Začít znovu

Šance

Koukala jsem jak Ian skládá na linku ingredience.

Všimla jsem si brambor, brokolice, sýru a jakési smetany.

"Zapečené brambory s brokolicí?" zeptala jsem se, abych si byla jistá, co vůbec budeme jíst.

"Ano, doufám, že ti brokolice nevadí. Kdyby jo, zkusíme vymyslet něco jiného." usmál se na mě.

"Mám brokolici ráda. Co mám udělat šéfe?" zasalutovala jsem a zasmála se. On mi dal za úkol okrájet a potom i nakrájet brambory na plátky.

Udělala jsem, co mi řekl. Dost jsme se u toho nasmáli a já nemohla uvěřit tomu, že se opravdu dokážu chovat, jako by ten polibek neproběhl.

"Hotovo, co dál?" zeptala jsem se, ale Ian už měl všechno hotové.

Jen jsme to tam nějak naházeli, posypali nestrouhaným sýrem a zalili smetanou. Nakonec nějaké to koření a hurá s tím do trouby.

"Co chceš dělat, než se to upeče?" zeptal se.

"Co chceš dělat ty?" nevěnovala jsem mu moc pozornost a sedla si na kuchyňskou linku.

"O něčem bych věděl." zamumlal si pro sebe, ale já mu přesto rozuměla.

"O čem?" držela jsem si stále stejný výraz ve tváři, abych ho rozhodila.

Očividně se divil, že jsem to slyšela. Nejspíš to neměl v plánu. 

Dlouho mi hleděl hluboko do očí. Ty jeho modré jako to nejčistější moře do mých, oříškově hnědých.

"Seru na to." šeptal jakoby naštvaně, zatímco dělal dva rychlé kroky ke mně.

Rukama uchopil můj obličej a vášnivě mě políbil. 

Svoje ruce jsem přemístila za jeho krk. Nechala jsem je natažené a plně si užívala každý pohyb jeho rtů.

Bylo to tak dokonalé. Motýlci létali v mém břiše jako splašení.

Bylo to, jako když konečně najdete to, co vám tak chybělo.

Čím déle jsme se líbali, tím dravější jeho polibky byly.

Měla jsem docela strach, že bude chtít něco víc. Nejsem připravená po tom všem.

Začal mi vyhrnovat tričko, ale já ho zarazila.

"Nemůžu, omlouvám se." sklopila jsem hlavu a do očí se mi nahrnuly slzy.

"To je v pořádku, nechci ti nějak ublížit. Nebudu spěchat." usmál se a zastrčil mi neposedný pramen vlasů za ucho.

"Děkuji." vydechla jsem a opřela si o něj čelo. 

Oba jsme zrychleně dýchali. Bylo mi krásně.

"Co to tu děláme?" povzdychla jsem si.

"Krásný věci. Oba po tom toužíme." zavřel oči.

"Ale nechtěl jsi. Předtím v chatě. Říkal jsi něco jiného než teď. Nevyznám se v tobě Iane." opravdu jsem byla víc než zmatená.

"Jediné co nechci je ublížit ti. Chtěl jsem se od tebe držet dál, ale nedokážu to. Koukni se na sebe. Jsi tak krásná. Jsi ztělesnění dokonalosti a dobra." díval se mi hluboko do očí.

Nevěděla jsem, co mu na to říct, proto jsem ho jen políbila. Nic nenamítal a přitáhl si mě blíž k sobě.

Vyrušilo nás zapípání trouby, které značilo, že je jídlo hotové.