14. Kapitola

330 20 4
                                    

Radši jsem o něm ani nepřemýšlela a užívala si Derekovo pevné sevření.

"Co děláš u mě doma?" zeptala jsem se když jsme se odtáhli.

"Isaac mi hned volal. Jsi moje sestra...bojím se o tebe." odpověděl. Konečně jsem mezi námi cítila pevné pouto.

Nikdy jsem si to neuvědomila, ale je super mít takového skvělého bráchu.

"Dereku...Is-Isaac odjíždí." vydechla jsem smutně a v mých očích se objevily slzy.

"Já vím. Ale musíš ho nechat jít. Je to tak asi lepší." odpověděl s neutrálním výrazem.

"Možná máš pravdu."  setřela jsem si slzy hřbetem dlaně a snažila se vzpamatovat.

Nebude to lehké, ale musím to zvládnout a smířit se, že je konec.
Naposledy jsem se podívala na Dereka a nakonec ho nechala ve svém pokoji samotného.

Sešla jsem schody a spatřila Isaaca, který seděl na gauči. Pomalu jsem k němu přišla a sedla si hned vedle něho.

Nikdo se neodvážil říct jedno jediné slovo. Tak jsme tam jen tak seděli a koukali se před sebe.

"Isaacu?" odvážila jsem se promluvit jako první.

Konečně se na mě otočil, ale stejně nic neřekl.

"Chápu to. Chápu že chceš odjet, dát si pauzu, pročistit si hlavu. Jen...doufám že se ještě někdy uvidíme. Jediné co nechápu je, proč jsi se mnou chtěl tak moc být, když je teď konec," skončila jsem svůj proslov a chystala se k odchodu, ale nakonec mě zastavil.

"Jess?" oslovil mě. Pomalu jsem se na něj otočila.

"Taky doufám. A protože jsi úžasná, krásná, milá, chytrá, silná a nevím, co všechno...Mám tě rád,"  odpověděl a usmál se.

Nevěděla jsem, co říct. Úsměv jsem mu oplatila a otočila se zase směrem k mému pokoji bez odpovědi.

Vyšla jsem schody a otevřela dveře od mého pokoje. Derek tam už nebyl. Hm, asi odešel oknem.

No, teď byl hlavní...zápas.

Popadla jsem první větší tašku a začala se balit.

Po chvíli jsem měla všechno zabalené a mohla jsem se vydat na cestu do školy. O víkendu do školy, to je super, fakt.

Už ani Isaac nebyl v domě. Popadla jsem klíče a zamkla hlavní vchod.

Otočila jsem se k cestě zrovna, když přijížděl modrý jeep. Protočila jsem nad tím očima a vydala se k jeepu.

"Já neříkala, že chci odvézt Stilesi." naklonila jsem se přes otevřené okýnko.

"Já vím." usmál se a natáhl se aby otevřel dveře.

Neochotně jsem nastoupila a třískla dveřmi.

"Hej, dávej pozor." napomenul mě Stiles. Jen jsem se zasmála a už jsme vyjeli.

"Kde je Scott?"  zeptala jsem se ze zvědavosti.

"Šel do školy dřív." odpověděl.

"Aha." odpověděla jsem já a otočila se k okýnku.

Trapné ticho vyhrávalo nad mluvením. Naštěstí jsme ale byli už u školy a já mohla konečně vystoupit.

>><<>><<>><<>><<

Ahooj tak tady máte další kapitolku 😊
TW 6A série skončila 😞 kdo se koukal? 😍 pro toho kdo neví tak 6B série vyjde až v létě 😭 No doufám že se kapitola líbila
a každý votes a koment potěší 😘

Vaše Maxirra 💖

Life Is Strong [Teen Wolf FF] Where stories live. Discover now