Hidden magic

3.kapitola

Celá se ponořila do horké vody a užívala si teplo, proudící jejím tělem. Vůně ji uspávala, jelikož spaní v kočáře se nedalo považovat za spaní. Pořádně se namydlila a smyla ze sebe všechnu špínu a pot. Osušit se a obléct, pro ni nebyl problém. Od té doby co ji zemřela matka se vše učila raději sama, než aby žádala komornou. Dlouhé vlasy si pročesávala delší dobu a dívala se přitom na sebe do zrcadla. Modré oči vsazené do pravidelného a jemného obličeje, malý nosík pod kterým byla její největší zbraň. Isabeliny rty. Malé ale přitom svůdné, uměly mluvit velice spisovně, mile, ale když bylo potřeba i ostře a nepříjemně. Její maminka ji vždycky vyprávěla, že s tou svojí vyřídilkou odradí každého ženicha. Smutně se na sebe pousmála. Ano její matka ji chybí a moc dobře věděla, že Anně také. Poslední prameny spojila do uzlu na temeni a vydala se do pokoje své sestry.

Jemně zaklepala a vešla do místnosti. Anně právě pomáhala Vivien s oblékáním. Ta jakmile uviděla Isabelu, se uklonila a odešla.

„Učešeš mě?" Poprosila ji An a posadila k toaletnímu stolku. Isabela si od ní vzala kartáč a začala ji vlasy pročesávat. Anna byla teprve devatenáctiletá dívka a už si prošla tolika věcmi. Přesto ji dobrá nálada opouštěla jen málokdy. Byla od své o tři roky starší sestry tak rozdílná.

„Taky si myslíš, že ta dívka je divná?" Prohodila Anna.

„Nemyslím si, že je divná, ale že je nebezpečná. Ovšem ještě nevím proč."

„Všimla sis něčeho zvláštního?"

„Necítím se v její blízkosti dobře. Má kolem sebe hodně tmavou auru. Ale nemusíš mít strach. Nejspíš má nějaké své problémy." Anna věděla o její schopnosti už nějakou dobu. Sama občas cítila náladu jiných ale jen zřídka. Také věděla, že často lidem vkládala myšlenky, a když byly menší Isabela s ní přes myšlenky mluvila před otcem.

Hnědé vlasy sestře spojila sponou a nechala je volně spadat na ramena. Obě se chtěly vydat ven z pokoje, když se ozvalo další zaklepání. Ve dveřích se objevila Jamesova hlava.

„Dámy, myslel jsem, že bych vám mohl ukázat dům." Anna nadšeně přikývla, ale od Isabely se kladné reakce nedočkal.

„Myslím, že pro mě to nebude nutné. Nezdržíme se dlouho, takže se beze mě budete muset obejít." James si ji zkoumavě prohlédl.

„Lady, nechci se vás dotknou, ale víte proč jste tady, ne?"

„Vím lorde, ale život se mění každou minutou." Odpověděla s úsměvem a raději se vydala do svého pokoje, kde si do oběda četla.

Oběd se obešel bez přítomnosti Williama. Bylo jim sděleno, že má moc práce a poobědvá ve své pracovně. Povídali si pouze s Jamesem a to v podstatě jen že zdvořilosti. Isabela neměla na moc velké konverzace náladu. Po jídle se zvedla a nechala svoji sestru s Williamovým přítelem. Rozhodla se projít se do zahrady a načerpat tak zase trochu síly.

Zahrada nádherně voněla a to i přes ještě chladné počasí. Zamířila k jednomu z obrovských dubů a dotkla se jej rukama. Cítila, jak se její energie spojila se stromem a najednou si připadala svobodná a volná. Na většinu lidí by působila jako blázen, ale jen ona a její sestra věděly, že není. Prošla úplně celou zahradu, až došla ke stájím. Neodolala a vešla dovnitř. Bylo tady tepleji než venku. Zhluboka se nadechla a ucítila její oblíbenou vůni sena a koní.

Milovala je a naučila se také skvěle jezdit. Zamířila k jedné kobylce a z váčku u šatů vytáhla kostku cukru. Byl to její zvyk už od dětství. Nosila po kapsách cukr pořád a komorné u ní doma si stěžovaly, že se z šatů špatně čistí.