8. Příběh - Azkabanské šílenství

212 16 2
                                    

Téma: Lucius Malfoy



„Další prašivá noc na tomhle prašivém místě.. Pche, trčím tady už několik týdnů. Nechápu jak tady Bellatrix mohla vydržet tak dlouho a nezešílet.." nervózně si promnul bradu. „O tom by se dalo diskutovat, příteli.." šeptal dál a hleděl kamsi do temného kouta své cely..

„Proč mi neodpovíš? Nemáš snad jazyk?!" naštvaně zúžil oči a natáhl před sebe levou ruku. I v té tmě bylo vidět jeho tetování. Jako by nikdy nemělo vyblednout.. Vztekle syčel k rohu místnosti. „Vidíš tohle?! To je Znamení zla! Znamení, Ty-víš-koho." Neodvážil se vyslovit jeho jméno přes to, že věděl, že Temný pán padl při bitvě o Bradavice..


Lucius Malfoy ve své Azkabanské cele klečel na kolenou a rozzuřeně vykulil oči. Naklonil se dopředu, blíž k tmavému koutu. „COŽE?! Jak se opovažuješ!! Já jsem Malfoy! Jsem čistá krev..." odmlčel se a naslouchal tichu. „... To je odporné! Jak můžeš něco takového říct?!" znechuceně se odtáhl a posadil se na chladnou zem, očima těkal po cele a naslouchal tichému hlasu... „Ne, to ne.. On je mrtvý! Jsi šílenec!" rozčílil se. Nevěřícně zavrtěl hlavou a prohrábl si své blonďaté vlasy

Teď už blonďaté nebyli, byli špinavé, slepené špínou a jejich barva vybledla do podivné šedé. Jeho bouřkově modré oči byli zamlžené oparem šílenství.. Mnul si potrhaný pruhovaný hábit.., vězeňský úbor.

Lucius zaklonil hlavu dozadu a začal se smát, jeho hlasitý smích se nesl celou a odrážel se od chladných stěn.. Smích byl studený a bez špetky emocí.. Jediné co bylo znatelné bylo šílenství, které se pomalu vtíralo do jeho mysli..


U mříží zašustil hábit, Lucius se ohlédl a zmlkl, oči se mu rozšířili strachem a zalapal po dechu. „Můj pane..." zmateně zaostřil pohled k temné postavě u mříží. Po čtyřech se pomalu plížil blíž. Strachy se třásl a po jeho tváři stékali slzy.. „Můj pane, nechci, nemůžu to dál dělat.. Myslel jsem, že... že jste mrtvý.. Nechte mou ženu a syna.." šeptal a mumlal do šera. Hlavu sklopenou k zemi, narazil do mříží a pomalu zvedl pohled..

„Lumos" Zašeptal tichý hlas a Lucius zavřel oči, obě ruce položil na mříže, pomalu se přitahoval nahoru. Až když stál pevně na obou nohách, tak oči otevřel. Oslněn světlem z hůlky se podíval za sebe, do cely, byla prázdná. Zmatený a s pohledem plným odporu se otočil k postavě před mřížemi a snažil se v jasném světle rozpoznat jeho tvář. Šeptem a přesto rozhodným hlasem se chtěl alespoň jednou vzepřít. „Neuspěl jsi, Tome.." při vyslovení jeho jména se znechuceně usmál.. „Jsi mrtvý!"


„Luciusi,..?" znovu se ozval šepot toho hlasu, ale tohle nebyl hlas Temného pána. Postava před mřížemi sklonila hůlku k zemi. Lucius zaostřil a pohlédl do té tváře.

Znovu zalapal po dechu.. „Zešílel jsem, ale tohle šílenství je krásné.." šeptal a pomalu protáhl svou ruku k mřížím, jemně položil dlaň na její tvář..

„Luciusi.." zašeptala znovu Narcissa a po její tváři se skutálela slza.






Tenhle příběh jistě všichni znáte, zveřejnila jsem ho v knize Lucius Malfoy, kterou tímto oficiálně ruším. Ze soutěže jsem odstoupila z osobních důvodů a tak tyto povídky na téma Lucius Malfoy zařazuji sem, kam patří všechny mé jednorázové příběhy.

S láskou Vaše Lily



BRADAVICE 1 - Utajené PříběhyWaar verhalen tot leven komen. Ontdek het nu