✔ Soy Luna ✔

Třináctá

*Gastón*
A konečně se mi přiznala. Byl jsem šťastný, ale musel jsem zanechat chladnou hlavu a nezešílet. Odtáhla se odemě a já ji řekl: ,,Mám tě taky rád."
Oba jsme se na sebe usmáli.

*Nina*
,,Nedokázala jsem s tebou nemluvit. Bylo to něco hrozného," řekla jsem mu do očí. Gastón mě zřejmě moc neposlouchal, protože mě vzal do náruče a šli jsme k lavičce. Povídali jsme si, pak jsem musela domů, a tak jsme se rozloučili. V pokoji jsem zapla tablet na přidala příspěvek na můj účet. Pak jsem vzala do rukou mobil a vytočila Lunino číslo. ,,Luno?"
,,Nino?! Povídej co Gastón?"
,,Měla si pravdu, nemohla jsem to bez něho vydržet." Slyšela jsem jak se Luna uchechtla a řekla: ,,Gratuluju, Nino! Překonala si svůj strach."
,,Jsem za to moc ráda, ale teď bych už měla jít spát. Uvidíme se zítra ve škole."
Zavěsila jsem hovor a šla do postele se vyspat.

-Další den-

*Delfi*
,,Do konce školního roku moc nezbývá, že?"
,,Ano, Delfi. Musíme něco uspořádat," navrhla Ambár.
,,Já bych udělala módní přehlídku," řekla Jasmína.
,,Ne, Jasmíno, něco lepšího," řekla Ambár ,,chci tam být s Matteem, ale také bez Luny," dodala.
,,Brzy bude Open, mohli bychom něco po Openu uspořádat. Třeba rozlučku," řekla jsem.
,,Ale Delfi, my přece neodcházíme. Až příští rok," odpověděla Jasmína.
Prootočila jsem očima a otočila jsem se na Ambár. Ta jenom nadzvedla obočí a otočila se k Luně, která vešla do školy s Matteem.
,,Rozlučku uděláme příští rok. Místo toho půjdeme nakupovat."
Připadalo mi divné, že si místo úžasné oslavy vybrala nakupování.

*Luna*
,,Vůbec nic nestíhám," řekla jsem Matteovi.
,,Vážně?! To dostáváš tolik objednávek?" usmál se. Podívala jsem se na něho vražedným pohledem.
Zazvonilo na hodinu a Matteo šel do třídy, která byla na druhém konci školy. Spěchala jsem do své třídy když mi najednou spadlo pouzdro. Chtěla jsem ho zvednout, ale někdo mi do něho kopl. Byla to Delfi. Šla jsem si pro pouzdro a pak se zeptala: ,,Co to děláš?"
,,Promiň, Luno,, jsem si nevšimla," řekla povýšeně Delfi.
,,Já myslela,že ses změnila."
,,V čem prosímtě?" zeptala se Ambár, která se zastála Delfi.
,,Víte co? Já jdu radši do třídy."
Šla jsem po schodech nahoru a mířila ke třídě. Naštěstí tam nebyla profesorka z matematiky, jinak by si zase stěžovala. Vešla jsem potichu do třídy a sedla jsem si k Nině. Pozdravili jsme profesorku a ta nám řekla, že musíme odevzdat závěrečnou práci nejpozději příští pátek.

---
Jeden rok byli všichni šťastní a neměli problémy, ale všechno jednou končí.
---

*Luna*
,,Zase období zkoušek. Život bych přežila i bez testů," řekla jsem.
,,Tak hrozný to není," řekl s úsměvem Matteo. Nadzvedla jsem obočí. Uslyšela jsem upozornění na novou zprávu od rodičů, kterou jsem rychle otevřela.
Zpráva byla napsána:
Ahoj, Luno. Přijď s Matteem k nám domů, musíme vám něco říct.

,,Matteo?" zeptala jsem se.
,,Hmm?"
,,Dneska máš čas ne?"
,,Jo. Proč? Děsíš mě."
,,No, mě zas děsí rodiče," řekla jsem a podala mu mobil.
Šli jsme k nám domů. Vešli jsme hlavním vchodem a já se zastavila při pohledu rodičů a Sharon u jednoho stolu. Pozdravila jsem je a sedla jsem si s Matteem. ,,Takže? Co jste mi chtěli říct?"
,,Luno, musíme pryč," řekla rovnou máma.
,,Cože?!! To si děláte srandu ne?"
,,Luno, musíš se naučit pracovat. Letíme do Španělska."
Matteo stiskl moji ruku a vypadal zkameněle. ,,To mi nemůžete udělat!!"
,,Je to nabídka od paní Sharon," řekl táta. ,,Luno, musíš se to naučit," řekla paní Sharon.
Sharon hned odešla a já se otočila k rodičům. ,,Mami, Tati, já tam nechci. Slibte mi, že o tom ještě popřemýšlíte."
Rodiče kývli a dodali: ,,Je nás líto, že jsme vám zkazili váš den."
Šla jsem do pokoje a tam se dívala do stropu. Matteo odešel do Rolleru a já přemýšlela, co bych ve Španělsku dělala. Uslyšela jsem jak někdo klepá na moje bílé dveře. Byli to rodiče
,,Už jste se rozhodli?"
Podívali se na sebe a oba kývli.
,,No, Luno, pojedeme," řekl táta.
,,Ne, to ne!"
,,Luno, je rozhodnuto! Jde se!"

Konec
Kapitola trochu víc kratší 😅 ale budeme se blížit ke konci příběhu 😊 Snad jste si ji užili a ahoj u další kapitolky 💓