JOHN
,,Susan?" zastavil jsem ji, když už otevírala dveře. Otočila se na mě a znovu je zavřela.
,,Děkuju" promluvil jsem a podíval se na své ruce.
,,Nemáš za co." odpověděla a smutně se usmála. Sáhla na kliku, ale já ji znovu zastavil.
,,Co..Co se stalo s tvým bratrem?" zeptal jsem se ji. Nechtěl jsem zůstat sám.
,,Tvářila jsi se smutně, když jsi o něm mluvila." dodal jsem a naklonil hlavu na stranu. Susan chvilku zaváhala.
,,Umřel. Když jeli na líbanky, tak se s autem vybourali. Luke přežil, ale přišel o nohy a můj malej bráška..-" odmlčela se, aby si otřela oči.
,,To je mi líto." řekl jsem a pokusil se vstát z postele. Nohy se mi ale okamžitě podlomily a já dopadl na chladnou podlahu. Susan ke mně přiskočila a pomohla mi vstát.
,,To neříkej. Je to příběh jak ze smutnýho filmu. U těch taky říkáš, jak je ti to líto, ale popravdě, jak víš jak se cítí ti, kteří to skutečně zažili?" Chápal jsem ji. Když se lidé dozvěděli, že jsme se s Sherlockem ,,rozešli" psali mi, jak je jim to líto. Byli mi ukradení, nemohli prostě chápat, jak velké prázdno bylo uvnitř mě.
,,Já to chápu" řekl jsem tiše.
,,To je jedno, stejně je už pozdě to napravit, tak proč nad tím truchlit?" Susan mě podepřela a dovedla mě zpátky do postele.
,,Zatím máš ještě moc slabé nohy, ale podle vyšetření nemáš poškozené nervy...-"
,,Jak dlouho?" přerušil jsem ji.
,,Co?"
,,Jak dlouho bude trvat, než budu moct zase chodit?" vysvětlil jsem ji.
,,To záleží jen na tobě" řekla a znovu otevřela dveře.
,,Ahoj Johne" rozloučila se, vyšla na chodbu a zavřela za sebou dveře. Chvíli jsem se díval na zavřené dveře. Pomyšlení, že bych je nedokázal otevřít, kdyby na ně někdo zaklepal, mě ničilo. Víte jaké to je? Nemoct vstát, nemoct se projít bez cizí pomoci? Nemoct jít za vaším nejlepším přítelem? Nemoct jít za tím koho milujete? Zatnul jsem ruce v pěst. Všiml jsem si kalendáře na stolku vedle postele. Byl nalistovaný na duben. Čtyři měsíce. Čtyři měsíce jsem se toulal tou tmou. Popadl jsem kalendář a hodil s ním o zeď. Zabolela mě levá ruka. Podíval jsem se na ni. Do žíly jsem měl zavedenou infuzi, která se teď uvolnila. Vytáhl jsem si uvolněnou jehlu z ruky a prohlédl si ji proti světlu. Stiskl jsem si místo vpichu, ze kterého už začala téct krev. Odložil jsem jehlu na stoleček vedle postele a ránu přelípl náplastí, kterou byla dřív infuze upevněná. Pozoroval jsem jak tekutina z infuze postupně vykapává. Kap, kap. Kap, kap.
