Pure love (Platonic love 2.) - CZ

49.

Chytl jsem se za vlasy a hluboce vydechl. Všichni na mě koukali, Tris upustil paličku. Sakra...já tu větu řekl nahlas do mikrofónu. 

"Jamesi? Je tu snad něco, co bys nám chtěl říct?" Ozval se Brad, který byl na druhé straně pódia, úplně vepředu. 

"Jsem dneska nějak mimo." Zasmál jsem se. "Co takhle nějakou pomalejší písničku?" Sklonil jsem se do publika. Dav zavřískal. 

"Tak když už to pozměníme, tak si taky zavzpomínáme na první album!" Poskočil Brad a dav znovu zavřeštěl. "She Was The One dámy a pánové." 

Ne jen tahle písnička ne proboha! Už ne. Zase tahle proooč?

Snažil jsem se zpívat jakoby nic, ale pokaždé, když jsem se koukl na fanoušky, měl jsem pocit, že jí vidím. 

Dohráli jsme poslední písničku  a já se málem zamotal do kabelů. Uklonili jsme se a utekli pryč...a já jako první. Chtěl jsem seskočit schody, ale místo toho jsem spadl mezi dvě bedny na repráky. 

"Au." Chytl jsem svůj dech a ležel na zádech, přičemž jsem se rozesmál strašně nahlas. Já jsem se zbláznil. Dočista úplně. Smíchem jsem se zajíkl a vyschlo mi v krku. 

"Jamesi? Jsi v pořádku?" Vytáhl mě na nohy Tris. "To jsou slzy?" Otřel jsem si tvář. 

"Jen jsem si narazil záda, vhrklo mi to slzy do očí." Snažil jsem se zasmát. "Omlouvám se za dnešek." Otočil jsem se ke všem. "Promiňte." Otočil jsem se a šel rychlým krokem pryč. Sebral jsem koženou bundu a vyrazil zadními dveřmi ven. Cítil jsem se tak strašně, všechno jsem zkazil. Lásku a i moji kariéru. 

Šel jsem potemnělými ulicemi a nevěděl vůbec kde jsem. V hlavě se mi promítali všechny události za dnešek a všechno se točilo jako řetízkáč. Zahnul jsem do lokálu se svítícím nápisem. Nevím proč tam, prostě se mi chtělo. 

Sedl jsem si na barovou židličku a poprosil o vodku. 

Brrr fuj, ta je ale hnusná. Nejsem zvyklý pít, natož  tvrdší alkohol. A stejně jsem poprosil o další a barman kroutil hlavou, ale nic nenamítal. 

Během chvilky už mi ten bar ani ta vodka nepřipadala hnusná. Usmíval jsem se. 

"Máte děti?" Ukázal jsem na týpka vedle mě. 

"Já? Mám tři no." Odkašlal si. Mohlo mu být tak čtyřicet. Páni, tři děcka!

"A  jaký to je?" Škytl jsem a to mě rozesmálo. 

"Super?" Koukal na mě jak na šílence a to mě ještě  víc rozesmálo. 

"Jsi vtipný, poslyš." Hrkl jsem do sebe dalšího panáka. Vzal jsem mobil a našel jsem fotku Charlie. "Co na ni říkáš?" Usmál jsem se a zasněně přivřel oči. 

"Tvoje holka?" Kývl jsem a zamračil se a pak zavrtěl hlavou. "No je hezká, ale pokud se ty chováš takhle, tak si ji nezasloužíš." 

"Že jo?" Skousl jsem si spodní ret a vím, že mi ukápla slza. "Fuj to je hnus." Sevřela se mi hruď.

"Co  je hnus?" Optal se mě. 

"Já a ta zkur-ená láska." Zakýval jsem se na židli a ten chlap mě trochu podepřel.  "Já ji miluju." Chytl jsem ho za košili a o na mě vykulil oči.

O pár minut později jsem v sobě měl o pár vodiček víccc. Motal se mi jazyk a ten chlápek někam zmizel. Chvíli jsem ho hledal, ale pak jsem se vrátil zpátky, protože se mi někam asi schoval, ale pod žádným stolem jsem ho nenašel. Mizera jeden.

Přišla ke mě nějaká zrzka a sedla si mi na klín...nebo jsem jí na sebe shodil? 

Nechal jsem jí líbat mi krk. Ani odehnat jsem jí nemohl, byl jsem jak želéé. Tahle myšlenka mě rozesmála, jenže jsem se nesmál dlouho. Přisála se svými rty na mé. Chytl jsem jí za pas a vplul jazykem do její pusy, ale naprosto nic jsem necítil. Žádná jiskra, bylo to jako jídlo bez chuti. Zavřel jsem oči a nechal jí ať si se mnou dělá, co chce. Zavírat oči jsem teda neměl. 

Proč vidím blondýnku, když mě líbá zrzka? Proč vidím Charlie, když ta tu není. Prudce jsem se zvedl až ze mě ta osoba spadla. Chtěl jsem jít pryč. Bylo mi horko. Cítil jsem každý nerv v mém těle a to jak mi pulzovalo srdce. 

"Promiň." Ani jsem se na ní nekoukal, ale ona mě zatáhla za kalhoty a já se neudržel a spadl na ní.

Ahojte! 

Hrozně dlouho jsem se rozmýšlela, jeslti bude kapitola z Charliinýho pohledu nebo Jamesova a takhle to dopadlo. 

Co si myslíte? Jak to asi bude teď dál? Co říkáte na zrzku? 

Lots of Love, 

DwarfDreamy