10. Kapitola

444 16 3
                                    

"Co to děláte?" ve dveřích stál sheriff Stilinski. Cukli jsme sebou a odtáhli se od sebe.

"Ehm...tati! Jsi tu celkem brzo." snažil se zachránit situaci Stiles. Já jsem radši mlčela a usmívala se.

"Stilesi Stilinski! Nesnaž se změnit téma! Takže co se tu stalo?" napomenul ho, ale pak se zklidnil.

"Vůbec nic." zapojila jsem se do rozhovoru.

"No, to co jsem teď viděl, to nevypadalo jako nic." odpověděl.

"Hele tati, máme pyžama a dveře nebyly zamčené, takže se nic nestalo, jak vidíš. Jen jsme si dali pusu." snažil se dál Stiles.

"Fajn, pro tentokrát vám uvěřím. Ale ne, že za týden za mnou přijdete, že čekáte dítě." odpověděl a vyšel ze dveří.

"Tati!" zařval Stiles a já se smála.

"A jinak Stilesi. Jen jsem jel něco zařídit, proto jsem tu tak brzo." nakouknul ještě zpět, ignoroval jeho napomenutí a potom už opravdu odešel.

Já i Stiles jsme si oddechli a lehli si. Chvíli jsem se dívala do stropu, ale potom jsem na sobě cítila pohled. Otočila jsem hlavu na Stilese. Díval se na mě. Proč se tak dívá?

"Tohle jsem si přál už od začátku." řekl po chvíli.

"Co sis přál?" nechápala jsem.

"Jak to říct...políbit se s tebou. A myslím, že se to líbilo i tobě." provokoval mě. A já vím proč. Chtěl další pusu.

"Přestaň." odpověděla jsem mu. On se jen přetočil na bok, čelem ke mně. Díval se na mě pohledem, který jsem ještě neznala.

"Nedívej se takhle." napomenula jsem ho.

"Jak se nemám dívat?" zasmál se.

"No...takhle." zasmála jsem se taky a ukázala na jeho obličej. Odtrhla jsem od něj pohled a posadila se.

"Mám žízeň. Jdu se napít." řekla jsem a vstala z postele. Na Stilesovu odpověď jsem nečekala a vyšla z pokoje. Potichu jsem prošla kolem pokoje sheriffa a sešla schody do kuchyně. Rozsvítila jsem si, vzala z police skleničku a nalila si z kohoutku holou vodu. Už jsem se chtěla napít, ale někdo mě zezadu objal kolem pasu. Ani jsem se nemusela otáčet a poznala jsem, že je to Stiles. Ta jeho vůně! Ne...Jessico, vzpamatuj se!

Dopila jsem skleničku s vodou ve Stilesově objetí a dala ji do dřezu. Hned co jsem ji položila, Stiles mě prudce otočil čelem k sobě. Byli jsme u sebe tak blízko.

Popravdě, něco takového jsem od toho vtipálka Stilese nikdy v životě nečekala, ale bylo to krásný.

"Máš celkem sílu." snažila jsem se prolomit trapné ticho. Ale zrovna touhle větou...

"Díky Haleová." zasmál se.

"Proč všichni nadávají na mou rodinu? Vždyť nejsme tak hrozní." řekla jsem.

"No, Derek je takový mrzutý, takže jsou všichni překvapeni, že jsi trošku jiná." odpověděl mi, ale moc jsem ho nevnímala. Kmitala jsem očima mezi jeho ústy a oříškovými oči. Vážně nad tím uvažuju? Chci to udělat? Jo chci!

Nevydržela jsem to a políbila ho. Logicky spolupracoval. Ruce jsem omotala kolem jeho krku. Chvíli jsme se líbali, ale nakonec jsme se odtáhli, aby jsme nasáli kyslík.

"Není to správné Stilesi. Chodím s Isaacem." řekla jsem a vymanila se z jeho objetí.

"Já ti teď pusu nedal." řekl když jsem odcházela nahoru. Má pravdu. To já. Já mu dala pusu!? Nene, toto je určitě jen sen. Ale víte co? Nebyl to sen.

Radši jsem se neotočila, ani neodpověděla a šla do pokoje. Lehla jsem si na postel a přikryla se. Po chvíli přišel Stiles a udělal to samé.

"Dobrou Jess." řekl před tím, než zhasnul lampičku na nočním stolku.

