Stark's Little Sister [1] [Avengers CZ FF] ✔️

#9 A žili šťastně až do smrti [KONEC]

Jmenuji se Nelie Starková. Mám za sebou docela rušný rok a myslím, že každý normální člověk by si to sepsal. Asi jsem normální člověk, vzhledem k tomu, že si to teď sepisuji. Pochybuji, že to někdy někomu ukážu a budu sdílet část mého života.

Tak kde bych měla začít? Nemám ráda začátky.

Nelie si povzdychla a deník rychle zaklapla, když slyšela, že se otvírají dveře. Z laptopu přešla raději na papírovou verzi, protože věděla, že málokdo rozluští její složité písmo. Nemusela se otáčet, aby zjistila, kdo vešel do pokoje.

„Sepisuješ si seznam, proč zrovna Steve Rogers?" ruský přízvuk ji utvrdil v tom, že už přišla Natasha. Nelie se otočila a sledovala její novou kamarádku, která se usmívala. Měla radost i za ně dva, i když to bylo cizí štěstí. V tom asi byla Natasha ta správná kamarádka.

„Taky. Ještě jsem se k tomu nedostala. Přemýšlím nad tím, jak to začalo," přiznala Nelie a sledovala zrzku, která si přisedla vedle ní na židli.

„Nechceš z toho vycouvat, že ne? Je jasné, že se lidi normálně v tenhle den bojí, ale ty nemáš čeho. Steve by tě nikdy neodmítl. Vlastně...byla jsem před chvíli u něj, třásl se jako ratlík a obával se, že by jsi z toho vycouvala ty. Řekla jsem mu, že ty by jsi to taky nikdy neudělala. Vy dva jste se fakt hledali," usmála se na ni mile. Nelie si povzdychla a nakonec přikývla.

„Máš pravdu. To budou asi ty nervy."

„Skvěle, horší část máme za sebou. Tak, jsi připravená na svůj velký den?" Nelie rozhodně zakývala hlavou. Na tenhle den by nemohl být nikdo připravený. Kromě Natashy.

~

„Asi bych tedy měla začít od úplného začátku, i když to nemám ráda. Narodila jsem se Howardovi Starkovi a Marii Starkové. Měla jsem už to štěstí, později asi i neštěstí a pak znovu štěstí, že už jsem měla staršího bratra, Anthony "Tonyho" Starka. Zapadali jsme do krásného modulu o skvělé rodině a myslím, že se k nám rodiče chovali dobře. Ale pak se stala ta nehoda a všechno se pokazilo. Bylo to období Vánoc. Tony přijel z internátu a já se těšila na to, že po delší době uvidím zase svého bratra. Ale naši, respektivě otec, měl jiné plány a rozhodl, že on, já a mamka pojedeme pryč. Nechtěla jsem, hádala se, křičela jsem...ale nakonec jsem odjela. Nevím, co se pak stalo. Kromě traumatického zážitku, jak mi diagnostikovali doktoři, jsem taky ztratila paměť. Nevím, co se v ten den stalo," přečetl si nahlas Steve Rogers.

Vkradl se Nelie do pokoje a hledal přesně její deník. Věděl, že si začala zapisovat vzpomínky do deníku a chtěl si to přečíst. Znal jedno odporné tajemství, na kterém se později mohl zhroutit jejich manželský život. Říct, nebo neříct? Zatmatkoval, když se začaly otvírat dveře. Nelie. Když se daří, tak se daří.

„Myslela jsem, že věříš na to, že ženich by neměl vidět nevěstu," ozvala se pobaveně. Ještě si nevšimla toho, že má její deník a Steve se nechtěl otáčet: nechtěl, aby viděla, že má její deník a zároveň nechtěl porušit tradici.

„Věřím. Ale musel jsem s tebou mluvit. A udělám to, i kdybych tě neměl vidět," rozhodl se říct to. Položil deník na stůl a rukami si zakryl oči, aby Nelie přesto nemohl vidět. Nemohl tak vidět její převapený výraz, když v jeho rukách viděla svůj deník.

„Steve Rogersi, ty jsi četl můj deník?" ozvala se nakonec. Podle hlasu poznal, že není jenom naštvaná, ale i dotčená, že ji po tom všem vlezl do soukromí.

„Musel jsem. Nelie, za pár minut, si možná řekneme ano a já nedokážu žít s pocitem, že jsem Ti něco tajil. Musel jsem vědět, jestli to víš i ty," pořád si zakrýval oči, aby ji nemohl vidět. Mohl si teď jen v duchu představovat, jak Nelie vypadá.