WeBaDyn - Příběh tří streamerů

#13

Nechám ho být, hlavou mi zaznělo. Odebral jsem se do svého pokoje, kde jsem propadl hraní Assasins Creed. Ne, já nejsem závislej na hraní na počítači. Je to moje práce. A chodím ven, sice málo, ale chodím. A proč nad tím vůbec přemýšlím.

Byl jsem tak zamyšlený, že jsem si ani nevšiml že ke mně do pokoje přišel Ráďa.
"Herďo.. Mohl bys jít prosimtě  za náma?
"Jasně." zněla moje odpověd.

Vešel jsem do pokoje. Tam ležel Štěpán, schoulený do klubíčka. Byl úplně bledý. 
"Co se děje?" zeptal jsem se ho.
"Nemá cenu se ho ptát. Ignoruje nás."
"Kluci já.. nemůžu..." zničeho nic řekl Štěpán.

POHLED RADKA:
"Co se děje?"
"J..já.. Nevím" odpověděl.
Sedl jsem si k němu na matraci, která představovala postel.

POHLED ŠTĚPÁNA:
Ležel jsem a vůbec jsem nevěděl co se děje. Bylo mi špatně, všechno mě bolelo.. Neměl jsem sílu jim to vysvětlovat. Oni na mě tak staroslivě koukali, ptali se co mi je. Ale já jsem ani nevnímal co vlastně chtějí. Byl jsem.. Úplně mimo.

POHLED PAVLA:
"Štěpo co se děje?" ptal jsem se ho už asi po páté.
"Haló... Posloucháš mě?"
Zavřel oči. Spí? Nebo mě jen ignoruje?

O hodinu později

Otevřel oči. Vypadal strašně zmateně, jako by nevěděl co se děje.

"Co se děje?" zeptal se.
"To bys mi měl řict spíš ty" odpověděl jsem mu.
Opět mlčel.

POHLED ŠTĚPÁNA:
Snad hodinu jsem ležel se zavřenýma očima.  Přišlo mi, že se na mě někdo dívá. Ale neměl jsem sílu na to se podívat, kdo. A jestli vůbec.

POHLED PAVLA:
Pořád jsem seděl v pokoji kluků. Povídali jsme si s Ráďou. Vlastně šlo jen o to, že sme se snažili nějak zabýt čas. A Štěpán pořád ležel a koukal do zdi.

Zničeho nic přišla do pokoje máma. Její pohled hned směřoval ke Štěpovi.
"Co mu je?" zeptala se.
"Nevíme." řekli jsme dvojhlasně.
"Nebyl nám schopný nic říct." dořekl Radek.

Pořád ležel, nijak nereagoval na to, že se o něm bavíme. Choval se strašně divně a naším cílem teď bylo zjistit proč.