"Dobrou Stilesi." odpověděla jsem a otočila se zády k němu. Cítila jsem, jak se mě jen dotknul. Potom to ale zkusil. Objal mě zezadu kolem pasu. Nechala jsem ho a vydala se do říše snů.

»«»«»«»«»«»

Druhý den ráno:

Probudila jsem se dřív než Stiles. Vymanila jsem se z jeho sevření tak, abych ho nevzbudila a vydala se do kuchyně. Po cestě jsem ještě namrkla do sheriffova pokoje. Ale nikdo tam nebyl. Asi musel jít. Hej tak logicky Jess...je to sheriff.

Sešla jsem schody a koukla do lednice. Měla jsem hlad jako vlk. Ironie když vlk vlastně jsem.

V ledničce jsem si všimla vajec, na poličce javorového sirupu a na lince mouky. Rozhodla jsem se překvapit Stilese. Vytáhla jsem pánev, misku a všechny potřebné ingredience a začala chystat těsto na lívance.

»«»«»«»«»

"Co to tak voní?" slyšela jsem Stilesův hlas za zády.

"Snídaně, kterou jsem JÁ připravila." dala jsem důraz na já. Stiles se kouknul na stůl, kde ležela jeho porce lívanců se sirupem a malinami.

"Wow. Díky." řekl a už hltal kousek po kousku. Nandala jsem si taky pár lívanců a sedla si k němu ke stolu.

Hned po tom co jsme dojedli, jsem se šla převléct do svého oblečení.

"Stilesi, zavez mě...ou ne! Nenene!" vyváděla jsem.

"Co je? Jessico uklidni se!" snažil se mě uklidnit Stiles.

"Kolik je hodin?" zeptala jsem se v rozpacích.

"Půl deváté." odpověděl nechápavě, ale pak mu to došlo.

"Jedeme." vstal a popadl klíče od jeepu. Oba jsme nasedli a vydali se na cestu.

»«»«»«»

Uf, stihli jsme to. Allison právě objímala Lydii.

"Allison!" zařvala jsem. Všechny pohledy padli na mě. All se usmála a já se k ní rozběhla. Obejmula jsem ji, jak to jen šlo.

"Bude mi smutno." pošeptala mi do ucha. Odtáhli jsme se od sebe po chvíli objímání. Viděla jsem její lesklé oči. Slzy držela na kraji.

"Mně taky." řekla jsem a snažila se napodobit úsměv.

"Jess prosím, zachraň všechny. Vyřeš to s kanimou. Věřím ti." řekla mi ještě potichu, aby to nikdo neslyšel. Scott ale beztak poslouchal.

"Neboj." odpověděla jsem a usmála se.

Allison se obejmula i se Stilesem.

"Allison musíme jet!" zařval na ni její táta. Neměla jsem ho v lásce. Bratr Kate Argentové. Propaloval mě pohledem, ale nakonec se trošku usmál. Úsměv jsem mu oplatila a hned na to nasedl do auta.

"Miluju tě." slyšela jsem Scotta. Otočila jsem se a ty dvě hrdličky se objímali.

"Já tebe taky." řekla mu Allison a políbila ho.

"Všem budu psát, nebojte." řekla a ještě jednou všechny objala. Povzbudivě se usmála a nasedla do auta. Všichni už jen pozorovali vzdalující se auto. Lydia mě objala. Oplatila jsem jí to.

I když jsme s All nebyly nejlepší kamarádky, bude mi strašně chybět. Musím přiznat, že tu jejich smečku prostě miluju.

"No nic, jdu domů." řekla po chvíli Lyd.

"Jo já taky." dodala jsem a usmála se.

"Tak ahoj Scotte, Stilesi a Lyd." řekla jsem a vydala se směrem k Derekovi. Po cestě jsem se zastavila ještě u Scotta a objala ho. Taky mě objal a já už konečně šla.

»«»«»«»«»«»

Tak jó! Tady je další kapitola! :-D
Allison je pryč :-(
Vyřeší konečně problém s kanimou? A kde se schovává Kate?
Čtěte a uvidíte. ;-)
Jinak nemám tušení kolik bude mít příběh kapitol ale už jsme u 10! To letí :-D
No nebudu zdržovat.
Každý votes a comm potěší :-)

Mám vás ráda.

Vaše Maxirra <3

Life Is Strong [Teen Wolf FF] Where stories live. Discover now