Necessary Evil

Prolog

Nobody's point of view.

Pouliční lampy už dávno září ulicemi Los Angeles. Město andělů, jak je také nazýváno, ale ten, kdo to tu dobře zná, o něm spíše mluví, jako o městě hněvu, nebo dokonce smrti. Málokdo vytáhne paty po setmění, kdy se koná nejvíce přepadení, odcizení aut, vyřizování si učty gangy mezi sebou, fyzické napadení a vraždy. Ale i přes to se najde někdo, kdo si tu vykračuje tmou, dokonce i sám, jako blonďatá žena, která se teprve teď vrací z práce, protože musí dělat přesčasy.

Studený závan větru ji donutí se víc zachumlat do kabátu a ruce si založit na hrudi. Přidá do kroku. Už jen kousek a bude si užívat teplo domova. Nenávidí chodit v noci po ulici. Dříve ji do práce vezl přítel, ale rozešli se, a tak si na to bude muset zvyknout.

Do ruky vezme klíče a odemkne dveře paneláku. Než ale vejde, rozhlédne se kolem sebe. Nic ani nikoho nevidí, ale přes to se nemůže zbavit divného pocitu.

V chodbě se rozléhá klapání jejích podpadků o schody následované řinčenčení klíčů v zámku od bytu. Zabouchne za sebou a konečně ze sebe schodí boty, které ji po dlouhé chůzi způsobovali bolest nohou, a kabát pověsí na věšák.

Kabelku položí na pult, který rozděluje molou kuchyň od obýváku a jelikož obě strany jsou vzdálenené od zdí víc jak metr, vytváří to tak takové dva vchody.

Postaví vodu na čaj a zkontroluje čas. Má ještě něco přes hodinu než přijde její kamarádka z tohohle paneláku. Je sice dost pozdě, ale moc volného času ani jedna z nich nemá.

Zalije hrnek se sáčkem zeleného čaje a jde s ním do obývacího pokoje. Sedne si na parapet u okna a zahledí se ven do ulic, ale netuší, že právě jimi se blíží smrt.

★★★

Osoba v černém se opře o budovu, do již před malou chvilkou vešla dívka. Nespěchá, stejně to dopadne, jak má naplánováno.

Po chvíli, kdy jen pozoroval okolí, vyhrabe z kapsy klíče a pro sebe se ušklíbne. Jak musí být člověk hloupý, že ztratí klíče a bez nějakého zajmu si pouze vezme náhradní, aniž by řešil, že ho může někdo najít?

Odemkne vchod, ale než ho stihne za sebou zavřít, ozve se za jeho zády křik: ,,Počkejte!" Pootočí se k dívce, která právě doběhla k nezavřeným dveřím. ,,Děkuju. Já mám totiž klíče až na dně kabelky a spěchám, takže zase naschledanout." Prolítne okolo něho tak rychle, že si ho ani nemohla stihnou prohlédnout, tudíž žádný problém.

Konečně je zabouchne a ikdyby na něj zavolal ještě někdo, trefil by ho s nimi do ksichtu. Překonává nutkání si při vycházení schodů zapískat. To by mu ještě chybělo, aby na něj vyběhla babka, kterou to ruší od teleshoppingu.

Cvakne zámek. Zábava začíná.

★★★

Prazdný hrnek položí do dřezu, když se ozve zvuk, který ji zmrazí v pohybu.

Ticho.

Asi už blázní. Kdo by se ji vloupával do bytu? Prudce se otočí. Ten, pod který praská podlaha. Jenže z jejího dosavadního místa vidí jen do obývaku a ne do malé chodbičky.

,,Zaro?" vyřkne jméno své blízké přítelkyně a její hlas se klepe strachem, ale odezvy se nedočká. Kroky ustanou a ona sebere poslední kousek odvahy. ,,Zaro, tohle není vtipný! Jestli je to další z tvých-" zasekne se, když zpoza rohu vyjde postava, která rozhodně její kamarádka není.

I přes to, že ho naposledy viděla před několika lety, poznala ho okamžitě. Dříve oči plné radosti, teď se v nich odráží nenávist a chlad, ze rtu, na kterých hrával úsměv, jsou koutky úst zvednuté do zlomyslného úšlebku.

,,Co tu chceš?" dostane ze sebe.

Nakloní hlavu na stranu jako pes, jenže ten je narozdíl od něj neškodný. ,,Pamatuješ, co jsem řekl, když jsme se posledně setkali?"

