Krvavá ukolébevka

Kapitola 2.

     Daria jen zčervenala a nevěděla co má dělat. Bylo to velmi gentlemanské gesto, které se už v dnešní době moc nevidělo. Při polibku na její ruku se jí zahleděl do očí. Zatajila dech. Adrian využil jejího překvapení a mávnutím na barmana aby jim objednal pití.
     ,,Zaslechl jsem, že dnes slavíte narozeniny," zavedl ji zpět k baru, usadil ji a posadil se hned vedle ní.
     ,,Ano," odpověděla mu a byla rudá pomalu až na zadku. Zároveň si připadala jako v transu.
     Barman mezitím dodělal jejich drinky a dal je před ženu a muže, kteří zahájili seznamovací proces.
     Daria se podívala, co jí barman namíchal. Naštěstí byl tak všímavý a namíchal jí její oblíbenou mimózu, kterou si objednala před několika minutami, když si přiťukávala se svými přáteli.
     ,,Tak všechno nejlepší," naklonil hlavu na stranu a zvedl skleničku před její obličej, aby si všimla toho, že by si rád s ní přiťukl na její zdraví.
     ,,Děkuji," udělala to stejné a přiťukli si. Třásla se jí přitom ruka. Sama nechápala proč. Když se znovu podívala do jeho očí, přejel jí mráz po zádech, ale nebylo to nepříjemné. Připadala si, jakoby se v těch jeho očích měla začít topit.

     Joel a Mirela to jen z dálky pozorovali. Po chvíli se jen na sebe podívali a usmáli se: ,,konečně Daria na někoho narazila," podotkl Joel.
     ,,Máš pravdu," podívala se jejich směrem znovu Mirela a pořádně si prohlédla onoho neznámého muže vedle její kamarádky. Na chvíli zatajila dech.
     ,,Děje se něco?" zeptal se starostlivě Joel, když viděl svou milenku, jak se začala tvářit zaraženě.
     ,,Jen mi ten muž nějak přijde povědomý. Ale nejsem si jistá," na chvíli se odmlčela, ale než stihl Joel cokoliv říct, tak hned znovu spustila. ,,Nechme to být a pojďme se bavit," otočila se zpátky na Joela a začali znovu tancovat. I když s ním tancovala, pořád se koutkem oka dívala na dvojici na baru. 

