Zároveň považuju za svou duševní povinnost říct vám něco o tvůrci Undergroundu, Erwinu Oliverovi. Narodil se 28.9.1970 v malém městečku v Arizoně, kde ho původní rodiče odevzali k adopci. Ujala se ho mladá matka, Natasha Oliverová, epileptička, pracovala jako veterinářka - právě díky ní Erwin měl psa, který se jmenoval Black. Jeho nevlastní otec ho opustil, když měl dva roky, takže vlastně nikdy nepoznal otce, protože si ho prostě nepamatoval.
Chodil do základní školy, která měla pouze tři třídy. Ze všech předmětů vždy propadal, největší problémy mu dělala angličtina a matematika - měl těžkou dyslexii a dyskalkulii. Díky tomu nebyl příliš oblíbený mezi spolužáky - mysleli si, že je vadný (v tehdejší době byla mentalita jiná, někteří lidé se nestavili k těmto problémům příliš dobře).
Prošel jen díky její nevlastní matce, která ho obhajovala, že je stejně inteligentní jako ostatní lidé. Ředitelka na její prosby později přistoupila (jak uvádí Erwin ve své hře: "Ta ředitelka se stala jedním z lidí, kteří začali stavět žebřík, po kterém jsem lezl velice pomalu") .
Když měl devět let, odstěhovali se na druhý konec kontinentu, konkrétně do New Yorku. Právě zde vyrůstal a objevoval jedny z prvních her. Ale o tom později.
Ve čtvrté třídě se velice stranil svých spolužáků - nesdílel s nimi to stejné nadšení ke sportu. Chodil sám domů, bez kamarádů a bez kohokoliv známého. Jeho matka na něj pomalu neměla čas - musela si vydělávat na živobytí i jinými neetickými způsoby.
Později toho času si jeho matka našla přítele Davise, se kterým si Erwin velice dobře rozuměl.
V jeho deseti letech ho Davis pozval do místní herny - prostě a jednoduše si zahrát Pong. Erwina ta hra učarovala - pohybuj nahoru a dolů, nedopusť, aby se ta kulička dostala za tebe a sbírej body. Erwin Pong později používal k řešení všech problémů, pokud se neuměl dohodnout s Davisem. Když pořád vyhrával, Davis toho už nechal a raději se podřídil Erwinovi.
V jeho patnácti letech objevoval postupně další hry - Galaga, Donkey Kong, Pacman, Super Mario Bros, Pitfall!, Joust a Duck Hunt. Erwina osobně fascinovala ta prostá jednoduchost a úplné ponoření se do hry. V hrách nalézal zalíbení a svobodu od světa, který ho tísnil všude kolem. Zároveň se čím dál tím víc častěji setkával s epileptickými záchvaty své matky, což se ho velice dotklo a odráželo se to na jeho introvertním chováním.
Samozřejmě sledoval i televizní seriály - nejvíc ho však učarovalo stařičké anime, DragonBall Z, Speed Racer, The Super Dimension Fort a mnoho dalších. Díky tomu se čim dál tím víc odcizoval s okolním světem a raději chodil do svého světa - světa, kde byl šťastný, kde lidé uznávali jeho závislost na hrách a anime.
Zároveň se dostal i k hudbě. Black Sabbath, Oingo Boingo, Iron Maiden, Accept, Ozzy Osbourne, AC/DC a Scorpion tak nebylo výjimkou. Později prohlásil, že tyto kapely tvoří klenot celé jeho kultury. V jeho hře tak můžete najít spoustu referencí na tyto kapely.
Jeho otec Davis mu také ukazoval kapely typu Rolling Stones a Beatles. Erwin tak dodal: "Davis mi ukazoval cestu, po které jsem se neváhal vkročit vpřed. Neskutečně mě to bavilo a byl jsem rád, že podporoval moje náboženství, kterému jsem byl věrný."
Blížila se mu střední škola, kterou prošel bez problémů. Zároveň střední škola byla místem, kde naprogramoval svoji první hru, velmi podobné hře The Elder Scrolls: Arena. V podstatě jde o prozkoumávání dungeonu, kde zabíjíte různé kostlivce, zombíky, kouzelníky a podobnou havěť. V celé mapě také hledáte různé truhly, kde jste mohli najít nějaké vybavení pro svou postavu. Válečník, mág, lučištník, podobně jako v každé hře. Unikátní na ní však bylo, že ta hra měla 'hloubku', podobně jako Wolfenstein 3D. Vlastně ta hra vůbec nepodporovala rozhraní myši, takže jste se mohli dívat jen čtyřmi úhly. Nahoru, dolů, doleva a doprava, nic víc, nic míň. Avšak na svou dobu to byla skvělá hra.
A pak mu přišla do rukou jedna z legendárních her, které stojí v Hall of Fame v herním nebi. DOOM, synonymum brutality a mimozemského života. Erwin sám prohlásil, že na ni vzpomíná v dobrém, protože na ní nahrál nespočet hodin. Sehrál všechny obtížnosti, modifikace a našel všechny easter eggy. (Sám obsadil rekord za nejrychlejší čas v dokončení celé hry, který platí dodnes.)
A pak, roku 1995, když měl Erwin 25 let, potkal osobu, která ho nejvíc fascinovala. Jeho jméno bylo James Federic, vysokoškolák, který s ním sdílel stejné nadšení k hrám, filmům i hudbě.
Někteří považují partnerství Erwina a Jamese za stejně důležité jako Jobs a Woz, nebo Batman a Robin. Bylo to partnerství určené k tomu, aby změnilo průběh dějin.
YOU ARE READING
Game (CZ)
Science Fiction"Pamatuju si přesně tu chvíli, kdy mi do emailu došlo varování. To silně známé pípnutí - přesně takové, jaké jste slýchali na stařičkých konzolích - Atari, Taito, Nintedo a Sega, když jste vzali nějaký bod nebo zabili nepřítele. Pamatuju si přesně t...
