I hate you, brothers mine.

9.

Znovu ve svém tmavě fialovém kabátě doplněném o Sherlockovu zbraň, čtyři mobily ( děkuji, bráškové) a s taškou s Sherlockovou mikinou, několika mými věcmi z kabelky, pár dalšími nezbytnostmi a především složkou, ne nehodlám tu nechávat jednu další kopii, si do uší nasazuji sluchátka a zapínám svou oblíbenou píseň. Vlasy jsem si sčesala do nízkého drdolu a ukradla jsem jednu ze Sherlockových šál. V Mycroftově mobilu jsem nic nenašla, tedy nic důležitého pro mě. Jistě se snažil vše zamaskovat, ale můj bráška není já, tohle je můj obor, chodím v něm déle než on a mám letitou praxi, takže nemám pochyb, že on určitě nějakou stopu zanechal a ta stopa může být na jediném místě, v jeho kanceláři. 

Scházím po schodech do přízemí k domovním dveřím. Žádný stres jen sejmeme pár členů mé ochranky, a svoboda je v dohledu.  ,,Loaded the bullets with my blood in the rounds. Yeah, she's a sweet six shooter, she knows how to get down- Until the kick-back, when my heart hits the ground. She said: "You think you're so tough, baby put your hands up."  Využívám svůj moment překvapení. Otvírám vchodové dveře a okamžitě posílám dva Mycroftovi lidi do kóma. Vše se sbíhá neuvěřitelně rychle, v jedné chvíli stojím u vchodových dveří, v té druhé stojím na ulici a sejmu k zemi několik policistů od Scotland Yardu. Jsem hodná, střílím jenom do noh, nebo rukou. Stačí mi, aby leželi na zemi a bolestí se nemohli ani pohnou, nijak zvlášť je zabít netoužím. Stačí mi, aby nemohli oni zabít mě, nebo a to by bylo horší, zadržet mě.  Mají opravdu štěstí. Nemám zrovna moc čas, ale ve vymýšlení plánů za pochodu nejsem zrovna nejhorší.  

  Únikových cest odtud existuje sedm. Pět je možné pěšky, ty nebudou dobrá volba hned ze dvou důvodů, můj kotník a množství lidí, neznám Londýn tak dokonale jako Sherlock, abych je hned setřásla. To, že jsem to dokázala u Sherlocka bylo dílo více-méně náhody a mojí pohotovosti. Možná připíšu část zásluh i Jimovi. Další dvě únikové cesty jsou auta. To Jimovo už použít nemůžu, včera se z něj stala výbušnina, takže jako dopravní prostředek se naskýtá jen Mycroftovo nebo jedno z policejních aut.  Rozhodnu se pro verzi s bratrovým autem, Mycroft má tak rád své autíčko a tohle by ho mohlo krásně naštvat, co kdyby třeba skončilo v řece? Mám plán, mně samotné se nelíbí, ale nedá se nic dělat, nikomu tím srdce nezlomím, nejspíš jen rodičům, ale to je nutné riziko, vše pro blaho Británie a na chvilku by mi to mohli zbaštit i Mycroft s Sherlockem, do té doby budu mít alespoň nějaký čas navíc. Bude se mi muset stát nehoda.  Ale nejdřív potřebuji odtud a abych se dostala k autu bratra, budu potřebovat rukojmí. 

Neváhám ani chvilku. Mojí obětí se stává mladší strážník, může mu být tak dvacet sedm, vlastně je tak zhruba stejně starý jako já. Nemá šanci, u Scotland Yardu je teprve krátce.  Jedním pohybem si ho přidržím u sebe a zamířím mu na spánek. Bezva, teď si tu hraji na Jamese Bonda, vlastně já jsem teď podle všeho ta špatná, skvělé, vždycky jsem měla raději záporáky. Nepotřebuji pochopení od těch pitomečků. ,,Mám říkat, že pokud mě nenecháte, tak to schytá? já myslím, že už jste větu podobného obsahu slyšeli několikrát. Odložte zbraně,'' poručím zbytku mých protivníků, kteří ještě zázrakem neleží na zemi v tratolišti krve. Budou v pohodě, ale jen tak hned se do služby nevrátí. Policisté i Mycroftovi lidi  poslušně odkládají zbraně na zem. Hodní. Poklepu nohou do rytmu hudby. ,,Jdeme, drahoušku, nehodlám tu strávit další minuty svého drahocenného času,'' nasadím ten nejsladší tón. 