Až moc dobře.

Stojí na místě a propaluje blondýnku pohledem, čehož ona využije. Prudce se otočí a z držáku na nože jeden vytáhne. Stejně tak rychle doběhne k jednomu východu z kuchyně, jenže on už stojí v tom druhým a kdyby se chtěla dostat ke vchodovým dveřím, musela by okolo něho.

Ruce si položí na pult a opře se o ně. ,,Vážně, Clarke? S tím mě chceš poškrábat?" ušklíbne se. ,,Nebo bys mi ho chtěla zabodnou do hrudníku?" V jeho hlasu zní čiré pobavení nad její třesoucí se rukou s nožem. ,,Myslíš, že je to lehké? Jen protože jsi viděla nějaké stupidní filmy, kdy by to dokázala i babča, která se vzpamatovává z mrtvice? Ale tak to není. Chce dost síly prorazit hrudník, veř mi, já se v tom vyznám."

Udělá pár kroků do kuchyně bez toho, aby mu úsměv slezl z tváře. Dívka bez rozmýšlení využije situace a rozeběhne se přes obývák ke dveřím. Vezme za kliku, s kterou začne ihned lomcovat, ale dveře se ani nehnou. To proto se muž za ní nerozeběhl a místo toho se pomalou chůzí k ní přibližuje. Clarke se zoufale rozhlédne okolo sebe, ale klíče nikde. Když se chce natáhnou po kabátě, jestli je nenechala v kapse, se ji okolo zapěstí obtočí prsty. Dotyční s ní trhne, kvůli čemuž dopadne na podlahu směrem do obýváku, kam dopadl její nůž. Rychle se vyškrábe na kolena a s ním v patách se dovleče do blízkosti nože, po kterém se natáhne. Když se už její prsty dotknou rukojeti, projede ji celou paží ostrá bolest. Otočí se na záda a instinktivně si chytí bolavé místo. Jako by ji tou botou rozdrtil celou dlaň.

Zvedne k němu zrak ve chvíli, kdy ze země sebral nůž a klekl si vedle ní. ,,Jak už je to dlouho?" odpověď na otázku, kdy se naposledy viděli, se nedostaví, a tak pokračuje: ,,Už to jsou nějaká léta a ty jsi se za tu dobu nesmířila s tím, že si pro tebe jednou přijdu."

,,Tohle nemusíš dělat." v jejím hlase se odráží špetka neděje, že by si to rozmyslel, ale ten jeho pohled tu naději pohřbí.

,,Ale musím." odpoví chladně. ,,To ty si mě k tomu donutila."

Ozve se dívčin křik, když se se muž se zbraní napřáhne a ona zavře oči. Jenže nepřišla bolest následováná tím legendárním světlem na konci tunelu, ale jen zatahání za vlasy. S pootočením hlavy na stranu otevře oči. Nůž je zabodnutý v podlaze hned vedle jejího obličeje a odsekl ji pramen kadeří. Když uvidí ostří hned před svými očima, obrátí se zpátky k jeho podlýmu úšměvu.

,,Jsi strašně naivní, když myslíš, že tě zabiju rychle." uchopí rukojet a s nepatrným zaskřípáním plovoucí podlahy ho zase vytáhne. ,,Ne, budeš trpět stejně jako já tehdy."

Břitva se ocitne na její klíční kosti, kde za sebou nechá krvavý šrám. Tohle je ale jen předehra. ,,Doufám, že skončíš v pekle." zasyčí na něj.

,,Ne," zavrtí hlavou. ,,V něm jsem už o té chvíle, co jsem tě poznal."

Hi, everybody!

Tak po několika měsících (ale víc jak půl roku to není) jsem se konečně dokopala k tomu, abych s tímhle přiběhem jaksi hnula. Něco podobného jsem už psala, jen o jiné kapele, ale když mi došlo, jaké blbosti jsem v tom minulým napsala, jsem to stáhla s tím, že to přepíšu. Jenže nějaké čtyři měsíce to bylo na bodě mrazu a nějak jsem si ani nemyslela, že vůbec spatří světla Wattpadu, ale jedna osůbka (která určitě ví, že myslím ji, že?) mi to dá se říct "připomněla" . No a konečný verdikt: Nějak mě to zase chytlo a tadá! Je to tu!

Doufám, že se vám Necessary Evil bude líbit a bye, bye!