Posel temnoty • Avengers [1] ✓

43.

**

Odehrálo se mi v mysli vše, co mi zůstalo v paměti o Cadence. Hlasitě jsem zakřičel a ani jsem nevěděl přesně co. Vyšvihl jsem se do sedu, protože jsem ležel a pokoušel se probrat ze všeho, co se doposud stalo. Stejně mě donutilo přemýšlet nad tím, že jsem byl v realitě.

Na hlavě mě začalo něco hrozně bolet a štípat zároveň. Bylo to až šílený. Skoro jsem si začal namlouvat, že se mi ten její únos jen zdál, ale bolest od úderu do hlavy mě uvědomila, že je všechno skutečné. Neochránil jsem vlastní dceru a přišel o ní. Co si teď počnem a kde je Cadenza teď?!

Pokoušel jsem se uklidnit a napřed zjistit, kde jsem byl. Hned mi došlo, že jsem byl v nějakým pokoji, ale kde? Kam jsme vlastně s Cadence až dojeli a jak je to už dlouho?

„Pane, měl byste ještě odpočívat. Utrpěl jste otř...," ozval se ze zdí J.A.R.V.I.S. a hned mi bylo jasné, že to bylo v Avengers Tower. Kde jinde by byl J.A.R.V.I.S. taky nainstalovaný, že?

Probral jsem se z tragické újmy a párkrát zamrkal očima, abych vyhnal z očí mlhu, co se mi tam utvářela. Hned to bylo lepší, ale moje hlava bolela stále víc. Bylo mi to však jedno.

„Pošli sem kohokoliv, kdo by mi objasnil, co se stalo a všechno další okolo," jak jsem měl prostě ve zvyku, tak jsem neuměl ani prosit. Byl jsem velice nabroušený ze všeho. Ze sebe, Cadenciny platonický lásky a hlavně Hydry. Jak jinak. Nehodlal jsem ztratit víc, než doposud.

„Ale, pane," začala J.A.R.V.I.S. odporovat a já přestal ztrácet nervy.

„Žádný ne, J.A.R.V.I.S.i! Okamžitě mi sem pošli někoho, kdo je buď nejblíž a nebo tu vůbec je!" nenechal jsem se jen tak odradit mým vlastnoručně vyrobeným program věže. Když si něco určím, tak on prostě poslechne. To je už prostě princip.

„Jediní lidé ve věži jsou agent Barton, ředitel Fury a Kapitán Rogers, pane. Pro koho z nich mám poslat?" raději se ještě zeptal, aby mi sem neposlal někoho, koho bych nechtěl. Tihle tři? A zrovna říďa? Kdo ho sem pustil a proč tu není Pepper, která by mě mohla alespoň trochu uklidnit.

Furyho jsem jednoznačně rozhodně nechtěl. Barton u toho nebyl a ani určitě nevěděl, kam jsem měl Cadence odvézt. Jediný tu zbyl Kápo, který mě za prvý momentálně nejvíc štve a ještě by mohl něco vědět. Sem s ním, i když mi kazí náladu.

„Pošli sem Ameriku," rozhodl jsem a opřel se víc zády o záď postele, kterou jsem si vyskládal dvěma polštáři pod záda.

„Kapitán Amerika dorazí za čtyři minuty," obeznámil mě J.A.R.V.I.S. a já už neodpovídal. Pouze jsem čekal až přijde a pěkně mi to najednou vyklopí. Nehodlal jsem se s ním mazlit. On mi sbalil dceru, takže teď bude trochu makat.

Během pár minut se ozvalo nejisté zaklepání na dveře. Bylo mi jasné, že Cap dorazil a já mu na to odpověděl, že může dál. Otevřely se dveře a jimi vešel do místnosti Rogers. Zaraženě se po mně díval už od příchodu a já ho pro změnu probodával svýma očima. Pořád jsem na to před tím autem nezapomněl, takže se neměl čemu divit.

„Ty seš už vzhůru?" tázal se Steve, když si mě konečně přestal ostražitě prohlížel, jako bych byl nějaká kořist, či nepřítel. Jeho otázka mě doslova dostala. Proč se takhle blbě sakra zeptal! To by byl tisíckrát radši, kdybych to nepřežil? Kde jeho tohle učili?

„Tomuhle říkáš upřímnost?" odsekl jsem ho nevrle a sledoval jeho reakci. Vypadal spíš už zaskočeně, než podezíravě. Raději se začal ohlížet a díval se kolem sebe, zda něco nenajde. Nakonec přešel k prostornému gauči a na něj se posadil. Samozřejmě se pořád díval na mně.