My life is yours /Mavy/ ✓

13

Martin's POV

o několik měsíců později

Každým dnem se mi tento ústav znechucoval víc a víc, ale za to šlo vše podle plánu. Doktoři byli s mou léčbou spokojeni a nikoho ani nenapadlo že bych vše mohl jen hrát. Dokonce jsem se začínal těšit ke strýci. Nikdy by mě za mou orientaci neodsuzoval. Jen mě celkem zajímalo co rodiče řekli ve škole a mezi příbuznými. Nejspíše si vymysleli nějakou naprosto absurdní historku, aby nemuseli přiznávat pravdu.

Zrovna mi skončilo sezení s jedním velice mladým a ochotným doktorem. Byl jsem mu vděčný, když mi nabídl, že se mohu podívat na internet na počítači u něj v kanceláři. Dovedl mě tam, naťukal do počítače heslo a vydal se na oběd. Kdybych momentálně chtěl utéct, nebyl by v tom žádný problém. Jenže útěkem bych vše zkomplikoval a musel tady tvrdnout ještě déle. Vyhnal jsem tedy myšlenky na útěk z hlavy a klikl na ikonku internetu. Připojení zde bylo rychlé, takže Google se mi načetl okamžitě. Přešel jsem na Instagram a přihlásil se. Do vyhledávání jsem zadal Kájovo jméno. Nutně jsem potřeboval vidět jak si vede a jak nyní vypadá. Klikl jsem na jeho profil a fotky co tam přidával mi vyrazily dech. Po dlouhých měsících mi po tváři začaly opět stékat slzy. Na nejnovějších fotkách byl s klukem. Nemohl být o moc starší než já a měl zelené vlasy. Na každé fotce se spolu líbali a nebo se alespoň drželi za ruce. Smutek velmi rychle nahradil vztek. Kdybych mohl nejraději bych s tím počítačem hodil o zeď, ale vzhledem k tomu, že počítač není můj, jsem se udržel. Rozklikl jsem si nejnovější fotku s tím klukem a zjistil jsem, že se jmenuje Honza Macák. Nic jsem mu nevyčítal a ani jsem k němu necítil žádnou nenávist. Jeho chyba to nebyla. To Karel všechno zavinil. Celé měsíce jsem se přetvařoval, abych se mohl vrátit zpět za ním a on si mezitím našel někoho jiného. Setřel jsem si slzy a klikl do kolonky napsat komentář.

Pod fotkou jsem zanechal komentář

A já si doopravdy myslel, že mě miluješ a myslíš to se mnou vážně.

Nečekal jsem na nějakou odezvu a odhlásil se. Počítač jsem vypnul a čekal dokud se doktor nevrátí, abych mu mohl poděkovat za to že mi poskytl přístup k internetu, i když je to zde přísně zakázáno.

Ležel jsem na nepohodlné posteli, už jsem si na ni i docela zvykl, nyní mi už spát na ni nepřijde tak nesnesitelné jako ze začátku mého pobytu zde. Doktor mi prozradil, že se zvažuje mé propuštění. Údajně jsem se vyléčil. Nechápu jak těmto lidem mohli dát povolení k vykonávání takovéto práce. I naprostý vymaštěnec by prokoukl že to vše hraju. Samozřejmě že nic z toho jim nikdy neřeknu, mým cílem je se z tohoto místa dostat pryč a poté začít nový život v Kanadě. Jsem rád za to že mě rodiče již nechtějí u nich doma, nejspíš bych setkání s Karlem nezvládl. Vlastně jsem to nikdy ani za domov nebral. Ke strýci se těším. Žije na menším statku obklopeném přírodou společně s koňmi a jinými hospodářskými zvířaty. Kdyby jste viděli mou matku a strýce , stojící vedle sebe nikdy by jste neřekli, že zrovna oni dva by mohli být příbuznými. A upřímně ? Byl jsem za to neskutečně rád. Nedokážu si představit že bych žil s matkou v mužské verzi. Asi bych se nedožil rána. Z mých myšlenek mě vyrušil zvonek ohlašující večeři. Neobtěžoval jsem se ani zvednout. Za posledních pár dní jsem skoro nejedl. Od chvíle co jsem viděl Karlův Instagram se mi vždy u jídla vybaví jeho rty spojené se zelenovlasým klukem a chuť k jídlu, vlastně celkově i chuť k životu mě přejde. Ale i přes tu všechnu nenávist, kterou k němu za to pociťuji, kousek mě ho stále miluje a mrzí mě, že si za mě našel náhradu. Jak už jsem ale říkal, jakmile odsud vypadnu, odjedu do Kanady a v Praze mě už nikdy nikdo neuvidí.

