Pure love (Platonic love 2.) - CZ

47.

"Jsem v pohodě." Chtěla jsem nahodit pohoda výraz a podložit si hlavu o ruku na stole, jenže mi loket podjel a já hlavou sekla těsně nad stolem.

"Kde jsi teď byla?" Co ti je do toho?

"Na horách."

"S rodinou? Lyžovala si? Doufám, že sis to užila." Usmál se a já nevěděla o co mu jde, když je najednou v třídě, kam nepatří, vykládá si se mnou jak nějakej kámoš a ještě u mě sedí a stará se o moje pocity? Dnešek nemůže být horší. 

"Jo." Odpověděla jsem jednoslovně a svět se mi začal zamlžovat a Jasper dál něco vykládal. "Promiň." Chytla jsem se za jeho obě ramena a pak rychle zvedla svůj zadek a jen tak tak odletěla na záchod. Chtělo se mi hrozně zvracet. Zase. Ale moc toho ze mě nevyšlo.

Když jsem se koukla do zrcadla, zjistila jsem, že korektor sice zakrývá namodralou barvu pod očima, ale zbytek obličeje nezakrývá...a to byla chyba, byla jsem zelená. Bledě zelená upřesněně...nejsem Shrek.

"Jsi v pohodě?" Chytla mě kolem paže Michelle a já se zavrtěla na židli.

"Ale jo." Usmála jsem se slabě. "Už ti psal Brad?"

"Jo." Uculila se. "Balí si věci a za chvíli půjde ke Conovi a tam počkají na tourbus s Trisem a Jamesem." Usmála se a nadzvedla obočí. Vyschlo mi v krku.

"Tak to je super." Usmívala jsem se dál jak kdybych v téhle pozici zamrzla.

-

Čtvrtek. 15:30

Hodila jsem si kapuci na hlavu a přitáhla šátek víc k puse. Dneska foukalo víc než jindy a já se nemohla dočkat až si sednu do tepla.

"Ahoj." Mávla jsem na ni a začali si odkládat věci.

"Ahoj." Usmála se na mě, ale přitom její oči působily ustaraně. "Je ti dobře?"

"Je mi fajn. Jak je tobě?" Ignorovala jsem to, že určitě nemyslela něco ve smyslu 'jak se máš'.

"Dobře..."Zamumlala. "Co si dáš?" Usmála se a já se koukla před sebe na její latte a pak do lístku přede mnou.

"Asi peprmintový čaj." Zadůmala jsem. Je to nejlepší čaj na žaludek, takže je to jasné.

"Takže je ti špatně." Usoudila. 

"Kirstie...je mi fajn. Jen jsem trochu nevyspalá." Zvedla jsem jeden koutek.

"Můžeme to odložit."

"Ne!" Sekla jsem rukama a už mě nebavilo jak mají všichni děsný starosti, vždyť jsem naprosto v pohodě. Haha no jasně.

"Jaký byly hory?" Přisunula se ke stolu a já si objednala čaj, protože k nám došel číšník.

"No...bylo to super. Co ty si dělala?"

"Eseje a tak podobně. Nic záživnýho." Složila si ruce na hrudi. "A jak vy dva?" Mrkla.

"Co tím myslíš?" Snažila jsem se tvářit, jakože to vůbec nechápu. A taky ignorovat neschopnost nadechnout se, protože jsem měla pocit, že se mi rozklepe brada a já budu v koncích.

"Ty a James?" Zašeptala a skousla si rty jako když ve vzrušení. Nechápala jsem to pořádně, protože ona byla vážně nadšená z toho, jak se to mezi námi vyvíjí a já jí před pár měsíci zmlátila...a ona mě natrhla ret.

Těžce jsem polkla. "Žádný já a...a. Nic není!" Zavřela jsem bolestně oči a snažila se poté tvářit vyrovnaně.

"Ty nedokážeš říct jeho jméno?" Zamrzla na místě a už se tak neusmívala.

"Já...hrozně mě to bolí." Sjela jsem hlasem níž a bodlo mě v hrudi...přesně to jsem myslela no.

"Charlie?!" Doklesla jsem hlavou na stůl a bylo mi fuk, že náš stůl je u okna do rušné ulice. Jen jsem vnímala, jak moc mi buší srdce a to jsem si myslela, že už žádné ani nemám. Ale radši bych neměla, protože tenhle tlak v hrudi byl tak nesnesitelný. Au.

