Tenhle příběh je o mě a o CREEPYMAN_12 alias kluk. Kdo to dokázal přečíst, tak ať se připravý na příběh undertalu se dvěma úplnými šílenci XD. Těšte se na príběh plný krve a utrpení....nic ale nedopadne tak jak mà. Proto je pro nás těšký urcit popi...
ENDERLA PŘISKOČILA KE MĚ A PEVNĚ MĚ STISKLA SE SLOVAMI: ,,MÁ PRAVDU, VŠUDE KOLEM JSOU OČI." TEĎ JSME NEMĚLI NA VÝBĚR. BUĎ ONA NEBO MY. VYTÁHL SEM SVŮJ MERCI MEČ A PROBODL JSEM TORIEL SKRS NA SKRS... ENDERLA VYKŘIKLA A JÁ SE LEK. MEČ SEM PUSTIL TAKŽE TORIEL STÁLA A V SOBĚ MĚLA ZABODNUTEJ MEČ... ,,C-CO JSTE TO UDĚLALI?!" ZAŠEPTALA TORIEL A PAK SE OTOČILA NA NÁS... MĚLA ČERVENO-ŽLUTÉ OČI A Z PUSY A BŘICHA JÍ KAPALA KREV....
"Co blázníš!?" Okřikla jsem Creepa. "Mohla nám odsud pomoct." Řekla jsem a rychle jsem přiběhla k Toriek. Použila jsem svoje léčebné schopnosti, abych Toriel uzdravila. Poté co jsem ji uzdravila, tak jsem byla úplně vyčerpaná. Měla jsem pocit, jako bych pomalu omdlévala.
RYCHLE SEM K ENDERLE PŘIBEHL A CHYTIL JI DO NARUČE... ,,CO BLÁZNÍŠ? SAMAS ŘÍKALA ŽE JE NEBEZPEČNÁ..." ENDERLA NEODPOVĚDĚLA... ,,ENDERLO! HEJ!...." NIC. LEŽELA MI V NÁRUČI A JEN TEŽCE ODDECHOVALA... V TU CHVÍLI SE TORIEL ZVEDLA A OTOČILA SE NA MĚ. ,,TY...! PROČ JSI TO UDĚLAL!" VYKŘIKLA TORIEL. ,,J-JÁ, JÁ SEM..." KOKTAL SEM. ,,JÁ JSEM....NIC NEJSEŠ. NEJEN ŽE JSI UBLÍŽIL MĚ, ALE I SVÝ KAMARÁDCE!" NEVĚDEL JSEM CO ŘÍCT. TORIEL SE VRHLA K ENDERLE A CHTELA JI ODNÉST. ,,NE! NECH JI NAPOKOJI" SNAŽIL JSEM SE ENDERLU OCHRÁNIT, ALE TA KOZA BYLA MOC SILNÁ A HLAVNĚ VĚTŠÍ NEŽ JÁ. ODNESLA MI ENDERLU PŘIMO Z RUKY A POMALU KRÁČELA S ENDERLOU V NÁRUČI DO TMY...A JÁ? JÁ SEM SEDĚL NA CESTĚ Z KYTEK A SE SLZAMA V OČÍCH SEM SE KOUKAL JAK TORIEL ODNAŠÍ ENDERLU PRYČ ODE MĚ.....
Když jsem se probrala, tak jsem ležela v teplé a měkké dece. Zvedla jsem se z postele ve které jsem ležela a prohlédla si místnost, ve které jsem byla. Byla to menší místnost s nočním stolkem, krabicí hraček a postelí. Vyšla jsem ze dveří a šla skrz malou chodbu až k Toriel do obýváku. "Už jsi vzhůru? Jsem ráda že ti nic není." Řekla. "Kde je Creep?" Zeptala jsem se. "On...um...víš co? Dej si raději koláč který jsem ti přichystala." Řekla Toriel. "Já nechci hloupej koláč." Řekla jsem. "Chci vědět kde je Creep." Cítila jsem, jak mi sjela jedna slza po tváři. Toriel vypadala velmi smutně. "Když to chceš vědět..." Řekla. "Je tam někde venku. Ale dávej si pozor." Kývla jsem a šla ještě do kuchyně šlohnout koláč. Potom jsem vyšla ze dveří do tmy a zapla své noční vidění.
MEZI TIM: SEDĚL JSEM V KYTKÁCH A KOLEM MĚ JEN TMA... MĚL JSEM CHUŤ SE ROZBREČET A ZAČÍT KŘIČET, NEBO ASPOŇ VOLAT O POMOC...ALE NEUDĚLAL JSEM TO... CO KDYBY MĚ NAŠLO NĚCO HORŠÍHO NEŽ TA KYTKA NEBO KOZA.... BYL JSEM ZMATENÝ A UNAVENÝ. LEHL SEM SI TEDA DO KYTEK A KOUKAL SE DO PRÁDZDNA....TĚLO ŘÍKALO ABYCH ŠEL SPÁT ALE MOZEK NE...MOZEK MĚL STRACH A TO NEJEN O MĚ ALE I O ENDERLU... PO TVAŘI MI STÉKALY SLZY, KDYŽ V TOM.... ,,HELLO DARLING!" ŘEKLA TO OSOBA CO VYPADALA DOST ŠŤASTNĚ... KDYŽ SEM SE NA NÍ KOUKL BYL TO ROBOT... TEDA SKORO ROBOT. PŘIPOMÍNAL SPÍŠ ČLOVEKO-ROBOTA...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
,,OU SEM METTATON!...A TY SI KDO? VESELÝM HLASEM KE MĚ MLUVIL... ,,EMMM...SEM CREEP..." ŘEKL JSEM ALE DO TVÁŘE SEM MU NEPOHLÉDL... ,,HEJ! CO JE? NEVYPADÁŠ VŮBEC VESELE?!...METTATON SE MĚ ZAČAL NA VŠECHNO VYPTÁVAT A JA MU ZE SMUTKU A STRACHU VŠECHNO PODROBNĚ VYSVĚTLIL... ,,EM...ASI VÝM KDE BYS SVOU KAMARÁDKU MOHL NAJÍT..." METTATON SE KE MĚ SKLONIL... ,,ALE POZOR NA OČI...." PAK VSTAL A I MĚ POMOHL NA NOHY, JENŽE SEM BYL TAK SLABÍ ŽE SEM TO PROSTĚ NEDOKÁZAL...METTATON MĚ TEDY VZAL DO NÁŘUČÍ A OPĚT SME KŘÁČELI TMOU....
