Problems ✔

*14*

Šla jsem do školy, a celou cestu mi to vrtalo hlavou, kecá, nebo má pravdu? Naproti mě šel nějaký pán s novinami, viděla jsem titulní stranu."Abigail Grofes: V Adrienovi jsem se moc zpletla, je naprosto dokonalý, a teď už je i víc než jen můj kamarád...." Co?! Rozběhla jsem se k obchodu, koupila jsem si noviny, sedla si venku na lavičku a četla jsem.
"Adrien Agreste je můj partner, skvěle si rozumíme, a jsme si souzeni."
Takže on mě vážně využil?! Já byla jen pouhá hračka?! Kterou teď odkopl protože ho přestalo bavit si sní hrát?! Málem jsem se rozbrečela, vyhodila jsem noviny do koše, a spěchala domů, nejdu tam, ani za milion!
Přišla jsem domů, a dělala že je mi hrozně blbě.,,Mami, není mi nějak dobře, můžu si jít lehnout?"

,,Tak dobře, přijdu ti dát prášek, do školy dnes nemusíš."
Šla jsem do svého pokoje a zalezla do postele.,,Mari, proč to děláš?" zeptala se Tikki.
,,Proč? Vždyť on mě jen využil! Nechci ho už ani vidět! Nikdy!" slzy se mi hrnuly do očí. Do pokoje vešla mamka, rychle jsem si utřela slzy.
,,Marinette, tady máš ten prášek, je ti hodně blbě?"

,,Děkuji, je mi blbě, ale né moc."

,,Dobře, já už tě nebudu rušit, odpočiň si."

,,Děkuji."

***

Adrien
Marinette nebyla ve škole, vůbec jsem netušil proč, asi onemocněla, ze školy jsem se vyřítil jak blesk, když jsem dojel domu, hned jsem jí napsal.

Já: Ahoj, proč si nebyla dnes ve škole?

Zobrazila si to, ale neodepsala.

Já: Mari, odepiš prosím, chci vědět co se děje.

Když jsem jí napsal, 20 minut nic neodepsala, ale zase si to zobrazila. Takovýhle lidi mě štvou! Nejsou schopný odepsat...

***

Už hodinu jsem seděl ve svém pokoji a čekal až odepíše. Nic. Začínal jsem toho mít dost a zašel jsem za ní.

***

Zazvonil jsem, vyšla mamka Marinette.,,Dobrý den, jdu za Marinette, je doma?"

,,Ano je, ale je nemocná, zeptám se jí jestli půjde dolů."

,,Dobře," její mamka odešla, a za chvíli se vrátila.
,,Nechce s nikým mluvit, už od rána je divná, přijde mi že vůbec nemocná není, spíš jí jen něco trápí, chová se divně."

,,Aha, ale i tak děkuji, nashledanou," odešel jsem, po cestě domů jsem na ní stále myslel, a pak jsem si vzpomněl na Ladybug.
'No jo, Ladybug,, jak se asi má?' pomyslel jsem si. Vzal jsem mobil a našel si zprávy za posledních 14 dní.
Nasadil jsem si sluchátka a sedl si na lavičku vedle mě. Zjistil jsem že Plagg se zpletl, Ladybug si zranila levou ruku, né pravou. Pak jsem taky zjistil, kdy přesně bojovala, nevím proč, ale vzpomněl jsem si že Marinette vždy někam zmizela. Ten čas přesně seděl, vždy když Ladybug bojovala, Marinette byla pryč. To asi není náhoda že? Marinette a Ladybug mají obě modré oči a černé vlasy, ale každá je úplně jiná, beruška je sebejistá, chytrá, a strategická. Vždy vyhrajeme díky ní. Marinette je chytrá, ale není sebejistá, vůbec si nevěří. Ale co když je......Mari Ladybug ? Co když to tak vážně je? Dneska to musím zjistit.

***

Bylo půl šesté, a já byl doma, ve zprávách se objevilo, že na Paříž zase útočí padouch. Transformoval jsem se vyrazil, na místě už byla Ladybug.

***

Po boji jsem jí zastavil, měla špatnou náladu, protože při boji byla hodně vzteklá.,,Můžu s tebou mluvit?" byl to docela risk, mohla mě seřvat, kvůli její špatné náladě...
,,Jasně, co potřebuješ?" sedla si na kraj střechy, na které jsme se nacházeli, poplácala rukou vedle sebe, chtěla abych si přisedl, sedl jsem si vedle ní, a začal.
,,Asi vím tvojí pravou identitu."

,,C-co prosím?!"

,,Vím kdo jsi pod maskou."

,,Ale, co když se mýlíš?"

,,To si nemyslím Marinette."

,,Ale jak?!"

,,To je na dlouho," takže je to ona!,,Znám tě v reálném živote, můj kámoš Adrien o tobě pořád mluví."

,,Hmm, to je blbej vtip, já jsem mu úplně volná,  nemůže na mě myslet. A vůbec, já o něm nechci nic víc slyšet."

,,A proč? Vždyť tě miluje."

,,Ne! On mě nemiluje!" zařvala, šel z ní strach, byla vážně hodně naštvaná.

,,A jak to víš?"

,,Prostě to vím! Je to jenom podrazák!"

,,Proč podrazák?"

,,Protože mě jen využil! Byla jsem jen jeho hračka, už o něm nechci prostě nic slyšet! Nemluv o něm!" zařvala, lidi co chodily ulicemi pod náma, se po nás stále otáčely. Ani se jim nedivím, Ladybug řvala tak, že to slyšela nejmíň půlka Paříže. Zvedla se a chystala se vyhodit jojo na budovu. Rychle jsem jojo chytil a sebral jí ho.
,,HEJ! CO DĚLÁŠ?!!" moje uši trpěly, myslel jsem že mi upadnou. Co jí mohlo tolik pokazit náladu?
,,Klid jo? Adrien tě nevyužil, nevím co ti kdo řekl, ale není to pravda."

,,Ne, je to pravda, ty nevíš co se tu děje, protože ti o tom Adrien nic neřekl...." sebrala mi jojo a zmizela.
,,Já vím moc dobře co se tu děje, vím moc dobře co jsem udělal! A tobě jsem vážně nic neudělal!" zavolal jsem za ní chvíli potom co zmizela, nemohla mě slyšet...