#10

668 53 8
                                    

POHLED PAVLA:
Z jeho očí začaly téct kapičky slz. Opětoval jsem mu jeho objetí. "Jsi kamarád, nikdy bych nedopustil, aby jsi skončil na ulici. Ale teď už honem k našemu spáleništi, požár už by měl být uhašen, tak asi vezmeme auto a šup pro Štěpána." a tak jsme vyrazili.

POHLED ŠTĚPÁNA:
Vzal jsem do ruky mobil, s cílem, že zavolám klukům. V té chvíli se ale z mého iPhonu začal ozívat známý zvuk, někdo mi volá. Pavel. Jaké to štěstí, pomyslel jsem si a vzal jsem hovor.

Po dovolání moje nálada rapidně zvětšila. Najednou je zase vše skoro v pohodě. Mám kamarády, mám kde bydlet, to je vše co ke štěstí potřebuji.

Vyšel jsem před nemocnoci. Vypadám jak nezdomovec. Baťoh na zádek, v jedné ruce kufr, na druhé ruce sádra.

WeBaDyn - Příběh tří streamerůKde žijí příběhy. Začni objevovat