Posel temnoty • Avengers [1] ✓

43.

*Tony*

„Uklidni se. Chceme ti pomoct," hlesl Steve, který svíral v rukou Cadence a která konečně trochu povolila.

„Pomoct...phe," odfrkl jsem si, když jsem se konečně zvedl a opucoval si špínu z černých kalhot.

„Říká ten, co vyráběl zbraně hromadného ničení," oplatil mi to blonďák a víc holku vyzvedl, aby nespadla na zem. Ta hned na to s výdechem zavřela oči.

„Hlavně se jí ještě zastávej. Když si z boje s ní, přišel se zlomeným nosem," nenechal jsem se odbýt.

**

„Loutka," hlesla Cadence se založenou hlavou ve svých rukou. „Loutka, která dělala všechno, co jí nakázali...Nedokázala jsem se...na ty lidi dívat, když umírali...díky mně." Popotáhla nosem a setřela si slzy, co jí stékaly po obličeji. „Zabijte mě. Prosím," podívala se na všechny kolem sebe a prohlížela si naše nechápavé obličeje, které jsme udělali, jakmile začala mluvit.

**

„Ty reaktory sice sestrojit dokážu, ale ještě za delší dobu, než já s Bannerem dohromady. Možná to bude na týden, možná dva. To už však může být pozdě," povzdechl jsem si.

„Trochu se ve vědě vyznám taky...tak jestli bych třeba mohla...," začala polohlasem, ale potom se hned zarazila, protože jsem se rychle obrátil čelem na ní.

**

„Cadence, otevři!" zakřičel jsem za dveřmi. Hned na to jsem do dveří třikrát udeřil pěstmi.

„Ne! Vypadni. Nech mě být!" zaječela zplna jak jen mohla a já se zděsil.

„Cadence," zkusil jsem to znovu, ale tentokrát už o hodně nižším tónem. Zněl jsem klidněji, než předtím.

„Odejdi...prosím," řekla skrz slzy už méně hysterickým hlasem. Hned na to se rozbrečela a já se plný vzteku rozhodl odejít se zabouchnutím dveří za sebou z bytu.

**

„Co je s ním?!" vyhrkl jsem, jakmile se nám podařilo vyrazit dveře od bytu, kde bydlel Steve se svojí přítelkyní. Našli jsme vojáka ležet na zemi a nehýbal se. Já i Banner jsme k němu okamžitě přiběhli a Bruce začal něco hledat ve svojí brašně, zatímco já se pokoušel probudit starouše.

„Rogersi, vzbuď se. Do prdele, teď to nesmíš vzdát!" doslova jsem už zařval a vyhledával jakékoliv známky života. Žil, ale skoro nedýchal. Proč jsem mu v tý věži nezabránil v odchodu!

**

„Steve...," zvolala tiše Cadence, ale stačilo to, abych to slyšel i já. Rogers se po ní zaskočeně podíval a sklonil nad ní hlavu, aby jí měl přímo na očích.

„Ano?" pokoušel se nevěrohodně usmát, ale mojí dceři to stačilo.

„Miluju tě," vydechla a já myslel, že se mi zastaví srdce. Steva to zaskočilo taky, ale ne tolik, jako mně. Nechtělo se mi věřit, že to řekla. Proč Rogers! Proč ne třeba...já nevím...třeba Robin od Batmana!

**

„Tony!" zaječela hlasitě Cadence, když jí rvali do jiného auta, které zrovna přijelo. Unášeli jí nějaký osoby, které byli zahalené v černém. Nebylo jim vidět do obličejů a měli u sebe zbraně. Zdrceně jsem se na to díval, jak se Cadence snažila ze zbytku sil bránit. Jenže její protivníci byli silnější a ani jí nenapadlo použít zvukovou vlnu, jako na tom večírku. Byli jsme oba ztracený.