|Rose|
"Jsi k ničemu. Nikdy z tebe nic nebude!" Matka na mě znovu začala řvát. Já jsem tam před ní jen tak stála a poslouchala ji, jak mi nadává a ponižuje mě.
"Dala jsem ti život, můžeš mi za to být vděčná. Nemusím tě vychovávat. Vůbec mi nepomáháš a nic pro mě neděláš! Nemůžu se na tebe ani podívat." Stále mi snižovala sebevědomí.
"To není pravda! Nikdy jsem ti neudělala nic špatného. Dělám tady věci za tebe." Nemohla jsem už dál poslouchat lži, které si vymýšlela.
Hned, co jsem to dořekla, mi přistála na tváři facka. To už jsem nevydržela a rozbrečela jsem se. Utekla jsem do předsíně, kde jsem se oblékla a vzala si klíče. Vyběhla jsem z baráku směrem do parku. Potřebovala jsem na všechno špatné na chvíli zapomenout. Venku už byla docela tma a zima. Ráda chodím večer ven. Jiní by se večer báli, ale já si připadám v bezpečí.
Procházela jsem parkem a vnímala jsem jen šumění vody ve fontánce. Vdechovala jsem čerstvý večerní vzduch a užívala jsem si ten klid. Nikdo tady naštěstí nebyl. Prohlížela jsem si stíny stromů od světel z lamp. Přešla jsem k lavičkám a na jedné z nich jsem spatřila osobu. Byl to zřejmě kluk. Měl husté kudrnaté vlasy, které mu padaly do obličeje. Pozorovala jsem ho a sedla jsem si na jednu z laviček kousek od něj.
Přemýšlela jsem o různých nezajímavých věcech na příklad o tom, jestli jsme ve vesmíru sami, proč místo nás nepracují roboti a jiné blbosti. Hlavně, že jsem nemusela přemýšlet o mém "pohádkovém" životě. Na chvilku jsem byla ve svém "zajímavém" světě. Z mých bláznivých myšlenek mě vyrušil něčí hlas.
"Chodíš sem často?" Zeptal se mě kluk na lavičce.
"Ehm...jo." Otočila jsem se na něj a odpověděla jsem mu.
"Co tady děláš takhle pozdě sama?"
"Potřebovala jsem se provětrat"
"Nebojíš se takhle sama?" Vyzvídal mě.
"Když se mě budeš takhle dál ptát, tak se budu bát." On se jen zasmál a zvedl se z lavičky. Narovnal si mikinu a přisedl si ke mně.
"Mimochodem, jsem Shawn." Celou dobu se mnou udržoval oční kontakt.
"Já jsem Rose." Usmál se na mě a začali jsme si spolu více povídat. Se Shawnem jsem se hodně smála, ale i tak mi pořád nebylo nejlépe. Shawn je docela fajn kluk a má smysl pro humor. Máme úplně opačný život. Jeho rodina ho miluje a podporuje, má spoustu kamarádů, má všechno, na co si ukáže. Prostě život, který by si každý přál. Přišlo mi to líto, a proto mi z oka vypadla jedna malá slza. Rychle jsem si jí utřela, ale Shawn si toho všiml.
"Stalo se něco?" Zeptal se mě starostlivě.
"Ne, nic. Promiň, ale už budu muset jít. Ahoj." Vstala jsem a odešla jsem od něj pryč.
Vůbec se mi nechtělo jít domů, ale někde spát musím. Otevřela jsem dveře od našeho baráku a vešla jsem dovnitř. Doma bylo ticho, bylo mi jasné, že matka už spí. Vešla jsem do svého pokoje a podívala jsem se na hodiny. Měla bych jít už spát. V koupelně jsem se umyla a šla jsem si konečně lehnout. Po chvíli jsem usnula.
***
Byla jsem tam sama. V mém tmavém světě. Nedalo se z něj utéct. Pořád jsem slyšela nějaké hlasy, ale nerozuměla jsem jim. Stále se přibližovaly a pak jsem jeden z nich rozpoznala. Byla to má matka. Opět mě ponižovala a nadávala mi. Nemohla jsem od ní utéct, byla pořád u mě. Začala jsem hystericky brečet. Slzy mi tekly proudem. Snažila jsem si zacpat uši, ale nepomáhalo to. Její hlas byl čím dál tím víc hlasitější. Nohy se mi podlomily a já jsem spadla na kolena. Nebyl tam nikdo, kdo by mi pomohl.
***
Hned, co jsem se vzbudila, jsem si sedla a rozsvítila jsem lampičku. Byla jsem celá zpocená a srdce mi bilo jako o závod. Začaly mi téct z očí slzy. Byla jsem ráda, že to nebyla realita. Byl to jen sen. Chvíli jsem se z toho vzpamatovávala a potom jsem se šla napít.
Vrátila jsem se zpět do postele, ale nemohla jsem usnout. Přemýšlela jsem o svém životě. Znovu mi začaly téct slzy z očí. Vzala jsem si polštář, který jsem pevně objala. Moje slzy se do něj pomalu vpíjely. Postupně jsem na vlhkém polštáři usínala.
❁ ❁ ❁
Ahoj!♡
Začínám psát další příběh.
:)
Tahle část není nějak extra dlouhá, ale pro začátek to snad stačí. ♡
Budu moooc ráda, když budete pro příběh hlasovat, nebo ho můžete i okomentovat. Ráda bych slyšela vaše názory. ☺
A.♡
YOU ARE READING
Dark World (S.M.) [POZASTAVENO]
Fanfiction"Dáváš mi smysl žít. Ukázal jsi mi, co je to láska. Bez tebe bych byla prázdná a možná bych už ani nebyla." Prolomila jsem nekonečné ticho mezi námi. "To neříkej. Nedokážu si bez tebe představit život. Umřel bych pro tebe." Věnoval mi pohled, pro k...
![Dark World (S.M.) [POZASTAVENO]](https://img.wattpad.com/cover/108603822-64-k901629.jpg)