Werewolf or Vampire? | Teen Wolf ✔

3. Co to je?

Když jsem dorazila domů, skopla jsem své boty z nohou a přesunula jsem se do kuchyně. Část nákupu jsem uklidila a druhou část jsem nechala vyndanou na udělání snídaně.

Všechny potřebné ingredience na lívance jsem smíchala a postupně přelévala tekutou směs na pánvičku. Hotové lívanečky jsem poskládala na tři různé talíře a ozdobila je javorovým sirupem a banánem. Ze skříňky jsem vzala tři sklenice a nalila do nich pomerančový džus.

Pořád jsem myslela na rozhovor s Isaacem. Pochmurně jsem se mračila do doby, než jsem se otočila ke stolu. Pohlédla jsem na dva nenažrané jedince, kterým při pohledu na to jídlo kapaly sliny na stůl. Vyprskla jsem smíchy. Jejich chtivé pohledy směřované na talíře byly úchvatné, a tak jsem je nehodlala trápit ještě o něco déle a položila jsem snídani na stůl. 

Vděčně se na mě usmáli a hladově se vrhli na jídlo. 

Věřím, že po celou tu dobu mé nepřítomnosti jedli maximálně tak pizzu a polotvary za pár dolarů. 

Také už mi kručelo v břiše, a proto jsem si ukrojila kus lívance a strčila si ho do pusy. 

Chvíli bylo slyšet jen cinkání příborů a chvály nad tou dobrotou. Spokojeně jsem se uculila a jedla dál. 

Po vydatné snídani se táta odebral do práce a já zůstala se Stilesem sama doba. Donutila jsem ho i přes jeho nesouhlasné poznámky k mytí nádobí. 

,,Hele Katie, pamatuješ si Scotta?" optal se mě brácha a zvědavě zvedl obočí. 

,,Já tu nebyla 2 roky, ne 10 let. Samozřejmě, že si našeho nejlepšího kamaráda pamatuji, ty troubo. Proč se mě ptáš?" uchechtla jsem se a šťouchla toho inteligenta do břicha. 

,,Jen se s ním dneska sejdu, a tak mě napadlo, jestli nechceš jít se mnou. No.." nenechala jsem ho domluvit a skočila mu do řeči. 

,,To si ze mě děláš srandu? Vždyť je jako můj brácha a ty máš zase tak debilní otázky. Snad si nemyslíš, že zanedbávám rodinu?" naoko nevěřícně jsem zalapala po dechu a položila si ruku na místo, kde se nachází srdce. Stiles jen nad mou komedií zakroutil hlavou a utřel hadrem poslední mokrý talíř. 

,,A proto si nás tady nechala 2 roky trčet samotný?" koukl se na mě jako odkopnuté štěně. 

,,Ty víš proč. Musela jsem..''odpověděla jsem mu klidně, až jsem samu sebe nepoznávala. 

,,Já vím, promiň.." hnědovlásek sklopil pohled k zemi a já neodolala a skočila mu okolo krku. Nic nenamítal a víc si mě k sobě přivinul. Po chvíli jsem však od sebe vylekaně odskočili, protože se nad námi ozvala hrozná rána. 

,,Co to sakra bylo?!" vyjekli jsme se Stilesem jako jeden člověk. Do ruky jsem si vzala baseballovou pálku.

Počkat.. Co tady dělá baseballka?! Vždyť Stiles ani táta baseball nehrají? 

Víc jsem se nad tou záhadou nezamýšlela, protože se ozvalo hrozivé zavrčení ze Stilesova pokoje. Potichu jsme se kradly po schodech k jeho pokoji, odkud byly zvuky a rány slyšet. 

V tomhle jsem úplný opak Stilese. Skoro nikdy nemám strach a všechno řeším hned.

Šla jsem po schodech jako první. Když už jsme stanuli před dveřmi Stilese, pomalinku jsem je otevřela. To, co jsem uviděla, mi vyrazilo dech. 

V Stilesovým pokoji stál nějaký tmavovlasý kluk s červenýma očima a z pusy mu vylézaly velké zuby. Dlouho jsem neváhala a tu osobu před sebou sejmula baseballovou pálkou. 

Kluk padl se syknutím na zem a mé dvojče k němu.. BĚŽELO?! 

,,Stilesi, ty idiote, co když nás chce zabít?! Nechoď k němu!'' zděšeně jsem vyjekla a zlostně hleděla na svého bratra a na toho kluka. Za chvíli se ta osoba otočila směrem ke mně a já uviděla jiskřičky v mně známých karamelovo-čokoládových očích..  

  ,,Scotty?!"  

Ani chvíli jsem nezaváhala a ihned jsem objala svého nejlepšího kamaráda. 

,,Katie, co ty tady děláš? Chybělas mi." vyhrkly mi slzy a já se je ani nesnažila zastavit. 

Tak moc mi chyběl.. 

,,Scotte, nehorázně jsi mě vyděsil!" zasmála jsem se a vdechla jsemjeho kolínskou.

,,Promiň. Ale chci ti říct, že jste se Stilesem vážně dvojčata. A na holku máš pěknou ránu." teď se zasmál on a já dál fetovala jeho vůni.

V objetí jsme tam tak stáli několik minut a užívali si tu chvíli, ale překazil to můj bratr, který potřeboval naši pozornost. 

,,Eh.. To už by stačilo. Jste na sebe nalepení jak dvě sépie." odsekl Stiles a nerudně si nás měřil pohledem. 

Radši jsem se tedy odtáhla od Scotta a zakroutila očima. Najednou jsem si však vzpomněla na událost, která se udála před chvílí a musela jsem se zeptat. 

,,Jak to, žes měl červený oči a divný zuby? A jak ses vlastně dostal do pokoje Stilese? Vždyť je to hrozně vysoko.."