The walking dead: Road Full Of Dangerous

Poslední zbohem

" Co tady děláte.? "
Hana: Dané, pojď jsem.!
Co se zase děje.? Nela měla připravenou pušku a hleděla do dálky.
" Co se děje.? "
Hanka se na mně otočila a podala mi láhev s papírem. Já si to bez váhání vzal a vyndal ho.
Nela: Co tam je.?!
Hana: Povídej lásko.!
Podíval jsem se na papír a pak hned potom na Hanku. Byla celá nervózní a plná očekávání. Projel jsem ještě jednou list papíru a odpověděl.
" Musíme zmizet.! "
Nela: Dane, co tam je.!
" Ahoj Dane, víme že jsi pomohl Petře a Marii. Petra ti také pomohla a přivedla tě za tvou rodinou, ale za tohle budete pikat. Víme kde jste a kam plánujete odjed. Zabijem vás do posledního.! "
Hana: Co budeme děla.?!
" Zlato uklidni se.! "
Nela: Honem musíme odjed.!
" Holky jděte dovnitř a Nelo hlidej u dveřích. Já jdu pro ostatní.! "
Odvedl jsem holky ke karavanu a odešel k vraku. Pořád tam asi nejspíš zkoumali trasu. Trošku jsem přidal do kroku a zařval na ně.
" Lidi.? Musíme jít.! "
Petr: Co.?
Všichni se na otočili a věnovali mi nechápavý pohled. Láhev jsem měl zvedlou nad hlavou a rychle od dechoval.
" Musíme zmizet.! "
Opakoval jsem pořád do té doby než jsem k nim doběhl. Podal jsem Petrovy papír a sednul si na zem.
" Jsme v prdeli.! "
Viděl jsem na Petrovy jak to čte s obřím hněvem. Petra s Kunou se přidali a prohlédli si také dopis.
Petra: Museli nás sledovat, když jsme byli v knihovně.
" Co by tam dělali.? "
Petra: Je to jistý.! V druhém patře měli tábor.
" Takže o nás tu celou dobu věděli.? "
Petra: Jenom od té doby co ste usekli Filipovy nohu.
Petr se nás všechny jeho pohledem změřil a potom papír roztrhal.
Petr: Vyrážíme.!
Bež žádného váhání se Petr otočil a vydal se ke karavanu. Já s ostatníma jsme civěl do země, ale po malé chvilce jsme Petra následovali.

Vteřiny odbyjeli, lidé se čím dál víc nervovali. Já seděl na karavanu s puškou v ruce a čekal než příjde Tomáš s Danielem. Hlava se mi opírala o ruce a oči pečlivě sledovali křoviska přede mnou. " Kde jsou takovou dobu.!? " Netrvalo dlouho a někdo mě vyrušil. Pomalu se na kouknu přez okraj karavanu.
Kuna: Jsem na nic..
" Co to řikáš.?"
Kuna: Ano, jsem na nic.!
" Proč by jsi byl zrovna ty na nic.? "
Kuna: To je ale otázka...Jen se na mě podívej jsem tlustej, nenažranej a neumím se bránit..
Podival se na mě a hned potom za hambeně zklopil oči.
" Nejsi k ničemu.! Jsi doktor náš skoro hlavní poradce a vždy máš dobrou náladu a to se v tady té době hodně cení.! "
Nepodíval se na mě jenom kývl a otevřel dveře.
Kuna: Zítra začneme se střelbou. Potřebuju se to naučit.!
Nestihl jsem mu ani odpovědět dveře byli o něco rychlejší a zabouchli se za ním.

O několik minut později se konečně objevili Tomáš s Danielem. Nesli na zádech mrtvou srnku.
" Dobrý úlovek.!"
Daniel: Taky nám dal hodně úsilí.
" Tomáši.! Přivaž to na střechu a příď za námi."
Seskočil jsem ze střechy a s Danielem jsem šel dovnitř.
Petr: Kde je Tomáš.?
" Za chvili příjde."
Marie a Filip leželi vzadu na provizorních lůžkách, ostatní seděli u většího stolu u zdi. Tomáš už nastoupil sednul si vedle Petra, a já s Danielem si šly sednout k ostatním.
Hanka si povídala s Nelou, Justýnka si hrála s malou Viktorkou.
"Co řešíte?" Optal jsem se. "Co ti je do toho ?!" Opáčila nevrle Nela a opět se otočila k Hance. Nechápavě jsem mávnul rukou a radši si nechal odstup.
" Jak je Filipovy.? "
Kuna se na mě otočil, otřel si pot z čela a nasadil falešný pohled naděje.
" Tak už to vyklop.! "
Nadchl se, propletl si ruce a začal mluvit.
Kuna: Není na tom dobře, zacelili jsme mu to a nasadili Antiboitika.
" Má pořád horečky.? "
Kuna: Jo, má je vysoké.
David na mě symbolicky kývl a ujistil že to nepřežije.
Nenávistně jsem vrazil pěstí do stolu.
Přišly jsme o hodně lidí, ale tohle jiný.
Filipa známe už od mala. Je jako náš malý brácha.