslovila moje srdce zasáhlo miliony šípů. Nemohl jsem uvěřit větě, kterou vyslovila.

"Ne to není pravda řekni mi, že to není pravda." Začal jsem brečet a položil mou hlavu do jejího klína.

"Justine, je mi to tak moc líto. Já nevěděla, co dělat potom, co mi to doktor oznámil." Hladila mě po vlasech, což mě malinko uklidňovalo.

"Chtěla jsi mě opustit. Zemřela mi dcera a ty jsi mě taky málem opustila." Brečel jsem do peřiny, kterou byla přikrytá.

"Je mi to tak moc líto Justine. Omlouvám se." Políbila mě do vlasů.

"Tak moc se omlouvám." Zašeptala mi do vlasů, než tam umístila další polibek.

Friends sister is beautifulKde žijí příběhy. Začni objevovat