Krvavá ukolébevka

Kapitola 3.

     U Darii doma začal zvonit telefon, ale ozval se jen záznamník. ,,Zdravím, pokud mě teď posloucháte, tak jsem v práci a nebo spím," záznamník jen pípnul a ozval se z něj Mirelin hlas.
     ,,Dario, prosím ozvy se mi. Mám o tebe strach. Kde jsi? Nezvedáš telefon. Prosím, zavolej hned zpátky," Mirelin hlas zněl ustaraně a zároveň vyděšeně. Položila telefon a podívala se na Joela. ,,Doufám, že neodešla s ním," povzdechla si a její ruce se třásly.
     ,,Kdo to byl?" přistoupil k ní Joel a objal ji zezadu na útěchu.
     ,,Nejsem si jistá, ale byl mi povědomý. Jako bych ho už od někud znala, ale jak říkám. Nejsem si jistá. Byla jsem dost opilá alkoholem."
     ,,Mirelo, je zajímavé, jak na tebe alkohol působí, i když jsem tím, čím jsme," nadzvedl jedno jeho obočí nad její blonďatou hřívou. ,,Řekla ti jeho jméno?"
     ,,Adrian," otočila se k němu Mirela čelem a zamračila se. Najednou jí všechno zapadlo do sebe. ,,Nechápu, že mi to nedošlo už na těch záchodech v klubu," vložila svoji tvář do dlaní a rozplakala se. ,,Jsem blbá, že jsem ho nepoznala."

       Adrian položil spící dívku do své postele. Podíval se ke svému nočnímu stolku. Natáhl se k němu a vytáhl z jeho šuplíku stříbrnou dýku. Řízl se s ní do palce. Kapka krve, která se mu začala tvořit na palci, strčil dívce do úst.
     ,,Co jsi to si sem přivedl?" ozval se za Adrianem mužský hlas, který vyrušil jeho rituál proměny. ,,Dívku? To se u tebe jen tak nestává po tom co se stalo," zákeřně se usmál.
     ,,Nech toho Danieli. Ani nevíš o co mi jde!" křikl po něm zpět Adrian.
     Daniel byl Adrianův starší bratr. Přesto, že to byly bratři, nebyli si vůbec podobní. Daniel měl tmavě hnědé vlasy, jako kůra stromů a jeho oči zelené jako listí stromu na jaře.
     ,,Tak co s ní máš teda v plánu?" pořád rýpal Daniel stojící ve dveřích do Adrianova pokoje.
     ,,Nestarej se," vůbec se na Daniela nepodíval. Pořád byl otočený ke spící dívce. Sledoval jak kapky krve z jeho palce jí proudí do úst. Stále se neprobírala. 

     Bylo to už pět dní co spala. ,,Proč její proměna trvá tak dlouho?" zanadával pro sebe Adrian a seděl na své posteli vedle ní.
     ,,Dal si jí dost své krve?" pronesl vedle něj Daniel, který si už začal dělat také starosti. ,,Nemohlo se stát, že si se nakrmil trochu víc?"
     ,,To mě podceňuješ?" vrhla na něj vražedný pohled. ,,Na rozdíl od tebe se dokážu ovládat mnohem lépe," procedil mezi zuby. ,,Udělal jsem vše co bylo potřeba."
     ,,Třeba tvou krev nesnese tak dobře," to byla Danielova poslední posměšná věta před odchodem, co řekl Adrianovi. ,,Chudák děvče. Ještě neví co ji čeká," pomyslela si a odešel z Adrianova pokoje.
     Adrian pořád seděl u postele a pozoroval ji. ,,Proč to tak dlouho trvá? Vždyť normální proměna trvá tak dva dny. Proč jen teď tak dlouho?" z myšlenek ho vytrhl Dariin hlas.
     ,,Co se stalo? Jak dlouho spím?" promluvila zmateně. Věděla, že s ní něco není v pořádku. Její hlava třeštila, jakoby byla po pořádné kocovině.
     ,,Ty mi čteš myšlenky?" podíval se na dívku zmateně.
     ,,Ne, vrtám se ti v hlavě, jako buňka rakoviny," posadila se a rozhlížela se kolem sebe. Začala vzpomínat, jak se dostala do tohoto pokoje. S hrůzou se jí začala klepat kolena.
     ,,Jak dlouho si vzhůru?" pořád na ní nevěřícně koukal a prohlížel si ji od hlavy až k patě. Bylo to poprvé, co viděl dívku v normálním světle. Kůži teď měla o dva odstíny bledší, než předtím. Její normálně šedé oči teď zářily rudě.
     ,,Teď jsem se probudila," chytila se za hlavu a ucítila nesnesitelné pálení na dásních. Přejela si po nich instinktivně prstem. ,,Co to proboha je?" odtáhla své prsty z jejich zubů. Ruce se jí začaly třást.
     ,,To jsou, prosím pěkně, tvé tesáky," usmál se.
     ,,Cože?" koukala se vyděšeně na své ruce. Začínala uvnitř sebe panikařit a začala si skládat v hlavě to, co se jí stalo a to co si myslela že byl jen sen byla realita.
