Percabeth Jak Vypadá Láska

4.

Po dlouhé úvaze jsem dospěl k závěru,  že bych to chtěl s Annabeth zkusit posunout dál.
Když jsem ji však zval na rande,  tak mi řekla,  že by se to mé přítelkyni nelíbilo.  A vůbec prorad měla nějaké narážky. Už mě to štvalo a zároveň trápilo.
Proto jsem šel za  Annabeth do srubu.
"Ahoj Percy co potřebuješ? " usmála se na mě.
"Annabeth  víš,  že žádnou přítelkyni nemám.  Chtěl bych to zkusit s tebou,  ale ty máš pořád nějaké narážky.  Proč mě tal trápís.."
Annabeth mě přerušila.
"Já že tě trápím?  Percy já tě miluju! " chtěl jsem něco říct,  ale oba se nenechala přerušit.
"Ano.  Miluji tě. A ty se ke mě chováš takhle. Mohl jsi mě odmítnout, jen kdyby jsi něco řekl.  "
Zase jsem nic nechápal.
"Cože? "
"Ty nevíš?  Před tím než vybouchla ta sopka,  řekla jsem ti to a ty jsi my slíbil,  že se vrátíš a pak mi odpovis. Ale byl jsi pryč přes dva měsíce.  Víš co?  První tři týdny jsem kvůli tobě probrečela.  A ty si pak přijdeš na pohřeb.  Neřekneš mi ani slovo , jak jsi slíbil,  a ke všemu mi lžeš a myslíš si že jsem tak blbá a nepoznám to!"
Měla pravdu.  Úplně mi to vypadlo.
Annabeth stekla po tváří první slza.  Natáhl jsem se že ji utřu,  ale ona couvla.   Už teď jsem se cítil hrozně,  ale ona vypadala že ještě není ani v polovině .
"A pak přijde ta velká válka.  Nechci ti dávat za nic vinu,  ale víš jak jsem mě  zranili?  Do tábora přišla zpráva,  že jsi se trochu zranil. "
Annabeth zvedla trochu tričko a ukázala sice mizici,  ale velkou a škaredou jizvu na boku.  S každým jejím dalším slovem mi bylo hůř.
"A pak se dozvím,  že ty skoro ani nevíš,  že jsem málem umřela. "
Cože ona umírala?
"Pak se se mnou vyspíš a hned po tom se mi chceš přiznat,  že jsi se zamiloval do někoho jiného.  Víš připadala jsem si trošičku využitá.  Pak za mnou přijdeš že já ublizuju tobě.  Ale ne.  Já tě miluju.  A promiň jestli jsem ti nějak ublizila,  ale věř že nejvíc ublizuju sobě.  "
Annabeth už téměř brečela.  Zabouchla za sebou dveře a nechala mě stát před jejím srubem.  Cítil jsem se strašně.  Příšerně.  Nenáviděl jsem se. Nechápal jsem,  jak to že mě Annabeth ještě pořád miluje.

Dlouhou dobu jsem pak ležel u sebe na posteli.  Vyšel jsem až na večeři.  Annabeth se ji ale neucastnila.  Všiml jsem si že většina lidi od Atheny  se neúčastní táboráku. Asi kvůli Annabeth.  Chyběla mi.  Chyběl mi její smích,  to jak mě poucovala, to jak jsme se  skadlili, chybělo mi, jak se na mě dívala,  když jsem něco vyvedl,  chyběli mi naše dlouhé rozhovory,  které končili chutí uškrtit toho druhého.
Jo.  Miloval jsem ji.
Počkat co?!  Já ji miloval?!  Teď mi to teprve došlo.  Ale věděl jsem že je to Pravda.
Šle jsem okamžitě za Annabeth do srubu.  Otevřel mi ale Malcom.
Vyšel ven a zavřel za sebou dveře.
"Potřebuješ něco? "řekl mírně ostře.
"nó.  Zavolal by jsi mi Annabeth? "
"ne.  Ona s tebou nechce teď mluvit.  Takže ne. "
Cože? Teda chápu to,  ale já s ní potřebuji mluvit.
"Malcome prosím.  Potřebuji s ní mluvit. "
On si sáhla na rukojet meče.
"ne.  Jsi sobec Percy.  Je ti jedno co si myslí ostatní,  hlavně že ty něco potřebuješ.  Sbohem"
A zabouchl za sebou dveře.
Můžu se cítit ještě hůř?  Proč mají všichni pravdu?!