Jedna pro dva [Marcus&Martinus CZ]✔

Kapitola 10

Chybělo už jenom pár stehů a měla jsem základní kostru hotovou. Byla jsem celkem vystresovaná, protože šaty jsem měla odevzdat do týdne a měla jsem toho celkem málo.

Někdo zaklepal na dveře. Marcus. Vešel a v ruce nesl hrnek horké čokolády. Postavil ji přede mě na stůl.

,,Je přesolená?" zeptala jsem se ho, ale on jen zavrtěl hlavou. ,,Přecukrovaná? Přepepřená? Je v ní neco, co by ji mohlo znechutit?" na všechno jen odmítavě zavrtěl hlavou.

Usrkla jsem si a nechala teplou tekutinu téct do žaludku. Příjemná sladká čokoládová chuť. Pročistilo mi to mysl a já se na chvíli mohla zbavit pocitu, že nic nestíhám.

,,Tu válku jsme ukončili, ne?" podíval se na mě.

,,No já ji ukončila," pokrčila jsem rameny, ,,vy jste se nevyjádřili."

Jen se usmál a odešel. ,,Děkuji!" zavolala jsem za ním ještě a vrátila se k šatům. Složitější jsem si fakt vybrat nemohla.

***

,,Čaute všichni," vešla do dveří Jane a sedla si na gauč. Všichni jsme na ni zírali jak na ducha.

,,Že bys třeba zaklepala, než vejdeš do soukromé šatny?" vyjela na ni Bleer.

,,Promiň?" natáhla si ruku k uším, ,,říkalas něco?"

,,Že jsi kráva," ruply Bleer nervy.

,,Tak kamarádko, víš vůbec, kdo organizuje tuhle soutěž? Kdo je hlavním členem poroty? Můj otec holčičko a věř, že já se postarám o to, aby tahle," ukázala na mě, ,,dál nepostoupila."

,,Vážně? Snad nejsi po něm," pokrčila Bleer rameny a obrátila se zpátky k zrcadlu, aby si mohla dočesat vlasy.

Já si upravila oblečení a snažila se Jane nevnímat. Když mě ale chytla pod krkem a otočila si mě tak, abych se jí dívala přímo do očí, už jsem nemohla předstírat, že tu není.

,,Dobře, tak co chceš?" zeptala jsem se ji s nechutí v hlase. Ona mě pustila a prohlédla si nehty, jestli si je náhodou nezlomila.

,,Řekněme, že dvě třetiny výhry bydou stačit a k tomu mi zařídíš rande s Marcusem," řekla jen tak, jako by to bylo obyčejné oznámení.

,,No to nemyslíš vážně!" seřvala ji Bleer.

,,Ber nebo nech být," pokrčila jen tak bezmyšlenkovitě rameny.

Tu výhru bych nějak zkousla, ale zajistit ji rande s Macem? Nikdy.

,,Zapomeň," odbyla jsem ji, ,,Marcus je kamarád a nikdy nedovolím, aby si ničil život ve společnosti takové krávy. A teď bych byla ráda, kdybys opustila moji šatnu."

Opravdu jsem se Marcuse zastala? Vypadalo to, jako bych na ni žárlila, dokonce jsem se tak i cítila, ale to nemohla být pravda. Nikdy nedovolím, aby si ničil život ve společnosti takové krávy... Ty slova vypadla ze mě?

Nadmula se jako ropucha, ale nebyla schopna jakéhokoliv slova. Nikdy si k ní nikdo nic nedovolil a najednou ji někdo odřknul. Otočila se na podpadku a vypadla ze dveří.

,,Páni, bezva," usmála se na mě Bleer a zdvihla palec.

,,To vůbec nebylo bezva," zakroutila jsem hlavou, ,,mám neblahý pocit, že toho budu litovat."

,,Neboj, pokud je ten porotce aspoň trochu spravedlivý, máš stejně velkou šanci vyhrát, jako ostatní," položila mi ruku na rameno a ukázala do koutu na krabici, ve které bylo schované moje dílo.

