GramatYka - Co to je?

Dobrodružství jinocha Hugolína

Hugolín se rozhodl vydati na cestu dobrodružnou. Věděl o všech zásadách jazyka českého, přesto však psal "i,y" jak si ráčil přát. Tuž jednoho dne Hugolín posílal ze své túry dopis nedalekému (budoucímu) tchánovi Ottokárovi:

"Tag jag to klape chlabe?

Ja Hugoš sum sa vydal na tu tůru děsnu. Ponošky v zandaleh mam proposeni jag neco a neda fak ze ne se to vydrzat. Inak sum v poho a de to - sak to znas. E to en par hodyn co sum se zedkal s jednu pegnu devcynu ona bila taga fak ze pegna a me se tuze zalubila Ottokárku. No ale nemusis sa fubec bat ja totuz mam ztejne rat jen tvoju ceru Zanetku.
Nekdy si musime zajit na pivko.
Jj?

Hugolín"

Po přečtení žblebtu, jež Hugolín ze sebe vysolil, se tchán jeho Ottokár rozhodl, že Žanetku, toť dcera jeho, raději svěří do péče svému dávnému příteli jménem Dalibor.

Díky tomuto konání se svedla hádka nejenom mezi Hugolínem a Daliborem, ale dokonce i Žanetou.

(H - Hugolín, D - Dalibor, Ž - Žaneta)

H: "Su zasadne proti!"
D: "Ohhhh! Já nefjedět! Já velmi litovat panhe!"
Ž: "Breh..."(zahučela Žaneta, jelikož jiného zvuku neuměla)
H: "Tu moje ženština a ta nenu tvoja ty Bore eden Daliborskej!"
D: "Klid pane! Klid prosím!
Ž: "Breh!"
H: "Ej! Aj Žaneta nesuhlasi! Vyďěl su to?"
D: "Oh pane, k tomu, co říci vaše ženuška, já pociťovat pouze vášnivě planoucí lhostejnost!"
H: "Tu same, ja tagy na to z vysoka kaslu moreno, ale ja chcu neen jeji prasule ale i ruku, a nezaima me esli ju dostanes ty ebo on ebo ona. Prosta ja muje!
Ž: "Breeeeeeeeh!"

Zakončila debatu Žaneta a rozhodla, že muž hoden vstoupit do svazku manželského s její osobou, musí býti ten nejstatečnější. Tedy započali stezku strachu, která měla rozhodnouti o osudu jejího nastávajícího chotě.

Hugolín i Dalibor se vydali do neznámého temna lesa. Na cestu si svítili pouze starou baterkou. Po dvou minutách intenzivního světla však dvakrát zablikala a zhasla. Tu se Dalibor začal třást a zoufale pohleděl Hugolínovi do očí. Ten mezitím sbíral křemenáče pod hloučkem bříz rostoucích jen metrů pár od něj. Nechali lelkování a vydali se dále. Procházeli okolo děsivých keřů s ostružinami a strašidelného borůvčí. Když náhle spatřili cosi, co se jim ani ve snu nezdálo....

Stáli s ústy rozevřenými. Přímo před jejich zraky se zjevil duch staré baby.
„Co tu chcete?!"
Sykla na ně se značným znechucením.

Hugolín i Dalibor se nezmohli na slovo. Jediné, na co se vlastně zmohli, bylo, že se doslova otočili na podpatku a zdrhali, seč jim jejich znavená chodidla stačily. Neuběhli však ani třicet stop a duch se před nimi zjevil zase. Ať se otáčeli na jakoukoliv stranu, ducha měli stále před očima. Sebrali tedy odvahy a vykoktali ze sebe:
„Paron! My jsme vás nechtěli rušit! Nezabíjejte nás!"
Duch dal ruce v bok svůj sádelnatý a nahnul se nad ně.

„Opravdu??? No, dlouho jsem již neměla návštěvu. Nedáte si cukrátka zlatíčka moje?"

Zašklebila se na ně a podala jim dlaň plnou kamínků, knoflíků, prášků na praní a larev bource morušového.
„Eh.. ne, děkujeme."
Odpověděli ji téměř okamžitě.
„Cože?!?!?!?!!"
Zaječela stařena průsvitná a rozevřela dokořán svá do té doby ještě bezzubá ústa. Z chřtánu jí vylézaly zvuky dosud neslyšené. Naši stateční hoši se dali na útěk. Hugolín se ovšem na minutku vrátil, jelikož si tam nechal svůj košík plný spousty statnými křemenáči.

Odběhli až k nedaleké Puklé skále, kde se před ženou schovali. Její skučivé vytí rezonovalo až dovnitř malé jeskyňky. Z venku byly slyšet dupavé kroky. Po čelech jim vyrážel studený pot. Křik byl stále silnější a silnější. Na kamenné stěně zahlédli zvětšující se stín. Strachem ani nedutali a choulili k sobě. A tu náhle před nimi stála baba stará a sešlá. Zvrásnělá a smradlavá jako cibule. Odporný a průsvitný to duch.

„Dejteeee si cukrátká!!!"
Ječela ta babizna sešlá.
Hugolín se před ni postavil a řekl.
„Dy prič ty edna odporná bábo!"
„Cožeeee???"
Zařvala ta nedoslýchavá fuchtle průhledná.
„Esli neodejdes tag ty ugazu! Dame cigansku ferovku babi? Hadam ze by to bylo tag stodvanact na jednu co? Hehe!"
Zablábolil Hugolín hrdě.
„Jak to mluvíš ty spratku jeden! Taká to hrůzná mluva! To za mejch mladejch let..."
„To bilo v prvohorah co bábi hehe ze jo hehe?"
Skočil ji Hugo do mluvy.
„Slyšel si někdy vůbec o gramatice chlapče?"
Zhrozila se babizna.

„GramatYka? Co to je?"
Zeptal se Hugoš.

Babizna z jeho hrozné GramatYky nemohla dále žíti ani jako duch.
„Ty!!! Ty!!! Ty...!!!"
Zakdákala naposledy a dostala posmrtný infarkt, jež byl pro ni osudným.

Hugolín i Dalibor vrátili se nakonec ze své stezky strachu jako hrdinové. Mladá a krásná Žaneta nakonec připadla Hugolínovi, díky jeho suprové křemenáčové omáčce a Dalibor si do konce života musel vydělávat jako popelář.

Toho dne kdy se Hugolín a Žaneta brali jste jistě mohli slyšet:

„Berete si zde přítomnou za svou právoplatnou ženu?"
„Jj" řekl Hugolín.

„Berete si zde přítomného za svého právoplatného muže?"
„BREEEEEEEEEEEH!!!" odpověděla Žaneta.

Ani já bych to snad nezakončila lépe než ta Žaneta.

KONEC