7. Příběh - 15.únor

335 23 42
                                    

UPOZORNĚNÍ: Věková hranice k tomuto příběhu je 15+ takže pokud to budete číst, tak jen na své vlastní nebezpečí.. :) 


Téma: Lucius Malfoy





„Dneska jsem měla výborný den. Vy ne? Tak to mě vážně mrzí, ale mám tu něco co by Vám mohlo zvednout náladu.... Jo, vidíte dobře, mám v ruce deník... Ale kdepak, ten není Andromedy.. Ani můj.! Přestaňte pokřikovat nebo Vám to neřeknu..

Tak dobře, to by bylo kruté.. Tak já tedy otevřu první stránku a přečtu Vám, komu jsem ten deník ukra... ehm, kdo mi ho DOBROVOLNÉ půjčil.. ehm.




Deník Luciuse Malfoye, čistá krev, Zmijozel. Ještě je tu nějaký podivný obrázek.. hm..

Já vím!! Taky mi to přijde docela vtipný, netušila jsem, že zrovna Malfoy si bude psát deníček. Ale co, je to Malfoy.. Tak kterou stránku Vám má přečíst??.. To bude těžký vybrat.. Tak já prostě otevřu náhodnou stránku!.. (listuje deníkem a uprostřed zastaví)

Jdeme na to. : (čte)





15. únor.

To byl den, já jsem ráno snad vstával levou nohou! Ne že bych na tyhle věci věřil.. Ale dnešek byl opravdu divný.

Konečně sobota a já se mohl pořádně vyspat... CHA.. To jsem si jen myslel.. V devět ráno mě vzbudil rámus.. Bylo to to opelichaný kuře co nosí poštu jednomu z mých spolubydlících.

Ten pták měl teda výdrž, za tím oknem seděl minimálně dvacet minut a bušil do skla zobákem!! Myslel jsem, že mu vyškubu všechno peří..

Když jsem se konečně vyhrabal z postele, v hlavě jsem měl jedinou myšlenku, toho ptáka si opeču ve společence na ohni. Otevřel jsem okno a ten vypelichanej krocan odletěl přímo před mýma očima pryč!! Pak už jsem neusnul, naštvanej jsem si vlezl do koupelny a dal si horkou sprchu na uvolnění, nepomohlo to. Vytočenej jsem byl pořád.

Když jsem vyšel z koupelny samozřejmě jen s ručníkem obtočeným kolem pasu, tak spolubydlící ještě spali.. To byl vrchol. Popadl jsem hůlku ze stolku u mé postele a namířil jednotlivě na každého z nich. Alerte Ascenderae.


Ten pohled byl k popukání. Každý z nich vyletěl vysoko do vzduchu a pak sebou praštili o postel, no jo ten blbec Goyle spadl na zem a vyrazil si dech, ale koho to zajímá?

Všechny tři jsem obdaroval svým samolibým úšklebkem a s bradou vysoko zdviženou jsem panským krokem odcházel z ložnice.

Ale stalo se něco, co jsem nečekal. Do teď nevím, kterej z těch pablbů to udělal, ale jakmile jsem vyšel z ložnice, tak ručník, pečlivě omotaný kolem mého pasu se povolil a s trhnutím odlétl pryč.. Ne na zem, ale pryč.. Prostě zmizel!!

Soptil jsem vzteky a otočil se, že půjdu za těmi ubohými, nicotnými idioty a dám jim co proto, ale dveře ložnice se zabouchli a nešli otevřít, ani Alohomora nefungovala.. Pěstí jsem bušil do dveří a řval na ně ať otevřou, ale neposlechli! Taková drzost.. Jenže jsem si neuvědomil, že je sobota a všichni budou na svých kolejích..

BRADAVICE 1 - Utajené PříběhyWhere stories live. Discover now