Plastový úsměv

1. část: Nová scéna

Pennyino tělo se zachvělo a ona se pomalu probrala. Dělalo se jí špatně a cítila se unavená jako nikdy. Její první myšlenka byla Nesnáším ranní vstávání, ale pak si uvědomila, že nemůže být ráno, protože všude panovala tma. Pomalu se vyhrabala na všechny čtyři a potácivě se vydala tmou hledat vypínač, východ nebo aspoň stěnu. Neúspěšně. Pokusila se trochu rozhrnout tmu, ale okamžitě ji zachvátila děsivá bolest hlavy, a tak se jen pohybovala ve tmě dál. Přemýšlela, jak se sem dostala, ale nemohla se zaboha rozvzpomenout. Pamatovala si normální den, hezké počasí za prosklenou čelní stěnou pizzerie, už bylo zavřeno, pamatovala si Springtrapa a Terces a Reddyho, jak spolu žertují, ona byla s Cheeks a Mangle s opraveným Petem, BonBon byl v kuchyni a Marion seděl u vchodu, a pak někdo zabušil na dveře, Marion otevřel...

A pak?

Co bylo pak?

Nemohla si vzpomenout.

Nahmatala kliku a stiskla ji. Těžké dveře vydaly smutné zaskřípění a otevřely se, a trocha namodralého světla se vlila do místnosti. Penny se rozhlédla po místě, ve kterém se probudila. Vypadalo jako sklad součástek, ale ten její to nebyl. Sklad, který znala ona, byl plný tajemství a umělých stínů, byl to na čas domov Golden Freddyho i zavražděných duší, a taneční sál pro ni a Mariona. Tohle...

Tohle byl jenom luxusní kumbál.

"Haló?" zavolala. Nikdo jí neodpověděl a když se nad tím zamyslela, možná to bylo dobře. Pozvolna si začala uvědomovat matné světlo a potom rozpoznala malé podium s fialovou oponou. Na podiu stál Freddy, to poznala hned. Ale vypadal o dost jinak než starý model, G-Freddy nebo Reddy. Byl celý bílý a růžový, tmavě fialové tváře a černý klobouček, a měl maňáska Bonnieho.

Penny se tenhle styl celkem líbil. Uměla si představit, jak by vypadala ona nebo její kamarádi v růžovobílé paletě. Možná by se to líbilo i dětem.

Náhle něco zadrnčelo a medvěd se pohnul, otočil a zmateně se na ni chvíli díval. Penny se usmála: "Ahoj, Freddy! Já jsem Penny! Myslím, že jsem v jiné pobočce Fazbear's, ale nevím, jak jsem se sem dostala, a ocenila bych nějakou společnost, než na to přijdu."

Růžové oči ji ještě chvíli pozorovaly, potom medvěd pomalu udělal krok k ní. A další, a trhaně, beze slova, se k ní přibližuje. A Penny najednou napadlo, že možná trpí podobnou poruchou programu, jaká nutila její přátele zabíjet. Co když... Co když ji chce zabít?

"A kruci," řekla nahlas a pomalu couvala zpátky k místnosti, ve které se probudila. Možná tam nebyla bezdůvodně, možná tam byla v bezpečí. "Když nad tím teď přemýšlím, možná společnost nepotřebuju, úplně si vystačím sama, díky," a chtěla zbaběle prchnout, protože stíny jí pořád dávaly jen bolest hlavy, když ji za kopyto chytil někdo další. Teď už v panice Penny vykopla zadníma a pokusila se toho někoho setřást, ale stisk byl pevný.

Freddy ji chytil jednou tlapou za krk a nebezpečně silně jej stiskl. Penny mohla přísahat, že cítila něco křupnout, a vůbec se jí to nezamlouvalo.

Tu se ozval hlas z nebes.

"Vydrž, dostanu tě odtamtud!"

Krátce potom pocítila silný výboj elektřiny, který proběhl všemi třemi roboty jako blesk a rozzářil místnost, načež se Penny přes pálící elektřinu vykroutila a rozběhla se zpátky do skladu se součástkami. Zabouchla dveře a ve tmě se složila na zem.

Chvilku slyšela jen svůj vlastní polekaný dech, ale potom se za dveřmi ozval nějaký šramot. Ztichla a naslouchala. Kroky, pomalu se blížily, opatrně a nejistě.