Dramione's Problems- Secret Mission

•17• „Co chceš jako dělat?"

 „Co jsi tam našel?" zeptala jsem se a on tu věc vytáhl. Vyjekla jsem, když jsem jí zahlédla a litovala, že jsem si ji vůbec brala s sebou. Nikdy by mě nenapadlo, že Draco vytáhne zrovna tohle. Vlastně jsem to brala jenom tak. Měla jsem strach, že doma něco zapomenu nebo tak.

„Ano, Hermiono, to je to co potřebujeme. Plamenomet!" Draco se na ten přístroj hrdě díval a já začala pochybovat, že tohle nedopadne katastrofou.

,,Co chceš jako dělat?" Raději jsem nechtěla slyšet odpověď. A taky mi ji Draco neřekl. Rozběhl se proti soše a já polkla. Postavy v obrazech si něco šeptaly a já začínala panikařit. Neměla jsem ráda, když se mi situace vymykala z rukou a upřímně, teď jsem neměla sebemenší tušení, co dělám.

,,Sežehnu ho plamenem jako Norský ostrohřbetý drak!" zařval Draco a já jen vyvalila oči.

„Ne! Nemůžeš ho- Co to je za nápad? Jak jako sežehneš?" Nevěděla jsem co říct a neměla sebemenší ponětí, co chce Draco dělat, do chvíle než vážně doběhl k soše, vytáhl plamenomet a začal útočit ten nebohý kus kamene.

„Okamžitě mě pusť dovnitř ty vypelichanej sokole, nebo si tě upeču jako máslový ležák!" vyhrožoval Draco a já svráštila čelo.

„Draco, máslový ležák se přece nepeče," vydechla jsem a uvažovala, že to třeba Dracova rodina dělá jinak.

„To ale ten pták neví!" Draco vyšplhal na sochu, sedl si na hlavu ptáka a začal ho pálit plamenometem.

„Otevři se! Otevři se!"

„Nech toho, Draco. To nemá cen-" A v té chvíli se socha začala odsouvat.

„Hermiono! Ten pták chce odletět! Pomoz mi! Jak se mám dostat dolů? Hermiono, já si nedělám srandu! On startuje!" Draco hystericky řval a já jen zaraženě stála, když se ve dveřích objevil Snape. Zařazeně jsem se na něj dívala a nebyla schopná nic říct. Dokonce i postavy v obrazech zmlkly a čekaly. Snape vypadal ledové klidně, když se ke mně otočil a odkašlal si.

„Klepali jste?" zeptal se ředitel a já na něj vyvalila oči.

„Draco vám právě sežehl plamenometem vašeho orla a vy se ptáte, jestli jsme klepali?" Nevěřila jsem, jak mohl položit tak hloupou otázku a pochybovala o jeho inteligenci. Třeba za to může Zmijozel. Draco taky není zcela normální.

„Kde je pan Malfoy?" zeptal se až namístě klidně a já ukázala na sochu.

„Hermiono! Ten pták startuje! Chci dolu!" zařval Draco a podíval se pod sebe. „Ale už mám nápad, skočím na tu černou rohožku!" Dřív než jsem stihla cokoliv udělat a Snape uhnout, mu Draco přistál na hlavě. Zavřela jsem oči a vyjekla. Chvíli se ozývaly tlumené zvuky a když jsem znovu otevřela oči, tahal Draco omráčeného Snapea po schodech do pracovny.

„Je mrtvý?" vydechla jsem a cítila jak se část mé duše odpoutává od mého těla. Teď bych si mohla vytvořit viteál.

„Není, teda zatím," řekl Draco a dělal, že si utírá pot z čela. „Ale bylo by jednodušší ho oddělat ať ho nemusím tahat až sem. A pojď mi pomoct!"

„Ani omylem!" vyjekla jsem a vydala se za Dracem. Rychle jsem vyběhla schody a vešla do ředitelny.

Bylo tu až neuvěřitelné ticho, obláčky dýmu z přístrojů stoupaly ke stropu, stejně jako to bylo za časů Brumbála a já poprvé začala pochybovat, jestli náhodou nemá Draco vážně pravdu.  

„Draco?" vydechla jsem a čekala než přijde.

„Tahat sebou Snapea není nic jednoduchého," vykřikl Draco a já se mezitím procházela po ředitelně. Prohlížela jsem si vazby knih a jednu zvláštní si otevřela. „Co jsi chtěla Grangerová?" Otočila jsem se ke dveřím, kde stál Draco a zaujatě se na mě díval.