Kovy's POV

Potom co mě Martinovi rodiče vyhodili, jsem zamířil rovnou domů. Doufal jsem že Martin bude v pořádku a co nejdříve se ozve. Skoro každou minutu jsem kontroloval mobil, jestli mi náhodou nenapsal, ale stále nic. Začínal jsem propadat panice. Psal jsem mu textovky, snažil se mu dovolat, ale nedostalo se mi žádné odezvy. Takhle to šlo několik dní, dokud mi necinkl mobil, oznamující novou zprávu. Skočil jsem po telefonu jako lev po své kořisti a zprávu ihned rozklikl. Srdce mi nejspíš vynechalo několik úderů. Zpráva byla od Martina. Psalo se v ní: Je konec, zapomeň na mě a nepokoušej se mě kontaktovat. Nevěřil jsem tomu. Mobil jsem zastrčil do zadní kapsy mých kalhot, oblékl si mikinu a vyrazil k domu Carevových. Když jsem tam celý udýchaný doběhl a několikrát zabušil na dveře, otevřela mi jeho matka. „Kde je Martin," bylo jediné co jsem ze sebe sípavým dechem dostal. Na její tváři se objevil arogantní a výsměšný úšklebek. „Je pryč odjel, říkal nám že udělal chybu a nechce tě už nikdy vidět" řekla a zabouchla mi dveře přímo před obličejem. Sesunul jsem se po nich na zem a nechal své emoce volně vyplout na povrch. Nechtěl jsem věřit tomu co mi řekla, ale proč by mi jinak Martin posílal tu zprávu. Ztěžka jsem se postavil a vydal pomalu domů. Lidé se na mě po cestě dívali a ukazovali si na mě jako kdyby nikdy neviděli brečícího kluka.

Rozhodl jsem se změnit. Nechtěl jsem se Martinem zbytečně užírat. Ano, sice jej miluji ale pokud on mě ne, nebudu mu to mít za zlé. Chci aby byl šťastný a pokud to znamená že ho musím nechat jít, udělám to.

S jeho odchodem jsem se sice nějakou dobu vyrovnával, ale hodně mi pomohli fanoušci kteří vše pochopili. Veřejně jsem přiznal, že jsem gay. Lidé to vzali dobře. Většina mi pod videa psala, že to stejně tušili už dávno. Vždycky se našel nějaký hater co se snažil mě nějak urazit, ale jejich komentáře a urážky jsem nikdy moc neřešil.

Také jsem se velice sblížil s několika známými youtubery. Musím uznat, že až na pár vyjímek jsou všichni moc milí. Nikdo mě za mou orientaci neodsuzoval a já se s nimi cítil opravdu skvěle. Stali se mou rodinou, poté co se mě pokrevní rodina vzdala.

Mezi mnou a Honzou to začalo být vážné. Hodně jsme si spolu rozuměli a stali se z nás dost dobří přátelé. Jenže to nezůstalo jen u toho. Jednou večer se mi Honza přiznal k tomu, že se mu už dlouhou dobu líbím. Nabídl mi abych se stal jeho přítelem. Přijmul jsem. Sice jsem byl ze začátku trochu nejistý, ale Honza mě naprosto okouzlil.

Dočista jsem na Martina zapomněl. Už jsem se nezatěžoval myšlenkami na něj. Pochybuji že on na mě někdy myslel, když mě takhle opustil. Jednoho dne, když jsem projížděl komentáře u fotek na Instagramu, narazil jsem na jeden velice zvláštní komentář. Údajně byl napsán Martinem a stálo v něm: A já si doopravdy myslel, že mě miluješ a myslíš to se mnou vážně. Nechápal jsem. Vždyť to on mě opustil a teď mi bude jako vyčítat, že jsem si někoho našel? Vztek ve mě narůstal a já se chystal napsat nějakou ne moc milou odpověď, když najednou se mi okolo pasu obmotaly dvě silné paže a já okamžitě poznal Honzu. Vztek jako by ze mě najednou všechen vyprchal a na nějaký komentář jsem se vykašlal. Martin je minulost, Honza přítomnost a doufám že i má budoucnost.

Nenech smutek z minulosti a strach z budoucnosti,aby zničili štěstí tvoji přítomnosti.

Ne vážně tohle nemám vytetované nad půlkami jako nějaká ubrečená holka milující tyhle 'deep' citáty. Ale momentálně jsem se v tomto citátu opravdu našel. Rozhodl jsem se nechat minulost za sebou a věnovat se pouze přítomnosti.

A je tu konec :)

Všem co tento příběh dočetli až do konce chci strašně moc poděkovat.

Také velmi děkuju všem co komentovali a dávali hvězdičky. Vždy mě to nakoplo pokračovat a dotáhnout tento příběh do konce.

Rozhodně zde ještě během týdne přidám informace ohledně nového příběhu který připravuji. Samozřejmě opět půjde o příběh na téma BoyXBoy. Jen se omlouvám všem co čekali na mejmra, ale českou YT scénu už moc nesleduji a proto už se tomuto nechci věnovat ani ve svých příbězích.

Takže, doufám že jste si příběh užili a mějte se ;)