Murder Contract

2.

„Nemůžeme tam jít Harry je tam plno policistů a detektivů." Zakroutil hlavou brunet. „Proč bychom nemohli, jsme normální lidi, co jdou kolem." Pokrčil rameny Harry.

„Jo ovšem...jen tak jdeme na procházku v lese uprostřed noci a narazíme na chalupu rodičů největšího zločince tajemného Rivoltella. Budou se tě ptát, co tam děláš." Namítl znovu Brunet.

„Tak si něco vymyslím."

„Ano můžeš říct třeba, ale tady s kamarádem jsme se rozhodli jít ve tři ráno v saku sbírat houby."

„Haha" pronesl ironicky Harry a prohrábl si vlasy.

„Já tam musím, rozumíš?" Dodal a přes přední sklo sledoval shon v chatce naproti nim. Byli sice jen několik desítek metrů od ní, ale vysoké stromy a nízké husté keře je dokonale maskovali.

„Ty tam půjdeš a musím i já, ale věz, že se mi vážně nechce a dělám to jen kvůli tobě." Zabručel Louis.

„Loui, chováš se jako bychom nikdy nic neukradli, nebo se nikdy nikam nevloupali." Protočil panenky kudrnáč a sundal si sako. Menší brunet ho následoval a zkontroloval zbraň, kterou měl za opaskem, nebyla skoro vidět, ale byla poměrně velká.

Kudrnáč kývl a oba muži se vydali do hlubin lesa. Vlastně velkým obloukem obešli chatu a dostali se k ní zezadu, tam kde nebyl žádný policista ani detektiv, ale i tak byli oba velmi ostražití. „Dostat se dovnitř bude jednoduchý, je tam zadní vchod pro psa, kterej máma s tátou nikdy nezavírali." Zašeptal Harry.

„Vchod pro psa? Vole to nám asi pomůže." Zabručel Louis. „Je to velký, vpohodě se proplazíme." Uškrnul se Harry nad poznámkou svého kamaráda a jal se po čtyřech lézt směrem k chatce. Potichu jako myš se oba dostali k zadním dveřím. V jejich spodní části byl vyříznut otvor, velký asi dva sáhy na výšku a čtyři na šířku. Ještě jako malý neposedný chlapec tudy Harry potají vylézal ven a zase dovnitř. Zahnal vzpomínky, na ty teď nebyl čas, a přeměřil si pohledem velikost díry. Vleze se tam i teď? Bez váhání se začal po břiše plazit dovnitř, dalo mu to trošku zabrat, ale za nevelikou chvíli se postavil v tmavé předsíňce a rozhlédl se. Nikdo tu nebyl, ze sklepení a patra se ozývaly kroky a zvenku sem doléhalo trochu modrého a červeného světla z policejních blikaček.

„Polez."Zasyčel na svého společníka, který stále otálel venku.

„ Vole to se mám tímhle prodrat jo?" Dostal šeptem odpověď.

„Když jsem se tím protáhl já, tak i ty vždyť jsi škvrně!" opáčil a znovu si prohrábl svou kudrnatou kštici, zjevně to dělal dost často, bylo to jeho typické gesto.

„Jaký škvrně ty kreténe, dávej si bacha, aby se škvrně hodně nenaštvalo!" Vykoukl z otvoru ve dveřích Louis a vyškrábal se na druhou stranu.

Harry se jen pousmál a pokynul na znamení, ať ho Louis následuje, vydali se přímo po schodech nahoru, ale tiskli se ke zdi a našlapovali tiše, aby je nikdo nezpozoroval. Očima prohledávali každý centimetr místností, kterými procházeli. Hledali nějakou stopu, zbraň, útržek látky, cokoliv co by jim mohlo přiblížit identitu vraha. Dělali vlastně to samé co všichni policisté a detektivové, kteří byli na místě.

„Tamhle!" zašeptal Louis a ukázal na strop ze kterého místo žárovky vysel jen kabel a na něm bylo něco zachyceno, byl to kovový plíšek na řetízku- Vypadal jako jmenovka, kterou nosí vojáci stejně jako většina členů nějakého gangu. I Louis s Harrym měli pod košilí svůj. „Super!" zamumlal pochvalu Harry a opatrně řetízek sundal. Strčil ho do kapsy a otočil se směrem, odkud přišel. Nyní nebyl čas ho zkoumat, museli se odsud rychle dostat.

„Halo? Je tu někdo?" Ozval se někdo a do místnosti vnikl paprsek policejní baterky.

„kurva" zaklel Harry a oba se s Louisem dali do běhu, v rychlosti se prodraly otvorem pro psa a sprintem běželi směem k autu mezi stromy. „Že sis teď nestěžoval škvrně." Podotkl Harry v běhu.

„Sklapni!" zasyčel Louis nazpátek.

***

„Ukaž, vyndej to!" Urgoval Louis a přitom držel volant a udržoval automobil na vysoké rychlosti. Nikdo je nehonil, ale raději. „No jo, dávej pozor na cestu nedočkavče."

Harry sáhl do kapsy, když předmět nenahmatal sáhl do druhé, také nic. Trošku znejistěl a prošacoval ještě zadní kapsy a kapsy saka. Nic. Znervózněl a zkontroloval všechny ještě jednou.

„Ty vole nedával jsem ti to, nemám to." Křikl na svého kamaráda a nervózně si vjel do vlasů.

„Nedával!" křikl zpátky Louis a raději si sáhnul na svou náprsní kapsu.

„Muselo mi to vypadnout, vážně to nemám!"

„Sakra!"

Vůbec nevím, co mám k tomuhle příběhu říkat :D :D Prostě doufám, že je to alespoň trochu zajímavý. :D

Meg