Tom Bairet Jacku?.......Jacku? Kruci kde zase courá.Doufám že my zde aspoň něco nechal na zvlažení huby.Kurva!!!Zase všechno v prdely .Vůbec nevím proč toho parchanta živým .Na práci nešáhl co mu žena zemřela.A všechny průsery za něj hradím já.
Tom Bairet Ohh... vy už jste tady? Samým rozčilením jsem si ani nevšiml.Jaký jsem to nezdvořák.Omlouvám se všem kdo na mě čekaly tak dlouho. Asi chcete slyšet můj příběh.který se odehrává v roce 1972 kdy jsem jako mladý chlapec odešel do armády. Jo a ještě bych zapomněl já jsem Tom Bairet zachránce milionů životů . Kdybych to začal vypravovat po ulici buďto by mě daly na psychiatrii.Nebo by mě na místě zastřelily .
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Tom Bairet Já vám povím pravdu jak vše bylo.
Tom Bairet V roce 1972 jsem byl nejmladší z roty B neboli ostřílená jednotka která se nebojí smrti.Vždy když jsme šli do akce bylo to rychle a nekompromisní.Strašně rád si vzpomínám jak jsem si vždy bral v táboře druhou známku kterou jsme vždy nechávaly tam pro případ kdyby jsme náhodou skapaly.Joo byl to tvrdej život dřív než jsem odmaturoval tak místo spisu jsem v rukách držel AK-42 .Poprvé když jsem z ní vystřelil tak mi to málem urvalo ruku.Dnes jsem rád že jsem ji měl u sebe.
Tom Bairet Ale jak to tak bývá mě asi sudičky moc do vínku nedaly.V poslední výpravě kdy už se všichni kluci těšily domů. Buďto za rodinou nebo za ženskýma však to znáte.Ale abych neodbočoval poslední den jsem měl jít já a ještě Jimy Macleon na průskum terénu .Celou cestu jsme si vyprávěly historky co u nás doma dělávaly za dobrý žvance.Jelikož ty armádní konzervy stály za hovno.Jediný co si asi po 6 kilometrech pamatuju je
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Tom Bairet PRÁSK!!!Najednou tma začnu pomalu otevírat oči.Ten pískot v ušich byl k nesnesení.Jak jsem se tak díval na oblaka slyšel jsem jen prásk!!!bum!!!Letadla nademnou létaly a já už se začal smiřovat s jistou smrtí která mě pomalu lechtala u kolen .A v tom přišlo druhé zděšení .KURVA!!! nemám nohy do hajzlu.najednou mě čaply dva medici a už mě táhly pryč z toho pekla.Jak mě nesly na lehátku tak jsem jen viděl jak naše tanky vjíždí do toho pralesa.Noo.. a potom si pamatuju jen to jak jsem se probral na lůžku .A okolo mě byla celá moje rota .A hlavní kapitán řikaly jsme mu Joshy a přitom byl jménem Rusty. Řekl:No mohlo to být horší .V tu chvíly sem nevěděl jestli brečet nebo se smát.Ale do smíchu mi vážně nebylo.Hlavou mi procházela myšlenka proč jsem tam radši nezdechl aspoň bych měl důstojnej pohřeb.
