✔ Soy Luna ✔

Osmá

*Matteo*
Ambár podala ruku Luně a zeptala se ji: ,,Jsi v pořádku?"
,,Jo, asi jo. Jinak...Delfi? Já myslela, že nesmíš 3 dny bruslit."

Delfi se snažila zvednout, ale nešlo ji to. Podal jsem ji jako správný gentelman ruku a pomohl ji. Když jsem ji pomohl, musela se držet zábradlí, aby vůbec stála. Naštěstí přišla Tamara a ta řekla: ,,Co se stalo?"
Všiml jsem si jak se Delfi podívala na Ambár. Jak jinak? Všechno naplánovala Ambár.
,,Narazila jsem do Mattea a Luny, když zkoušeli," odpověděla Delfi.
,,A ty jsi ještě neměla brulit ne?" zeptala se zvědavě Tamara.
Delfi neodpovídala a Tamara dodala: ,,Ambár? Neměla jsi ji hlídat?"
,,No, já jsem nebyla v tu chvíli na ploše a nevěděla jsem že si chce zabruslit."
,,Luno, volej ihned doktora," řekla Tamara.
Luna odešla a já pomohl Delfi se zvednout. Dovedl jsem ji k baru společně s Ambár a pak odešel. Schoval jsem se za roh baru a poslouchal jsem Ambářin a Delfin rozhovor, abych věděl jestli to byla opravdu ona, která něco takového naplánovala.

*Delfi*
Když odešel Matteo cítila jsem se v nebezpečí, bylo to kvůli Ambár.
,,Měla jsi ublížit Luně, ne sobě!"
,,Nešlo to."
,,Dobrá, nevadí. Udělám jí z Jam&Rolleru peklo."
,,Pomůžu ti!" řekla jsem.
,,Ne jinak všechno zase zkazíš."
Ladně odešla a já se podívala na Lunu, která si ke mně sedla a zeptala se: ,,Jsi v pořádku?"
Její vřelá slova mě velmi potěšila. Vyšla z toho kratší konverzace dokud nepřišel doktor.

*Matteo*
Byla to všechna Ambářina vina, věděl jsem to. Začal jsem se bát o Lunu, že se ji něco stane. Nemohl jsem ji jen tak nechat. Když Luna odešla od Delfi a šla ke mně řekl jsem ji: ,,Luno, měla by jsi jít domů."
,,Jo, asi už půjdu."
,,Doprovodím tě," nabídl jsem.
,,Ne, to je dobrý. Nina půjde semnou," usmála se a dala mi pusu na tvář.
Obejmul jsem ji a zamával ji. Když Nina odešla s Lunou šel jsem k Ambár na plochu.
,,Ahoj, Matteo."
,,Co máš v plánu?"
,,O čem to mluvíš?" zeptala se.
,,Tak ty nevíš?! Máš štěstí, že to neřeknu Luně ani Tamaře, ale příště uvidíš."
Radši jsem zase odešel, abych nemusel poslouchat její kecy. Doufal jsem aby Ambár nic doma neudělala Luně.

*Luna*
,,Fakt tě nic nebolí?" zeptala se mě Nina trochu se starostí.
,,Nemusíš si dělat starosti."
Když jsme už stali před vstupní bránou rozloučila jsem se s Ninou a omluvila se za dnešek.
,,Příště si to vynahradíme," dodala jsen a obejmula ji.
,,Jojo."
Vešla jsem do domu a tam mě čekala moje měkkoučká postýlka. Když jsem si konečně udělala pohodlí zavolal mě táta dolů. Zezačátku jsem se zvedat nechtěla, ale věděla jsem že musím. Šla jsem rychle ve svém růžovém pyžamu do kuchyně, kde rodiče seděli u jídelního stolu.
,,Děje se něco?" zeptala jsem se.
,,Ano, zlatíčko," odpověděla máma.
Jen jsem povytáhla obočí a tím naznačila, aby mi vysvětlili co se děje.
,,Určitě víš, že jsi příbuzná paní Sharon."
,,Ano, a co s tím?"
,,Nejenom, že jsi součástí této rodiny, ale taky jsme nedavno zjistili, že zdědíš všechen majetek až ti bude osmnáct let."
S vykulenýma očima jsem se podívala na mamku a ta k tomu dodala: ,,Proto paní Sharon chce, aby ses připravila na pracovní cesty do jiných měst či států. Zítra místo školy jedeš do Rosaria (3 hodiny cesty- město)."
,,Cože?"
,,Pojedeme s tebou, ale jenom poprvé a naposledy."
Jenom jsem kývla a nechtěla vytvořit chaos jako vždy a šla jsem si udělat čaj. Máma mi ho pomohla připravit a já si ho pak v klidu vypila u stolu.
,,Rano vstaváme v 9 hodin."
To bylo asi jediné, co se mi na tom všem líbilo. Nemusím do školy a nemusím vstávat moc brzo. Ještě na poslední chvíli jsem pak volala s Ninou a o všem řekla a pak ještě napsala Matteovi. Chtěla jsem se hodně vyspat, takže jsem šla spát.