Přesunu se i se svým zajatcem k Mycroftovu autu. Bože, to se musí tolik třást? Nemám v úmyslu ho zabít, ke své přítelkyni se vrátí v pořádku, tak ať se hodí do klidu. Konečně. Stanu přímo vedle dveří auta. Mám asi tak tři vteřiny, než se spustí palba. ,,Díky za spolupráci, byl bys od té lásky a otevřel mi dveře jako správný gentleman?'' požádám tu hromádku neštěstí. Uposlechne. To bych mu taky radila. Tři.., dva.., jedna. Strčím strážníka na zem a rychlím skokem sedám na sedalo řidiče. Ten musel někam zmizet zatímco jsem se tak dobře bavila hrou na  vojáčky s těmi moc milými lidmi. Mám nesmírnou chuť si to zopáknout. Snad někdy jindy. Mycroft mi své lidi někdy musí půjčit na delší dobu, oni alespoň umí střílet, to se o Scotland Yardu dá tvrdit jen těžko. 

Dokonce i klíčky mi tu nechal! Mycroft má nezodpovědné lidi, opravdu. A pak se diví. No jo, jeho chyba. Startuji. To už lak tohoto broučka poškodí pár zbloudilých kulek, není přeci možné, aby se trefili, s tou svoji muškou.. Vždyť nemám ani škrábnutí. Anebo to bude tím, že jsem až moc dobrá, jo, to bude určitě ono. Dupnu na plyn a co nejrychleji odtud mizím. Už zase na útěku, proč to vždycky musí být tak dramatické? To bude asi mnou. Nejspíš si na to potrpím. Jde o věrohodnost Clair, teď vše závisí na detailech. Jestli to poděláš, jsi nejen v háji, ale jsi v totálním háji.  Dneska bude asi hodně dopravních nehod, jak to tak vidím. Zahýbám. Za doprovodu písně a zvuků sirén předjíždím auta a mířím k řece. Divím se, že je tak malý provoz. Ale nevadí, nehody se stávají za každého počasí. Jsem skoro na mostě a policejní sirény jsou mnohem blíž. Divadlo začíná.

Vjedu do vnějšího okraje silnice a zabočuji vlevo, abych se vyhnula řidiči přede mnou a předjela ho, jenže řidič si mě nevšiml a míří na tu samou stranu. Strhávám volant doleva, abych se mu vyhnula, jenže tam je chodník a za ním zábradlí mostu. Auto naráží, zaškobrtává o hranu betonu a vylétává do vzduchu. V následujících chvílích auto naráží na kapotu, přetáčí se a znovu se obrací. Tenhle děsivý kolotoč neutichá dalších několik vteřin, nebo možná minut až konečně o několik desítek metrů dál auto naráží a zastavuje. Ležím vzhůru nohama. Vypadli mi sluchátka a spolu s jedním z mých mobilů leží někde na podlaze, ale nemám čas ho hledat. Jen těžce se odpoutávám a dopadám na podlahu. Auto leží na kapotě a jen tak tak, že nespadne do Temže. Není čas. Nic na tom, že jsem celá pomlácená a krvácí mi z čela. Musím odtud, hned! Sahám po tašce a opatrně vylézám předním oknem. To je naštěstí natočeno směrem k řece takže mě nikdo neuvidí. Pomalu si klekám. Auto začíná hořet. S těžkostí si stoupám na nohy. Rychle, musím pryč.  Mizím od místa nehody co nejdál a právě načas. Za mnou se ozývají sirény a masivní výbuch. Auto v plamenech se naklání nad vodou a s hučením a skřípěním do ní pomalu padá. Perfektní, lépe jsem si to nemohla vymyslet. Budou si myslet, že prostě přijeli pozdě. A do doby než vytáhnou auto ze dna, mám času až až. Sahám do tašky pro mikinu, oblékám si ji a nasazuji si kapuci, krev přeci jen přitahuje moc pozornosti a velikost mikyny dokáže skrýt většinu škod, co na mě nehoda napáchala.  Tak to bychom měli za sebou. Teď konečně můžu pracovat. Jen co si dám malou sprchu.