✔ Soy Luna ✔

Jedenáctá

*Nina*
Jak mám odpovědět? Co se pak stane? Mezi mnou a Gastónem?
,,J-já," řekla jsem.
,,Pojď semnou," řekl Gastón a stiskl moji ruku. Dal Pedrovi peníze hned do ruky a šli jsme před Jam&Roller.
,,Odpověz mi prosím."
,,J-Já....Ano, jsem Felicity."
,,Proc jsi mi to neřekla? Jsem jediný, který nevěděl, že jseš Felicity?" řekl rozzuřeně.
,,A ty? Jseš RollerTruck že?" nemohla jsem se vzdát, takže jsem na něj taky křičela. Byl konecně zticha a já od něj utekla. Běžela jsem se slzami v očích domů. Zpomalila jsem se a otřela si slzy. Paprsky slunce mi zářili na můj fotoaparát. Vyfotila jsem teda nějaké fotky, ale ani jedna se mi nelíbila. Nechala jsem to být a šla domů. Vyhla jsem se mamce a jen ji pozdravila. Šla jsem do pokoje a zabalila jsem se do deky. Nechtěla jsem na Gastóna myslet a tak jsem ho neřešila a šla si zdřímnout.

*Gastón*
Nechala mě. Co jsem to udělal? Tento moment utekl tak rychle. Stál jsem před Jam&Rollerem jako socha a nemohl se vzpamatovat. Pak se na mě podíval Matteo. Asi už doprovodil Lunu.
,,Co tu děláš? Sám?! A dokonce jako socha? Jseš snad socha vytvořena Picassem?"
Radši jsem se probral a řekl: ,,Ne, to nic."
,,Znám tě. Co se stalo?"
,,Zatím ti to nemůžu říct."
,,Proč ne?"
,,Jindy."
Šel jsem napřed do Jam&Rolleru. Matteo mě následoval a já si ze skříňky vzal všechno. Chtěl jsem odejít domů, ale Matteo řekl: ,,Kam jdeš?"
,,Domů."
,,Pojď bruslit."
,,Nemám moc náladu. Jindy."
Odešel jsem a Matteo vjel na plochu.

*Luna*
Trápila jsem se protože jsem mu to neřekla. Rozhodla jsem se zavolat Nině. Nezvedala to. Co asi dělala? Šla jsem se teda projít v zahradě. Byl tam Tino, který lezl po stromě.
,,Co to tam děláš?"
,,Jé. Ahoj, Luno. Právě jsem si šel pro jabko. Chceš taky?"
,,Ehh....ne díky."
,,Dobrá, ale vypadá lahodně."
Slezl a měl v ruce nedozralé jabko.
,,Vidíš?"
,,Tino, vždyť to je nedozralé."
,,Vypadá to, ale dobře. Nechceš ochutnat?"
Jenom jsem se na něj dívala když kousl do jablka. Nečekaně ho snědl. Asi mu hodně chutnalo.
,,Chceš? Já si dám další."
,,Radši si to jabko ještě umyj než se zakousneš."
,,Dobrý nápad."
Šla jsem o pár kroků dál a procházela jsem zahradu. Začal mi zvonit mobil a já se na něj podívala. Volala mi Nina.
Hned jsem to zvedla a zeptala se: ,,Ahoj, Nina. Jak se máš?"
,,Hrozně."
,,Jak to?"
,,Gastón ví, že jsem Felicity."
,,A jak to zjistil?"
,,Nebyla jsem opatrná. Ale on mi taky nic neřekl. Je to RollerTruck."
,,Já to věděla!"
,,A co ty Luno? jak je tobě?"
,,Úžasně," zalhala jsem.
,,Zítra se uvidíme. tak ahoj."
,,Ahoj."
Vypla jsem mobil a procházela se dál.

*Sharon*
,,Nevím jestli mám být ráda za to, že zdědí moje bohatství."
,,Slečno Sharon, nemějte obavy," řekl Rey.
,,Možná je to lepší dědic než Ambár."
Podívala jsem se na Lunu, která se venku procházela ve svém růžovém županu. Vypadala a klidně.
,,Jsem zvědavá jak ji tato práce půjde. Řekni, že chci zelený čaj," dodala jsem.
Rey odešel a já si dál četla papíry.

*Matteo*
Gastón se choval divně. Zítra se zeptám, co se stalo. Vjel jsem na plochu a tam viděl Ambár. No tam mi tady chyběla. Přijela ke mně a zeptala se: ,,Tak co? Už jste si to odříkali?"
,,Proč?"
,,Nezvyšuj hlas Matteo. Jen jsem se zeptala."
,,Omluv mě. Chci si trochu zabruslit."
Uhla mi a já zkoušel nějaké triky. Jsem přece bývalý král plochy, ne?

*Gastón*
Jsem doma. Nechce se mi věřit, že jsem byl tak slepý. Nepoznal jsem Felicity, která se mnou trávila čas. Nyní je tak blízko, ale tak daleko. Nina. Ona je Felicity. Nebyla to Delfína ani nikdo jiný. Rozhodl jsem se jí napsat. Napsal jsem ji tisíce zpráv, ale neodpovídala. Např. Nino? Promiň mi to. Zítra jí to řeknu do očí.

-Další den-

*Gastón*
Čekal jsem na Ninu, která měla přijít. Nepřicházela. Buď jsem ji neviděl nebo nepřišla do školy. Chybělo pět minut zvonění a tak jsem se rozhodl jít do třídy, už tam byl Matteo, který tam asi na mě už čekal.
,,Co se stalo?"
,,Pořád ti nic nemůžu říct."
,,Dobře."
Sedli jsme si a učili se na písemku z Matiky.

*Nina*
Na první hodinu do školy jsem nepřišla, protože jsem se necítila dobře. Napsal jsem Luně, aby se o mě nestarala. Na druhou vyučovací hodinu jsem přišla a snažila se vyhýbat Gastónovi. Ze začátku se mi dařilo, ale jsem neštěstí mi přálo a před koncem vyučování jsem ho potkala u dveří.
Podíval se na mě a zamával mi. Nereagovala jsem. Otočila jsem se zády a šla zpátky do školy. Chytl mě za ruku a já jsem se otočila. Věděla jsem co mi chce říct, protože ty včerejší zprávy mi došly a já je ignorovala.
,,Promiň."
Bylo to tady promluvil na mě a já mlčela. Sklopila jsem hlavu. Prsty zvedl moji bradu a lehce mě políbil.

Konec
Teďka nebudu vydávat kapitoly, protože budu na lyžáku s s naší třídou. Možná něco vydám, ale to zjistíte na instagramu- xhaninax
Mám toho hodně a nemám ani sbaleno. Takže radši jdu, protože zítra odjíždíme.

Budu psát spolu s Hankou náš společný deník na účtu xHaNinax

Pápá 😍😍