WeBaDyn - Příběh tří streamerů

#14

Celý den to bylo to samé. Už mě ami nebavilo furt sedět a ptát se ho co mu je. Šel jsem streamovat, ale furt mi to vrtalo hlavou.

Zničeho nic vtrhnul do pokoje Ráďa.
"Co se děje?" zeptal jsem se ho vyděšeně.
"Štěpán.." řekl, ale dál to nerozvedl.
Zvednul jsem se ze židle a vydal se do nedalekého pokoje.
Sednul jsem si k jeho posteli.
"Tak už mi řekneš co se děje?"
Z jeho čela stékaly kapičky potu.
"Štěpáne tohle už není prdel," řekl jsem.

POHLED RADKA:
"Pavle uklidni se."
Sklonil jsem se ke Štěpánově posteli a sáhnul jsem na jeho čelo. Bylo horké. S největší pravděpodobností má horečku. Možná proto nás vůbec nevnímá.
"Pavle? Možná by sme měli zavolat tvou mámu"
"Asi jo" řekl a vydal se za paní Mikešovou.
Po chvíli užsme stáli v pokoji a čekali co vymyslí.

POHLED ŠTĚPÁNA:
Nevěděl jsem co se děje. Stáli na de mnou a prohlíželi si mě. Přišlo mi to strašně divný. Ale co už.
Takže jsem stále ležel a koukal do zdi. Vlastně jsem byl sám zmatený z toho co se děje.
Možná, že bych se jen potřeboval vyspat, nevím, ale takhle to dál nejde.
Bolelo mě břicho a bxlo mi špatně. Ale nejen to. Hlava ně taky strašně bolela.
Asi jsem nemocný (no neříkej..)
Ale takhle divně jsem se ještě nikdy opravdu necítil.
Ani jsem nemyslel na tu bolest, spíš jsem přemýšlel celý den.

POHLED PAVLA:
S Ráďou jsme usoudili, že toto už opravdu není normální.
Nakonec jsme usoudili, že by bylo nejlepší, když se zeptáme mámy, co s ním.
Mě se zdá jako by nak něčím přemýšlel.
Sám neví co se děje.
Podle mě by mu pomohlo kdyby se pořádně vyspal. Nic víc. Nejspíš to má z toho, jak zmoknul, to je však jen můj názor.

Došel jsem pro mámu. Ta má přece nejvíc zkušeností.
Ale i ona nechápala co by s ním mohlo být. Žádná nemoc se neprojevuje takovýmhle způsobem. Kdyby s námi aspoň mluvil. Je to divné. Hodně divné..