The secrets of the Mafia

Šedá..

Bonnie: Po nějaké době jsem se uklidnila a konečně si vybalila věci z kufrů. Pomalu se stmívalo a já se sluchátky v uších zalezla do postele. 

V novém pokojíčku se mi spalo jako v bavlnce, ovšem ještě lepší by to bylo, kdybych ráno nemusela vstávat do mé nové školy. Mám trému a ani trošku se mi tam nechce. Sice jsem mámu večer ještě pěknou dobu přemlouvala, ale bohužel to s ní ani nehnulo. 

Když jsem se ráno probudila na otravný zvuk budíku, měla jsem chuť otočit se a spát dál, ale za ty kecy které by potom přišly mi to nestálo. Vstala jsem tedy z postele a hodila rychlou sprchu v mém sprchovém koutku. Učení jsem naházela do batohu ještě když jsem byla v županu a teprve potom jsem zombie chůzí došla do koupelny. 

Nejdřív jsem se na sebe podívala do zrcadla a zamračila se. Na hlavě jsem si z mokrých vlasů udělala jen rychlý drdol a vyčistila si zuby. Ještě jsem si opláchla obličej vodou a zmizela zpět v pokoji.

 Oblékla jsem si dlouhé černé legíny, ve kterých byly vidět mé vypracované nohy a zadek. Dále jsem si nandala bílé tílko a černé sako. Miluju formální oblečení. Zašla jsem zpátky do koupelny, kde jsem si nanesla lehkou vrstvu řasenky, upravila obočí a namazala obličej krémem. Rozpustila jsem si svůj drdol a vyfénovala studeným vzduchem své dlouhé tmavě hnědé vlasy. Když jsem je měla vyfénované, rozčesala jsem si je a na konečkách si kulmou vytvořila menší lokýnky. 

Mé hodinky na levé ruce ruce ukazovaly pravý čas jít do školy. Pěšky jsem tam měla být přibližně za 15 minut, a tak jsem seběhla schody, nandala si své černé lakýrky a světle šedý kabát. Svůj look jsem doplnila tmavou šálou a konečně otevřela dveře od domu a vyšla.

Opravdu jsem v 7:50 zacházela do školy. Vše bylo zařízené, a já moc dobře věděla co mám dělat a kam mám jít. Našla jsem si skříňku číslo 221 a svlékla si kabát se šátkem. Poté se vydala do třídy. Pokoušela jsem se nevnímat ty pohledy cizích lidí, když jsem hledala nějaké prázdné místo na usazení. Nikdo neseděl v poslední lavici v řadě u okna, a tak jsem věděla, že si toto místo mohu zatím zarezervovat já. 

Ještě o přestávce jsem sledovala ty lidi. Bála jsem se jich. Byli..tak moc jiní. Asi jednu minutu před zvoněním do třídy vtrhl kluk, který mi svým vzhledem zarazil dech. Jeho oči jsem viděla i na tu dálku. Byly temně šedé. Ladily s jeho černými vlasy, černou koženou bundou pod kterou měl jen obyčejné černé tílko a roztrhanými černými džíny. Celá třída najednou zmlkla. On ale jen potichu zaplul vedle nějakého blonďatého týpka do poslední lavice v řadě u dveří. 

,,Dobrý den žáci," pozdravila nás moje nová třídní učitelka.

 ,,Máme tu jednu novou tvář, a tak bych byla moc ráda, kdyby se nám pár slovy představila." poukázala tím na mě. Postavila jsem se a rozhlédla po třídě. Bála jsem se co řeknou na můj americký přízvuk, ale to je to nejmenší. Nechci se představovat, nechci se ztrapnit. 

,,Dobrý den. Jmenuju se Bonnie Rutte. Přistěhovala jsem se sem z Ameriky..a je mi 16." 

,,Velmi dobře. A tvé zájmy a rodiče?" zeptala se ta milá učitelka. 

,,Em..hudba..a moje mamka tu začala pracovat v nakladatelství."

 ,,Dobrá, děkujeme, posaď se." rozkázala. Bez jediného slova jsem si dřepla zpátky na zadek a styděla se za svůj projev.

Cítila jsem na sobě něčí pohled. Letmo jsem se porozhlédla po třídě a uviděla ho. Měřil si mě svým šedým pohledem jako obraz v nejstarším muzeu. Uslyšela jsem zrychlení svého tepu. Okamžitě jsem uhnula pohledem.

,,Miku? Buď tak hodnej a řeš si své osobní věci po vyučování." promluvila na toho černovlasého kluka, kterej jen zakoulel očima a dál si dělal co chtěl. Tak Mike..

****

Tady je už druhá část :P

Doufám, že se vám líbí :33

Těšte se na další část, slibuji Vám, že se konečně něco stane 3:)

Mějte se, byeee :*