Never be alone//Oh SeHun[CZ]

pt.10-don't be scared

Pomalu jsem přišla k brance.

"Chany? Kde je Baek?"znova se mi spustily slzy.

"Říkal ,že bude lepší když půjde jen jeden."obejmul mě hned jak jsem mu odemkla branku.

"Bude to dobrý ,Jae. Věř mi ,všechno se zlepší."hladil mě po vlasech ,dával mi do nich lehké polibky a tiskl k sobě.

Když jsem se už po několikáté otřásla zimou ,rozhodl ,že by bylo lepší se vydat do mého pokoje.

"Jae ,ukážeš mi ty zprávy?"zeptal se opatrně ,když jsme spolu byli na posteli a on mě stále uklidňoval ,i když už mi vlastně tekly jen slzy.

Už držel můj telefon v rukou a čekal ,až mu nadiktuju pin.

"1994."

"To je Hunovo datum narození?"usmál se na mě a utřel mi mokré tváře palcem.

Připadala jsem si trochu divně.

ChanYeol se ke mě teď fakt choval jako bych byla jeho přítelkyně.

Ale to bude určitě jen kvůli tomu ,že jsem teď citově na dně ,a nechci ,aby se Hunnie staral.

Určitě.

"Co když to někomu řekne? Asi to neskončí jen u jednoho člověka...."uvažoval nahlas Yeol a znova mě objal.

Začal se mnou houpat ze strany na stranu a přidal znova ruce.

"Nic se ti nestane ,Jae. Nikdo ti neublíží. Já a SeHun se o to postaráme."zašeptal mi do ucha.

"Hele ,už ti netečou slzičky."usmál se znovu a zatahal mi lehce za tváře.

"Jak jsem si mohla myslet ,že se na to nepříjde? Jsem hloupá."

"Nikoho ti nenapadlo. Myun odhadoval tak týden a ne skoro tři dny. Jae ,měla by jsi se vyspat."

"Povídej mi něco."

-

Zbytek noci jsem popravdě jen dělala ,že spím.

ChanYeol usl totiž hned po třetí písničce ,kterou mi zpíval.

Teda ,ale spát s ním v jedné posteli je něco příšerného.

Za celou tu dobu ,co jsem mrtvolně ležela na posteli ,koukala do stropu a přemýšlela o zprávách ,mi třikrát vrazil jeho obří rukou do obličeje ,jednou schodil z postele ,to jsem mu bez lítosti oplatila ,ale na posteli byl skoro hned zpět a bez jediného slova znovu usl ,asi zvyklý od Baeka ,a desetkrát jsem na sobě měla jeho obří těžkou nohu.

"Chany ,neměl by jsi jít už?"zatřásla jsem s tou žirafou.

Ihned se po mě ohnal rukou a já se jí tak tak uhla.

"Chany...."poplácala jsem ho po tvářích.

"Baeku ,dej mi ještě minutku."stáhl mě k sobě.

"Tak to bych se na to podívala ,abych byla kluk."

"Hmm....přestaň mluvit jako holka."

"Ale já holka jsem!"štípla jsem ho do ramene.

"Au!"zasyčel a otevřel oči.

"Jae.....vždyť je tma."ukázal na okno.

"Neříkej."

"Nech mě spát."

"Měl by jsi se vrátit ke klukům ,nemyslíš?"

"Vždyť je tam tma!"

"Půjdu s tebou."začala jsem ho strkat ,aby slezl z postele.

"No tak dobře."otrávneně se zvedl a vytáhl telefon.

"Zavolám Baekovi ,ať odemkne."obeznámil mě s jeho plánem.

"Dobře ,ale otoč se zády. Potřebuju se obléct."naznačila jsem mu ,ať se obrátí.

Oblékla jsem se ,vzala telefon a klíče ,a mohla jsem jít.

Řekla jsem Chanymu ,který už měl vše domluvené ,a potichu jsme se proplížili celým barákem a vyšli z domu.

"To je vždycky akce."šťouchl do mě Yeol ,když jsme byli asi v půlce cesty ke klukům.

"Ty to ticho musíš rušit ,viď?"oplatila jsem mu šťouchnutí a škodlibě jsem se na něj dívala ,protože vím ,jak nemá rád slovo ticho.

"Jae ,víš co?"ignoroval mou předhozí poznámku.

"Hmmm?"

"Půjdeme se nasnídat."

"Ne. Nikam na veřejnost už nechci. Proč asi jdeme takhle brzo? Nechci vidět nikoho."

"No tak dobře...Jae ,slib mi něco..."

"Záleží na tom co."

"Kdyby jsi se s Hunem rozešla půjdeš se mnou ven."

"Nech toho!"praštila jsem ho do ramene a začala se smát.

"Já to ale myslím naprosto vážně."podíval se na mě s ledovým klidem.

Vyvalila jsem na něj
"Odpovíš mi tedy?"

"No...já nevím. To je totiž vážně divná otázka ,víš? Ještě by-"

"Ježiš ,dělám si srandu! Tyvado ,měla by jsi se vidět! Tvůj výraz byl k nezaplacení!"začal se smát strašně nahlas a vesele poskakovat.

"Mohl by jsi prosím přestat skákat? Všichni skáčete jako hopíci!"plácla jsem se do čela.

"Když jsem šťastný ,tak skáču."zazubil se.

"Už jsme tady."ukázala jsem na barák před námi.

"Tak se měj ,Jae. Jdeš dneska do školy?"

"Necítím se jít mezi lidi po téhle zkušenosti. Asi dneska zůstanu doma."

"Jdi si lehnout ,ano? A jediný nad čím ti dovoluji plakat je moje smrt v mém seriálu."

"Dobře. Pozdravuj kluky....asi. Děkuju ti ,Chany."obejmula jsem ho a ještě na něj zamávala ,když vcházel do domu.

Unaveně jsem se rozešla zpět k mému domu a při chodu jsem si zapla telefon.

Vzorně jsem napsala Namovi ,ať mě omluví ze školy ,a telefon zase zandala do kapsy.

Hned jak jsem zašla za branku ,pípla mi zpráva.

Že by byl Nam vzbuzený už v pět ráno?

Odemkla jsem telefon a vydešeně jsem se podívala na neznámé číslo.

ChanYeol ale tamto číslo zablokoval.

Tohle ,pro mé zděšení ,nebylo ani to samé ,jako předtím.

Rozklikla jsem zprávu a naskytl se mi pohled na fotku mě ,vcházející do naší zahrady ,a pod tím zpráva.

Neznámé číslo:Díky za ukázání bydliště ,děvko.

+++

Hello everybody imma hereeeee♡'･ᴗ･'♡
Tak jak jste se dneska měli?
Hehehe dělám to nápínavý ,což?
Moc děkuju za votes,reads a komenty ,moc to pro mě znamená a dává mi to takový signál ,že mám psát dál a že to někdo vůbec čte(#^.^#)
Luv yall bye bye(o víkendu by měl vyjít další díl(｡♥‿♥｡) )
A já se jdu dívat na nový díl missing 9(♥ω♥*)
Teda pokud vyšel ,ale asi joo😁❤❤