Pure love (Platonic love 2.) - CZ

48. 2/2

"Pořád mám asi city ke Kirstie." Koukl jsem se mimo jeho oči, ale viděl jsem jak zklamaně zavrtěl hlavou. Lži, lži a další sprosté lži.

"Nikam nikdo nejede! Dneska je koncert a za týden už je to u konce a budeme v Londýně." Ode dveří jsem uslyšel Joeův hlas. SHIT. "A ty se seber!" Zaútočil na mě, ale pak se koukl lítostivě. "Promiň, zase mi volali z vrchu. Jamesi, mohl by si se prospat a začít se usmívat? Zjebali mě za tebe."

"Ani city nemůžu mít a ještě ke všemu můžu být otec!" Nadzvedl jsem se a odešel pryč. Sedl jsem si na opuštěný gauč v jedné z mnoha místností v hale a civěl na betonovou zem. "Nemůžu být otec. Já...nemůžu."

CHARLIE'S VIEW

Stála jsem jako opařená v Kirstieném objetí a svírala jí pevně tričko. "To nemůže být pravda." Zašeptala jsem a bolestně sevřela oči. 

"Charlie...co teď budeš dělat?" Pustila mě a mě se zatočila hlava padla jsem zády o stěnu. "Ježiši!" Chytala mě, ale já její ruce chabě odstrčila. 

"Jsem v pohodě." Posmrkla jsem si a podepřela jsem se o pult s ručníky, jinak bych se tady rozmajzla. Sjela jsem rukama na svoje břicho a udělalo se mi špatně...ve mě někdo je? Něco moje a Jamesovo? No to panebože snad ne...je mi z toho špatně...já nechci být těhotná. 

"CHrrm." Kirstie si odkašlala a já přesunula pozornost ze svého břicha na ní. "Proč vypadáš tak... znechuceně? Budeš zvracet nebo něco?" Chytla mě za ramena. 

"Kirstie..." Sklopila jsem hlavu a koukala do země. "Já to nechci." Zamumlala jsem a když jsem se na ní podívala sevřel se mi krk a já viděla rozmazaně. 

"Ne." Zatřásla se mnou. "Takhle...to nemůžeš." 

"Je mi jenom sedmnáct!" Vyjekla jsem a skousla si silně ret. "A nikdy jsem děti nechtěla." Pročísla jsem si prsty vlasy.

"Cože?!"Jen jsem na to kývla a chytila lem mého trička. 

"Ani nemá otce." 

"No to teda má!" 

"Nemá! Neví to a vědět to nebude...do tý doby se toho zbavím." Zavřela jsem oči a v hlavě se mi mísilo několik myšlenek...to nemůže být pravda...já nemůžu mít v sobě dítě...

"Nemluv o tom malém jako o nějaké věci...je to TVOJE a JAMESOVO miminko." Zdůraznila a já si uvědomila význam jejích slov...pápá světe jdu se zahrabat někam, kde mě nikdo nenajde. 

"Ne prosím, neříkej to." Bylo mi strašně. 

"Říkám jen pravdu-"

"KIRSTIE?!!" Někdo řval u dveří až jsem nadskočila leknutím. 'Jsem se lekla až se ve mě dítě hnulo' , je to nejhorší, co mi právě v hlavě proběhla a za to jsem si málem dala facku. 

Kirstie otevřela dveře a v nich byla podobně vysoká černoška s rozzuřeným a zároveň vyděšeným výrazem. "Co se děje?" Vykvikla Kirstie. "Mimochodem tohle je Jasmine." Otočila se rychlostně na mě. 

"Ahoj." Mávla jsem trapně a schovávala za sebe těhotenský test. "Charlie." 

"Já už tě znám." Usmála se a pak se zase zvláštně podívala na Kirstie. "Teď mi vysvětli tohle." Dala jí před obličej krabičku od těhotenského testu a já těžce polkla. 

"Jas...máš to tady napsané - těhotenský test." Ukázala na nápis a pokrčila zděšeně rameny. 

"Kirstie neříkej mi, že je to tvoje...vždyť teď s nikým nejseš...kdo to byl?" Zavřela za sebou dveře a my všechny byly v té koupelně, zatímco já chtěla vlézt do prádelního koše.