,,Díky," vděčně jsem se na ni usmála a otočila se ke dveřím: ,,Dále!" tentokrát se někdo uráčil i zaklepat.

Vešli kluci a usmívali se od ucha k uchu.

,,Co tu děláte?" podivila se Bleer, ,,oni vás sem pustili?"

,,Když viděli, kdo jsme, ihned nám otevřeli průchod," pokrčil Tinus rameny.

,,Martinusi!" bylo mi hned jasné, že to nebude pravda.

,,Tak jo, Tak jo," zvedl ruce nad hlavu, ,,řekli jsme jim, že jste naše holky."

,,Dokonalý, opravdu," pokývala jsem hlavou, ,,nic lepšího jste si vymyslet nemohli."

,,Ne," zakřenili se, ,,nezajdete s námi do bufetu? Už máme celkem hlad."

,,Ještě nejsme hotové," zaprotestovala Bleer a vytlačila kluky na chodbu. ,,Když chvilku počkáte..." usmála se na ně a zavřela jim dveře.

Oblékla jsem si fialovočerné šaty, obula si černé boty na podpadku a rozpustila si vlasy. Použila jsem fén, abych jim dala velký objem a na chvilku si sedla k toaletnímu stolku. Světle fialové stíny, tmavě černá řasenka a ještě světle růžovou rtěnku a byla jsem hotová.

Bleer si na sebe vzala šaty, co jsem ji ušila na narozeninovou oslavu a z vlasů si udělala slušivý drdol.

Podívala jsem se na hodiny. Měla jsem přesně půl hodinu, než předstoupím před kameru a oni mě začnou živě vysílat do všech domácností.

,,Klid," utěšovala moji nervozitu Bleer. ,, Zvládneš to."

*

,,A nyní Naomi Blactrová!" ozval se hlas pořadatelky a já vyšla na plac před kamery.

,,Tak Naomi, pověz nám něco o sobě," povzbudila mě moderátorka. ,,Víme, že jsi dcera jedné z nejslavnějších návrhářek Elisabeth Blactrové, jaké to pro tebe je?"

,,Vzhledem k tomu, že jsem na to zvyklá už od mala, beru to jako samozřejmost," začala jsem nejistě. Vůbec jsem nečekala, že mě bude vzpovídat. ,,Vždycky mě fascinovaly máminy výtvory, a když mě jakž takž naučila šít, začalo mě to bavit."

,,A už víš, co bys chtěla v budoucnu dokázat?" nenechala mě na pokoji.

,,No, přemýšlela jsem, že bych chtěla mít nějakou vlastní značku oběvů, jako mamka," pokrčila jsem rameny. Neměla jsem důvod jim to neříct.

,,To je výborný nápad," usmála se na mě, ,,jestli vyhraješ tuto soutěž, budeš si to moct dovolit. Tak, ukaž nám svůj návrh," pobídla mě.

Položila jsem krabici na zem a pomalu ji otevřela. Sáhla jsem po příjemné látce a vytáhla ji na světlo. Kolem se ozval potlesk, který v jedné vteřině pominul. Rozhostilo se hrobové ticho. Konečně jsem si všimla proč. Šaty, které ještě před pár minutami byly v pořádku, teď vůbec jako šaty nevypadaly. Byly celé rozstříhané, polité od všech možných blivajzů a vypadaly doslova odporně.

💙~Čaute lidi! Vzhledem k tomu, že nám teď ve škole nejede WiFi, není tam co dělat...proto píšu další kapitoly a dnes večer by ještě měla vyjít jedna, protože už ji mám celou napsanou, jen něco doupravím😉 Jinak nahoře, kdo jste nepochopil, jsou šaty, které Naomi do soutěže ,,přihlásila"... Chtěla bych vám moc poděkovat za podporu, jste sladcí🙌😱~💙