Dramione's Problems- Secret Mission

•13• „Hele, Tome, mám jablko!"

Víte, kdo je největší chudák v kouzelnickém světě? Ron Weasley. Vážně, přemýšleli jste někdy, jaký má ten chudák vkus na holky? Vždyť ho chce jenom Levandule, která mě včera málem znásilnila, a Grangerová. Jo, být jím, zabil bych se.

Měl jsem to zrovna namířeno do společenské místnosti, znáte to, chtěl jsem se rozplácnout na pohovce a pozoroval učebnici, což byl můj osvědčený způsob, jak se naučit danou látku, když jsem za sebou slyšel kroky.

,,Nejsi to ty, Grangerová, že ne?" vydechl jsem zoufale a nemusel ani čekat na odpoveď.

,,Hele, dlouho jsem po tobě nic nechtěla!"

,,Minulou hodinu jsi po mě chtěla papír na písemku!" vyhrkl jsem a zašklebil se na ní. „Vypsala jsi mi úplně celý blok! Od teďka si nosím do školy celý strom, ten ti snad bude stačit!" Byl jsem naštvaný, mrzutý a unavený, což všechno šlo stranou vzhledem k tomu, že jsem právě teď stál kousek od Grangerové.

„Nechtěla jsem toho papíru zase tolik!" Nevěřícně jsem se na Grangerovou díval a zřejmě zapomněl zavřít pusu.

„Kdybys byla Pinnocio, měla bys ted nos jako mravenečník! Prej, já jsem toho nechtěla tolik!" naštvaně jsem se na ní díval a měl pocit, že chytám Voldemortův syndrom- chtěl jsem vyvraždit všechny kouzelníky s mudlovským původem, jen pro případ, aby se Hermiona nerozmnožovala. „Víš proč mudlové třídí papír?" udělal jsem odmlku a pokračoval „Abys ty měla naco napsat písemku z lektvarů!"

„Nepíšu tak rozsáhlé písemky!" Hermiona se tvářila zamyšleně a já čekal, co z ní vyleze. „No dobře, do přeměnování je to horší, ale písemky z lektvarů nepíšu až tak dlouhé!"

„Na jednu tvou písemku z přeměnování padne jeden Amazonský prales i s orangutanama, protože ty jsi schopná popsat i ty opice!" Nevěděl jsem, proč na ní tak kříčím, ale vážně jsem neměl dobrou náladu a pokud vám někdo dokáže náladu zhoršit ještě víc, je to právě Grangerová. „Jen si to představ, po vykáceném pralese si to skáče orangutan s popisem zmenšovacího kouzla na zadku!"

„No páni Draco, ty ses dneska fakt rozjel," zavrčela na mě a já se rozhodl krotit, nechci aby mi vážně jednu natáhla.

„No dobře, cos potřebovala?" začal jsem a nasadil milý úsměv, takže jsem vypadal jako Tesák se vzteklinou.

„Víš, jak jsi říkal, že Harry byl u Gringottových? Myslím, že by sem třeba mohl chtít jít a my bychom mohli najít nějakou cestu," začala a dívala se do země, což nebylo dobré znamení.

„Hermiono, už jsem ti říkal, jak moc rád bych pomohl Potterovi?" zavrčel jsem na ní, a v tom mi hlavou probleskl skvělý nápad. Pokud by se sem nějaký záhadným způsobem dostal Potter, mohl by si odtáhnout Grangerovou a já bych si tu jen roztáhl lehátko, donesl si trošku písku a nechal, aby Uršula vytopila umývarnu. Měl bych to jako zájezd u moře s výhledem na válku Pottera proti Voldemortovi.

„Já věděla, že nebudeš souhlasit, ale-" Hermiona se rozhodně nadechla,což byla předzvěst obzvlášt dlouhé věty a já byl rád, že ji nebudu muset poslouchat.

„Rozmyslel jsem si to!" vyhrkl jsem a Hermiona zůstala zaraženě stát.

„Páni, pročpak?"

„Jsem jako mrazák, Hermiono, ten taky mění názory. Jednou chce pršet podruhé ne, však to znáš ne." Byl jsem na sebe pyšný, tak krásné vysvětlení a Hermiona zůstala stát s otevřenou pusou. „Takže jaký je plán?"

„Znám jednu chodbu," řekla Hermiona a rozhlédla se po chodbě. Pak jen ukázala za sebe a já věděl, že ji mám následovat.

„A jen tak mimochodem, jak jsi pokročila se shipama?" zeptal jsem se spíš ze slušnosti a ona vytáhla ten prokletý pergamen z hábitu.