     ,,Máš žízeň?" ušklíbl se a ignoroval její otázku. Daria se jen soustředila teď na bolest jejich zubů a svoje pocity. Ano, žízeň měla, ale nebyla to obyčejná potřeba jako u člověka.
     ,,Co tohle má znamenat?" vyhrkla na něj tentokrát otázku agresivněji. Přešla k oknu a podívala se skrze něj na svůj odraz. Pořád její dotazy ignoroval. Spatřila v něm, jak její očí žnou rudě a její kůže je bledá.
     ,,Napij se," mluvil na ni klidným hlasem. Daria se k němu otočila zpátky a její pohled ji hned sjel k jeho krku. Její oči začaly žhnout víc rudě. Mohla teď dobře zřetelně vidět, kudy vedou hlavní tepny na jeho krku, kterými proudila jeho krev. Darii narostly mnohem větší špičáky. Instinktivně si na Adriana vrhla a zakousla svoje tesáky do jeho krku. Trefila se přesně. Sála jeho krev. Nemohla jen tak přestala. Byla z toho jako v transu a cítila jak jí jeho krev sklouzává dolů do krku a tiší tak její hlad a žízeň.
     ,,Dario, to stačí," snažil se ji od sebe Adrian odtrhnout, jenže marně. ,,No tak, Dario. To stačí!" zakřičel na ni. Nepomohlo to. ,,Prosím, přestaň!" zkusil to jinak zdvořileji. V ten moment, jakoby v Darii hrklo a přestala. Odtáhla se od něj a skrčila se na rohu postele jako spráskaný pes. Její tělo a mysl tak reagovalo na jeho rozkaz.
     ,,Jak si přeješ." dodala se sklopeným pohledem. Nechtěla to však říct, ale její telo teď jednalo za ní. Jakmile tento pocit opadl, musela ho zeptat znovu. ,,Proč si mi to udělal?" její oči se zbarvily do její normální šedé barvy a zaplavily je slzy.
     ,,Proč jsem udělal co?"
     ,,Proč si mě proměnil v tuhle zrůdu, monstrum, nebo co to vlastně jsi? Kdo vlastně jsi?" tu poslední otázku zakřičela a podívala se mu zhnuseně do očí.
     ,,Mé celé jméno je Adrian Tepes. A udělal jsem to pro to, aby si se stala mojí ženou," odpověděl ji nezaujatě.
     ,,Tepes. Tepes," to příjmení jí pořád běhalo myslí a chvíli jí trvalo, než si uvědomila, kde ho slyšela. Legenda o slavném upírovi Vladu Tepešovi. Adrian byl jeho potomek. ,,To není možné, vždyť je to jen legenda," dívala se na své ruce. Ale z toho co se teď stalo, si dávala pomalu vše dohromady. Upíři opravdu existují a teď se stala jedním z nich. Nedalo jí to, ale vadilo jí jakým způsobem si ji vybral jako svou družku. ,,Tak takhle vy si vybíráte družky?" posadila se již do normální polohy a zaťala pěsti. Slzy se jí linuly po tvářích a skončily na prostěradle, na kterém seděla. ,,Copak nevíš, že je jiná doba a není to jak za pravěku, kdy muži ženy praštili klackem po hlavě a odnesli je do své jeskyně? Nebo to má být snad nějaká pomsta ženě, která ti zlomila srdce?"
     ,,Ty si nás slyšela během spánku?" podíval se na ní podezřívavě. Pochopila, že by měla jít s pravdou asi ven, protože jinam cesta nevede.
     ,,Jen něco, ale umím si dát jedná a jedna dohromady," dívala se mu do očí. ,,Sakra, takhle prořízlou pusu jsem nikdy neměla. Co to se mnou udělal? Možná to jen můj pohár přetekl."
     ,,Byla to moje snoubenka, ale odešla ode mě. Nebyl jsem ji dost dobrý, tak utekla za jiným. Prý někým, kdo jí může dát, to co chce," vysvětlil jí. Daria si nebyla jistá, zda jí říká celou pravdu. ,,Ale u tebe jsem si jistý že mi neutečeš. Nemůžeš utéct. Si teď ke mě připoutána," zvedl svou levou ruku a ukázal ji na ni zdobený černý ornament, který vypadal jako vytetovaný, na jeho ruce. Daria se automaticky podívala na svoji levou ruku. Měla úplně ten stejný.
     ,,Ty parchante! Asi měla důvod že od tebe odešla, jestli si se k ní choval stejně!" chtěla ho praštit, ale její tělo jí stáhlo zpátky. Mísil se v ní strach, smutek a vztek.
     ,,Dario, není to jen tak ledajaké spojení," upozornil ji. ,,Jsi teď moje a budeš mě poslouchat. Kdykoliv ti něco řeknu, poslechneš," popadl ji levou rukou za její levé zápěstí a přiložil jejích znamení k sobě. ,,Jinak se stane tohle," začal se soustředit. Darrino zápěstí začalo žhnout. Vykřikla bolestí. Adrian hned přestal. ,,Věř mi, nechci ti takhle ubližovat. Proto, prosím, poslouchej. Nechci ti ublížit."
