pt.5-one coffee ,please

265 32 7
                                    

Po dvou týdnech ,které jsem proležela v posteli v horečkách ,nepříjemným suchým kašlem ,nekonečnou rýmou a bolestí hlavy ,jsem konečně byla funkční.

Látku ,která se probírala ve škole ,mi nosila má kamarádka vždy opsanou ,očividně viděla ,jak špatně na tom jsem kvůli nejmenovaném člověku.

-

"Nechceš si zajít po škole do kavárny?"zašeptal mi kamarád do ucha na poslední hodině.

"Jsem čerstvě po nemoci ,měla bych se vracet hned po škole domů."

"Prosím ,bude to na hoďku nebo dvě. Zvu ."

"No dobře tedy. Ale maximálně ty dvě hodiny."

"Super."

Dnes jsme měli školu nejkratší ,do čtyř ,tak jsem to jako první den neměla tak drsný.

"Dobře tedy ,pro dnešek by to bylo vše."řekne učitel a celá třída si začne balit věci.

"Máš hlad? Vím ,že jseš taková nenažraná ,tak se ptám."strčím ho jemně do ramene.

"Mám jen ráda jídlo! Klidně se můžeme stavit ,něco ke kafi ,však víš."usmála jsem se a pak za ním proklouzla dveřmi třídy.

"No ,dobře....ale půjdeme potom do parku."

"Dobře."vyšli jsme ze školy a vydali se směrem k nejbližší kavárně.

Po tom ,co jsme si objednali kafe sebou a já přemluvila Nama ,aby mi koupil dvoje balení oříškových sušenek ,jsme vyrazili do parku.

Z hodiny venku byly najednou dvě a nakonec i tři.

"Asi by bylo dobré ,kdyby jsem šla domů."ušklíbla jsem se na hodiny na telefonu a koukla na mého společníka.

"Doprovodím ,aby se ti nic nestalo."usmál se na mě a já se začervenala.

"Tak pojď ,princezno."chytl mě za ruku a já překvapeně vykulila oči a pootevřela pusu.

"Zavři ji ,nebo ti tam něco vletí."zasmál se a já znovu zčervenala a pusu zavřela.

Nebyli jsme ani v půlce cesty ,než jsem si koutkem oka všimla postavy za námi.

Vypadalo to ,jakoby nás sledovala.

"Nebyl tenhle předtím v parku?"zašeptala jsem a stiskla Namovi ruku.

Never be alone//Oh SeHun[CZ]Where stories live. Discover now