"Tak moc." Vzlykla jsem, ale oči jsme měla jen uslzené a žádné slzy nepadaly, snažila jsem se, aby ze mě žádné nešli. A šlo mi to briliantně...kdykoliv jsem chtěla brečet, seklo se to a já nemohla nic. "To. Bolí." Sevřela jsem pevně čelist a bouchla do stolu.

"Slečno? Váš peprmintový čaj." Zvedla jsem rychle hlavu k naučenému úsměvu číšníka a pak viděla Kirstie s panikou v očích.

"Děkuju." Usmála jsem se na něj letmo a jak to šlo. "Kirstie? Mohly by jsme prosím řešit to, proč jsme se sešly?" Vzala jsem kapesník a vysmrkala se, ale dýchalo se mi ztěžka. Nebo nedýchalo?

-

Moc jsme toho nevyřešili, protože jsem většinu našeho řešení byla nesnesitelně mimo a viděla jsem všude obličeje podobné Jamesovu, což byla blbost, protože ten je jen jeden. Díkybohu a bohužel...řekla bych, že už mi hrabalo z toho, jak jsem nespala. A z fotky na mém nočním stolku, kterou jsem musela sklopit...a z té šmouhy na stropě a...a.

"Já to zaplatím." Chytla mě po ruce s peněženkou Kirs.

"Ne." Sekla jsem rukou, ale ona to mezitím zaplatila a já se na ní chtěla ušklíbnout, ale byla ke mě zády, když si nasazovala bundu. Zvedla jsem se taky, že se obleču, ale bylo mi víc špatně než předtím. Vzala jsem šálu a obmotala si jí kolem krku, ale to co se obmotávalo, byl můj mozek. Sekal se mi obraz kolem, až jsem musela na chvíli zhluboka vydechnout a všechno jsem viděla zase celkem dobře. Natáhla jsem se pro kabát, ale musela jsem se chytnout i opěradla židle, jinak bych asi spadla. Co to plácáš? Vzmuž se Cooperová, není ti devadesát, aby si tu fňukala. Nadávala jsem si v duchu. Protože na žádnou chudinku si hrát nemíním. Jsem naprosto pohodě. Nic mě nevyvede z míry, nic mě nebolí...chyba...bolelo a moc. Cítila jsem se vyplivnutě a úzkostně, což bylo normální na místě kde je hodně lidí, ale takhle úzkost mi byla neznámá.

Dala jsem si ten kabát a počkala kousek od dveří na Kirstie, než se vrátí ze záchodu.

Už jsem viděla její siluetu a jak jde rychlým krokem ke mě a já se na ní snažila usmát, ale přišlo mi jako by se mi přivřeli oči nebo nevím, ale viděla jsem chvilkovou tmu. Hlasy kolem mě získaly zvuk, jako by všechno zhoustlo a šumělo kolem. 

Ještě si pamatuju jak jsem vyrazila ze dveří a jak Kirstie něco říkala, co? To netuším. Ale když jsem se na ní otočila, zaškobrtla jsem lehce o nohu a trošku se předklonila. Z mého pohledu byla šmouha, která se sbíhala k šedým dlažebním kostkám. Nějaké ruce mě podepřely, ale já je odstrkovala a hlásala. "Jsem v pohodě...jsem v pohodě...jsem v pohodě." Snažila jsem se vymámit úsměv, když v tom se mi podlomily kolena o pár kroků dál a-

Ahoj:) 

Dnešní kapitola nebyla moc dlouhá,šlo vlastně hlavně o to jak se cítí Charlie. Jenže u ní je to horší, už jen z toho důvodu, že si hraje na někoho, kdo všechno zvládne sám...Charlie no. 

Jsem strašně ráda za vaši odezvu, každý komentář je jako bych byla o něco blíž k vám a hrozně moc mě to baví, skoro jako by jsme si o tom mohli povídat♥ 

Jinak co myslíte? Bude Brad s Michelle? A co je s Charlie? 

Cokoliv, kdykoliv na mě. Můžete se ptát, komunikovat se mnou a vše, co by jste si přáli♥

Lots of Love,
DwarfDreamy