Hidden magic

4.kapitola

Ráno ji vzbudily příjemné sluneční paprsky. Rozespale se protáhla, ale z postele nevstala. Jen tak ležela a užívala si klidu. Na chvíli ještě zavřela oči a snila o svém dokonalém manželovi, kupě dětí a nádherném domě. Její bloumání přerušila až jedna ze služek, která donesla snídani. Tohle už Isabelu z postele dostalo. Neupravená si sedla ke stolu a při jídle pozorovala zahradu.

Po chvíli si všimla dvou postav ve stínu stromů. Anna se smála a James jí něco šeptal do ucha. Isabelu něco podivně sevřelo uvnitř ní samotné. Uvědomila si, že ať si namlouvá cokoliv, Anna už není malá holka, ale dospělá dáma. Neuměla si představit, že vše o čem společně snily se může rozpadnout kvůli lásce její sestry. Vždyť to přece ani žádná láska není. Spíš poblouznění. Anna se nechala stáhnout vidinou něčeho o čem nemá ani tušení. Isabelu vytrhlo z úvah zaklepání.

„Slečno, nerada vás ruším, ale nesu vám ještě čaj." Položila na stůl hrníček Jody.

„Děkuji."

„Můžu se vás na něco zeptat?" Stála a starostlivě si ji prohlížela.

„Samozřejmě." Usmála se Isabela.

„Trápí vás něco, slečno?" Isabela si najednou uvědomila, že tohle nedokáže skrývat tak jednoduše jako před otcem. Jody ji viděla do duše jako do vody. Hořce se usmála.

„Spíš kdo. Váš pán je arogantní blázen."

„Není to tak slečno. Za tímhle stojí víc, než touha vás mít za ženu. Nesuďte jej tak rychle."

„Ale Jody, on mě neposlouchá. Když se mu snažím vysvětlit svou situaci pořád si brblá svou." Rozohnila se a vyskočila z křesla.

„Pořád jen svatba a poroučení. Já nejsem majetek. V tomhle jsem žila celý svůj život."

„Musí to být těžké slečno, ale opravdu se snažte ho lépe poznat. Já jsem ho chovala už v kolíbce a proto si s vámi dovolím o názoru na něj nesouhlasit. Jen to prosím zkuste." Tiše za sebou zavřela dveře a nechala Isabelu v klidu přemýšlet.

To netrvalo moc dlouho. Potřebovala zahnat špatné myšlenky. Oblékla se do obyčejných šatů, stáhla si vlasy do copu a vyrazila prohlédnout si pořádně dům. Bloudila po chodbách a otevírala jedny dveře za druhýma. Většinou objevila pokoje pro hosty nebo prázdnou místnost. Také knihovnu a další salón. Ačkoliv jí zprvu dům tak velký nepřipadal, vevnitř bylo spoustu spletitých chodeb, které dokázaly člověka pořádně zmást. Isabela dokonce objevila Williamův pokoj, ale ten zavřela hned, jakmile zjistila komu patří.

Díky krásnému počasí si nechali oběd přinést na terasu. Isabelu překvapilo jak uvolněná atmosféra tady panovala. Čekala by alespoň trochu zmatku, ale když se zkusila vcítit do Jamese nebo Anny, rozhostilo se v ní pouze štěstí. Rozhodla se podívat na zoubek i Williamovi, ale něco bylo špatně. Necítila totiž vůbec nic. Snažila se jak jen mohla, ale výsledek byl, že William se jen lehce zamračil, jako by poznal, že se mu někdo snaží vloupat do mysli. Isabelu přešla chuť na jídlo. To co právě zjistila ji vyděsilo.

Byl první člověk, ke kterému neměla přístup. Dokázal vytvořit jakousi bariéru, která ho chránila. Poprvé si myslela, že je jen rozrušená a proto se k němu nemůže dostat, ale teď byla plná síly a energie. James mezitím řešil s Williamem nějaké obchodní věci.

„Izy, děje se něco?" Šeptla směrem k ní sestra. Jen zakroutila hlavou a dál se rýpala v jídle. Pak se jí, ale sevřel žaludek.

„Pane, přišel vám dopis." Ke stolu přicupitala Vivien a svým nepříjemným úsměvem propichovala Williama. Ten jí s vážnou tváří pokynul, že může jít a jeho pohled teď sledoval Isabelu. Viděl na její tváři, obavy a nepříjemný pocit, ale netušil kvůli čeho.