     ,,Tak proč si mi to udělal, když mi nechceš ublížit," kňučela. Vymanila se mu ze sevření a stiskla si své bolavé zápěstí. Znovu se rozvzlykala.
     ,,Protože, se chce znovu dostat k jeho ex," uslyšela za sebou Daria druhý hlas. Byl to ten hlas, který slyšela když během spánku něco zaslechla.
     ,,Takže mě chce v podstatě využít na to, aby jeho ex žárlila?" otočila se ke dveřím, kde uviděla onoho muže v celého jeho kráse. Na chvíli se zarazila. ,,Ty jsi Adrianův bratr?"
     ,,Ano, a ty budeš Daria. Bratrova budoucí nevěsta, paní Tepes," usmál se na ní mile, vzal její ruku a políbil ji na ní. Daria jen nasucho polkla. Byla znechucená a tak ruku vytrhla z jeho sevření.
     ,,Můžeš toho nechat, Danieli?" začal zuřit Adrian. ,,Přestaň laskavě flirtovat s mojí budoucí ženou," zavrčel po něm.
     ,,Nemělo by ti to být jedno, Adriane? Navíc, už si jí řekl o našich schopnostech?" pousmál se.
     ,,Jakých schopnostech?" podívala se z jednoho na druhého z bratrů. Daniel se nadechl, že jí to řekne, ale Adrian ho předběhl.
     ,,Přesně tak, jak řekl můj bratr. Máme určité schopnosti. Já a on jsme čistokrevní potomci rodu Tepes," začal vysvětlovat vše od začátku. ,,Naše schopnosti jsou ty, že dokážeme proměnit lidi v upíry tou nejčistší cestou. Proměnění neblázní potom tak, jak když jsou proměněni druhořadými upíry. Jsou hned při smyslech. Ale máme i jiné schopnosti," podíval se jí do očí.
     ,,Jako to, že si ze mě udělal svého otroka?" ukázala sarkasticky na svoji ruku se znamením.
     ,,Ano, přesně tohle," vložil se do toho Daniel. ,,Tohle dokáží jen čistokrevní," vysvětlil jí.
     ,,A přesně tohle si udělal i své ex snoubence?" nadzvedla jedno obočí.
     ,,Ne."
     ,,A já mám jaké schopnosti?" podívala se na Daniela a odvrátila pohoršující obličej od Adriana.
     ,,To ještě nevíme. To se dozvíme asi až později," promluvil k ní zase Adrian.
     ,,Aha," snažila se postavit z postele, ale její nohy byly jako z želé. Znovu se třásla. Klopítla směrem k Danielovi, který ji zachytil.
     ,,Kampak, myško?" zvedl jí na nohy a pomáhal ji udržet rovnováhu.
     ,,Potřebuji si odskočit," podívala se Danielovi do tváře.
     ,,Jistě, zavedu tě tam," sklonil se k její tváři. Jedna Danielova ruka se omotala kolem jejího pasu a druhou ji chytil za ruku. Jemně do Darii šťouchl, aby se opřela o jeho hruď a nechala se vést. Z nějakého důvodu se zachvěla.
     ,,Zvládnu to sama," odstrčila Daniela od sebe. ,,Jen mi ukaž, kam mám jít," ustoupila o krok od dveří, aby ji mohl vést. Když kolem ní prošel ke dveřím ucítila zvláštní vůni, kterou nedokázala popsat. Působila na ní přitažlivě, ale něco jí říkalo, že je to špatně. Daniel to svými schopnostmi vycítil. Pousmál se pro sebe a vyzkoušel to znovu. Otevřel dveře do chodby z pokoje a podal Darii ruku. Adrianovi se to nelíbilo a věděl přesně, že kdyby požádal bratra, aby to nedělal, ještě víc ho bude provokovat a nenechá toho.
     ,,Dario, prosím, přestaňte!" křikl po nich a v tom jakoby do Darii znovu něco střelilo. Ustoupila o několik kroků zpět k Adrianovi, aby se vzdálila od Daniela.
     ,,Jak si přeješ." dodala jen na konec. ,,Co se to sakra děje?" zanadávala si v duchu.
     ,,Jak tak koukám, tak její slovo je prosím. Jak zdvořile," usmál se výsměšně na bratra Daniel. ,,To je na tebe moc slušné, jak tě znám. Ty si nikdy k nikomu nebyl zdvořilý, ale jestli budeš chtít zkrotit Darii, nezbývá ti nic jiného," začal se nahlas smát.
     ,,Ale já ji nechci zkrotit. Má to být moje manželka," křikl po něm tak, že i Darii stouply chloupky na zádech. Znovu se začala třást, ale tentokrát vzteky.
     ,,Takže to pouto, je jen proto aby ti neutekla?" přestal se Daniel smát a zvážněl. ,,Není to trochu divné opatření a ujeté? Navíc ji znáš jen jednu noc. Potkal si ji snad přece před pěti dny na baru a dotáhl jsi si ji domů. Nikdy předtím, si ji neviděl," povytáhl jedno obočí.
     ,,Ne, je to proto, abych ji chránil, ty debile."