Oko za oko, zub za zub.
Vražda za vraždu, život za život.
Za tajemných okolností zemřou jednoho letního dne dva starší lidé. Provalí se, že to byli rodiče obávaného anonymního zločince, kterému je přezdíváno Rivoltello. Tento muž už má na kontě mnoh...
Venus Patricia Malik seděla doma v teple na gauči mezitím, co venku pršelo a bylo jistě jen pár stupňů nad nulou. Sledovala v televizi zprávy, na všech kanálech se mluvilo o tom samém. O vraždě staršího páru a o jejich synovi, tajemném zločinci přezdívaném Rivoltello. I když vypadala jako každý druhý člověk, který se zrovna na zprávy díval, věděla o tomto případu mnohem více. Dokonce mnohem více nežli jakýkoli policista. Proto stále přepínala z jedné stanice na druhou snažíc se najít jiný program.
„Co dávaj?" Vedle ní na gauč usedl vysoký snědý mladík. Byl velmi pohledný, havraní vlasy měl ledabyle pocuchané a jestřábí oči karamelové barvy měl orámované na chlapce nezvykle krásnými řasami. Na pažích měl mnoho velkých tmavých tetování, které působili drsně, ale na tváři mu pohrával milý úsměv.
„Nic moc, pořád se řeší ta vražda." Zamumlala dívka a přepnula na další program.
„Hm zajímavé, kdo to asi byl?" Zasmál se a vytrhl své sestře z rukou mísu s popcornem.
„Haha moc vtipný Zayne." Protočila očima a dál věnovala pozornost televizi.
„Zayne proč vlastně? Vždyť my dva už taky nemáme rodiče a nějak krásnej pocit to není." Zeptala se a snažila se, aby se jí neklepal hlas.
„Pat nebudeš snad brečet kvůli cizím rodičům, lidi se mstí, je to normální."
„Není to trochu moc velká pomsta?"
„On se mstí stejně. A nebudeme se o tom teď bavit, měla by jsi spát. Zítra jdeš do školy." Zaynova tvář se trochu zasmušila, odložil mísu s popcornem a odešel.
Pat vypnula televizi a povzdychla si. Odšourala se do pokoje připravit se do postele. Když už ležela v teplých měkkých poduškách a její oči se klížily ke spánku, vyvstal jí najednou před očima obraz. Byl to on, jak si ho pamatovala. Na svůj věk vysoký, úsměv mu vytvářel ve tvářích ďolíčky a tmavohnědé vlasy se mu na hlavě kroutily v roztomilé prstýnky. Vždy když se zasmál, působil tak šťastně a uvolněně. Teď se určitě nesměje, kdo ví, možná brečí. I ona brečela, když jí umřela matka a zanedlouho i otec. To vždy bolí nehledě na věk. Tak moc doufala ho zase někdy spatřit. Jistě se hodně změnil, vždyť ho znala dávno před tím, než mu celý svět začal přezdívat Rivoltello.
Jen aby se nepomstil na nás.
***
Harrymu nešlo spát. Stále se mu zdál tentýž sen, byly to vzpomínky na středoškolská léta. Byly to zlaté časy, žil si jako každý klasický americký středoškolák. Známky měl průměrné, snil o vlastním autě, a samozřejmě měl slabost pro mladší sestru svého nejlepšího kamaráda. Nechtěl se však do těchto rozmarných, bezstarostných ještě trochu dětských let vracet. Nebyl to příjemný sen, ale noční můra, protože ne všichni kamarádi zůstanou navždy spolu. Někdy se něco stane a cesty přátel se rozejdou. Někdy se rozejdou ve zlém a poté se můžou setkat v urputné válce na život a na smrt. Poté se na dobré časy s nimi nevzpomíná zrovna nejlépe.
"Sakra" zašeptal Harry a posadil se. Z nočního stolku zvedl mobil a vytočil číslo. Chvíli přecházel po pokoji zatím co mobil vyzváněl. Zastavil se u okna a zíral na noční New Orleans.
"The fuck Harolde proč voláš uprostřed noci?" ozvalo se z mobilu rozespalým hlasem.
"Nemůžu sakra spát Louisi, nejde to. Potřebuju něco dělat, nějak se odreagovat." zachraptěl Harry a rukou zajel do svých rozcuchaných kudrnatých vlasů.
"Nooo tak vydrž jsem tam za pět minut." odpověděl trochu otráveně Louis a zavěsil.
Harry odložil mobil na parapet, opřel se o okenní rám a čekal až Louis dorazí. I když mu nikdy samota nedělala problémy a někdy ji i vyhledával, teď nechtěl být sám. Cítil, že dokud nedopadne člověka, který zabil jeho rodiče nebude mít ani chvilku klidu.
Ahojte
Omlouvám se za krátký díl, v příštím díle by jste snad měli poznat trochu prostředí a atmosféru kolem hlavních postav...no nevím. Budu ráda když mi zanecháte komentář...vždy to potěší.
P.S. plánuju první kapitoly trochu přepsat a poopravit. PROSÍM pokud máte připomínky, tak mi je napišt...DĚKUJUUU
all the love
Meg XX
tato kapitola má 666 slov ha ha
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
