Gerard Way se dostane do cely smrti se spoluvězněm jménem Frank. Řekněme, že věci vezmou nečekaný obrat. Upozornění: Násilí, silná slova, sněť, citlivý materiál. Doufám, že se vám bude dobře číst. Zatím jsem žádný příběh nenapsala, proto začínám zle...
Schovaný za sklem sledoval hlaveň pistole, přimhouřil oči a zaměřil svůj cíl, který se nacházel daleko pod ním. Olíznul si rty, protáhl prsty. Zbraň připravená v jeho rukou cvakla.
Na ulici pod ním bylo moře lidí. Lidí spěchajících i pomalých, běžících i jdoucích volnou chůzí. Byl to stálý proud, jenž mířil do baru přes ulici.
Sedíc v okně kostela, přímo naproti baru, troufale pozoroval dav lidí nevědomky se rozhodujících nad jejich osudem- hřích a nebo odpuštění.
Vitráže oken se zablýskly, barevná světla se odrážela přímo na něj - krvavě červená, azurově modrá, šafránově žlutá. Jeho jinak tmavé oblečení se začalo jevit jako světlé oproti okolní temnotě a do inkoustově černých vlasů, které splývaly okolo jeho krku a ramen, se místy přidaly odrazy barev.
A pak tu byl nejvíce patrný rys- kolem jeho krku visel zlatý kříž na stejně zlatém řetízku. Ve středu tohoto kříže byl připevněn rubín, matně se třpytící v šeru kostelního podkroví. Okolo něj poletovala malá prachová zrnka. Svět byl klidný a tichý.
Dokud nespatřil muže.
Vysoký, ramenatý muž, s jednoduchým a sebejistým krokem, jenž ho vedl k ústí baru, co ten druhý sledoval. Jeho červené vlasy nešlo přehlédnout. Jakoby už jen ty vlasy snadného cíle, zářící jako maják prozrazovaly: "TADY JSEM! VEM SI MĚ!"
A tak to muž s pistolí udělal.
Kolem se rozhostilo ticho, téměř ohlušující ticho. Pak se ozvalo cvaknutí a zvuk snadno zaměnitelný se zněním hromu. Někdo zakřičel a pronásledovaný muž padl k zemi. Jeho vlasy byly rázem červenější než kdy dříve. Kulka prošla lebkou.
Vrah se postavil. Dav na ulici propukl v paniku, ale muž byl mrtvý. Práce byla hotova. Vrah se usmíval a strčil svou pistoli do opasku. Byl opatrný, sešel po schodech přímo do kněžiště. Klenutá střecha kostela se tyčila vysoko nad ním v katedrále moci a lží.
Vytáhl mobil a svými obratnými prsty do něj zadal heslo, pak stiskl tlačítko a zvedl telefon k uchu, čekaje na vyzvánění.
Mobil začal vyzvánět a on to zvedl téměř hned.
„Haló?"
Zastavil se. Ten hlas zněl cize. Rozšířily se mu zorničky a odtáhl mobil od ucha. Na druhé straně byly slyšet zvuky hádky. Mobil se přepnul.
„Jste Gerard Way, říkám to správně?"
Přimhouřil oči. Nic neřekl ačkoli jeho srdce o něm vypovědělo všechno - tlouklo rychleji a vystrašeně.
Mohl téměř cítit, že osoba na druhém konci se mu vysmívá.
„Konečně. Byl jste pro nás velkým problémem. Doporučoval bych vám, abyste teď udělal správnou věc a poslouchal mě."
„Pro vás neudělám ani hovno."
„Ah. To je to, v čem se pletete," hlas se zasmál. „Máme vašeho mladšího bratra, kterého se vám sice podařilo udržet dál od svého podnikání, ale pořád je pro nás užitečným nástrojem. Silně obdivuji vaši plnou spolupráci (encourageyourcompletecooperation), hah, nebo kdo ví... Může se stát menší nehoda."
Než promluvil, ostře se nadechl, „Co chcete, abych udělal?" Znělo šeptem.
„Vyjděte ven s rukama vzhůru a zbavte se všech svých zbraní. Jedna střela do jiného člověka znamená jednu střelu do vašeho bratra."
„Fajn." Jeho hlas zněl napjatě a naštvaně.
Ale procházel řadami lavic, uličkou a skrz obrovské dveře. Kamenné sochy shlížející dolů na něj, vypadaly skoro, jako by byly smutné, že jej vidí odcházet.
Šel kolem jejich prázdných očí a výrazů dolů po kamenných schodech. Pokračoval po dlážděném chodníku.
Zvedl své ruce nad hlavu.
To byl ten den, kdy byl Gerard zatčen.
No, tak snad je to čitelné, doufám, že se vám to zatím líbí. Nejsem spisovatelkou originálního textu, ale skutečně mne to baví. Pište do komentářů, jestli mám pokračovat. :)
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