     Daria si povídala na baru s neznámým Adrianem. Byl pro ni, jako zakázané ovoce. Něco nového. Chtěla dodržet to, co si slíbila. Začala s ním flirtovat.
     ,,A co ty? Tady tak sám. Jsi na lovu?" posilnila se dalším douškem svého drinku.
     ,,Dalo by se tak říct," naklonil se k ní a Darii se z něj zamotala hlava. Ucítila jeho příjemný pánský parfém smísený s jeho potem. Vůně byla lehce nasládlá s náznakem citrusů a dřeva s lehkým závanem skořice. Ta vůně ji přitahovala. Nevědomky si zkousla spodní ret. Naklonila se k němu taky blíž, aby tu vůni ucítila ještě intenzivněji.
     ,,Opravdu?" chtěla se znovu přesvědčit a snažila se znít koketně. Čím víc s ním mluvila, tím víc se jí zamlouval. Úplně zapomněla na to, že její první dojem na něho byl ten, že z něj měla nepříjemný pocit.
     ,,Ano," naklonil se k ní ještě blíž. Mohli navzájem na svých rtech cítit dech toho druhého. Oba dva si byli jisti, že to mezi nimi dost jiskřilo. Andrian se odhodlal k prvnímu kroku a vtiskl jí letmý polibek na rty. Darii v ten moment jakoby někdo uhodil. Jeho rty byly studené jako led. Prudce se od něj v šoku odtáhla. Jenže Arian ji chytil za paži a přitáhl si ji k sobě zpátky. Jak Daria ucítila jeho dotek ruky, zamrazilo jí znovu. Byla ještě ledovější než jeho rty. Jak to, že si toho před tím nevšimla, když se jí dotkl poprvé?
     ,,Tohle není možné. Je chladný jako sama smrt," blesklo jí hlavou, ale stejně mu polibek začala oplácet. Chlad přestávala vnímat.
     ,,Děje se něco?" odtáhl se na pár centimetrů od jejich rtů a zeptal se jí klidným a konejšivým hlasem.
     ,,Ale ne, nic se neděje. Jen jsem si uvědomila, že bych se měla podívat po svých přátelích," trošičku zalhala, aby zakryla své rozpaky. Obrátila svůj zrak na parket a zoufale hledala Mirelu a Joela. Nemohla je v tom chumlu tančících lidí najít.
     ,,Proč ode mne odcházíte, Dario? Copak mne nechcete znovu políbit?" šibalsky se usmál a otočil její obličej znovu k němu. Ta slova Dariu zaskočila. Něco v ní jí říkalo, že by měla odejít. Něco uvnitř ní jí říkalo, že je to nebezpečné a její kousek já si připadalo jako lapené do pasti a šelma kolem ní kroužila, ale zatím jen lehce našlapovala.
     ,,Srát na nějakou moji domluvu sama se sebou," problesklo jí hlavou a chtěla od něj co nejrychleji pryč. Začala vymýšlet, jak by se dostala z jeho dosahu. Rozhodla se ten malý vnitřní hlásek poslechnout.
     ,,Promiňte, ale musí si odskočit," pomalým a klidným pohybem se vymanila z jeho ledového sevření a ladným krokem odcházela a nechtěla nechat na sobě nic znát. Byla z něj na větvi. Nevěděla, co si o něm má myslet. V jednu chvíli jí děsil, pak přitahoval a znovu děsil. Šla záměrně přímo přes parket, aby se ztratila v davu. Jakmile si byla jistá, že ji nevidí, zrychlila krok a zaběhla za roh, kde byly toalety. Vrazila do dveří a šla hned k umyvadlu. Podívala se na sebe do zrcadla. Hrála snad všemi barvami. Od červené až po zelenou. Začalo se jí dělat mdlo. Chápala její tělo a věděla, co by mělo přijít a jak případně tomu i předejít. Pustila vodu z kohoutku. Počkala až odteče ledová voda. Nabrala ji do dlaní a napila se. Zbytek studené vody si chrstla na tváře, aby získala zpět svoji přirozenou barvu. Ve dveřích na toaletu se objevila Mirela. Byla už celkem v náladě z alkoholu, ale stále vnímala.
     ,,Dario, copak je to za toho chlapíka, se kterým se bavíš na baru? Vypadá roztomile?" zachychotala se opilecky a škytla.
     ,,Ano, vypadá roztomile, ale i strašidelně," dívala se na ní přes odraz v zrcadle.
     ,,A jakpak se náš roztomilo strašidelný chlapec jmenuje?" pořád se usmívala.
     ,,Adrian," řekla Daria rozpačitě.
     ,,Cože?" hned Mirela zpozorněla a oplieckost z ní na malý moment opadla.
     ,,Adrian. Jmenuje se Adrian." zopakovala jí jeho jméno a byla zaujatá její reakcí. Znala ho snad?
     ,,Aha," opileckost se v ní znovu probudila. ,,Dario, my už asi půjdeme domů. Není my už nějak dobře a myslím, že už jsem toho vypila hodně," sáhla si na oblast žaludku a šla do kabinky. Daria jen slyšela jak zvrací. Jaká to náhoda. Musela se pro sebe usmát a vešla za Mirelou do kabinky. Přiklekla k ní k toaletní míse a začala si dávat její dlouhé blonďaté kadeře do rukou, aby si je nepozvracela.
     ,,Asi bude opravdu lepší, když už půjdete," hladila ji po zádech a druhou rukou držela její vlasy.
     ,,Máš pravdu," utřela si pusu rukou a udělal přesně to stejné, co Daria před chvílí. ,,Jen buď prosím tě opatrná po cestě domů. Nevíš co se může stát. Prostě mi zavolej, jak dorazíš domů," usmála se naposled na Dariu a zmizela mezi lidmi na parketu. Daria se na sebe naposledy podívala do zrcadla a šla zpět k baru. Dorazila zpět ke svému místu, ale Adrian tam už nebyl.
     ,,Jak zvláštní," pomyslela si. Dopila svůj poslední drink a chtěl za sebe zaplatit útratu. Mávla na barmana, který zrovna předával někomu drink.
     ,,Chcete platit?" zeptal se jí zvědavě.
     ,,Ano, prosím," kývla na něj na souhlas a vytahovala platební kartu ze své malé kabelky.
     ,,Promiňte, ale váš lístek už je zaplacený," ukázal na ní odmítavé gesto na její platební kartu.  
     ,,Můžete odejít."
     ,,Cože?" podívala se nevěřícně na barmanův terminál. ,,Kdo to zaplatil?" podívala se na něj.
     ,,Ten muž, co tu s vámi seděl," odpověděl jí už nezaujatě a zase si šel dělat svou práci.
     ,,Děkuji," zašeptala jen Daria jeho směrem a odcházela z baru.