Love, Niall [Niall Horan, CZ]

18. Chapter: Calls,Frisbee, And Mail

„Some are like water,

Some are like the heat,

Some are the melody,

And some are the beat,

But toner or later Theky all will be gone,

Why don't stay yung?"

„Někteří jsou jako voda,
někteří jsou jako žár.
Někteří jsou melodie, někteří bubnování.
Dříve či později budou všichni pryč.
Proč nezůstanou mladí?"

Zvednu svůj telefon

„Pros-„

„EMILY AUBREY PERKER!! VÍŠ, CO SE PRÁVĚ STALO?!" zakřičí Dani do telefonu.

„Ne... Co se stalo???"

„HARRY! ZAVOLALLLL! MĚĚĚĚ!" Mohu slyšet to, jak vyskočila radostí. „ZAVOLAL MIIIIII HAROLD STYLES!!!!!" To mu zabralo dva týdny na to, aby jí zavolal? Musí být zatraceně zaneprázdněný.

„EHM! Já to tak trochu tušila."

„Jak?"

„Zeptal se mě, zda-li mu dám tvé telefonní číslo..."

„AHHHHH! PŘÍJDU HNED JAKMILE ZAVOLÁM CARLY A JAMIE!"

„Okay....." Zavěsím a sednu si na postel. Přemýšlela jsme o všem. O všem mám na mysli o Niallovi. Otevřela jsme si Facebook. Na jedné fanynkovské stránce měli fotku mě a Nialla.... Měli jsme pouze jednu společnou fotku! Jak jí jen mohli dostat? Zajímavé... Naše fanynkovská stránka je zvláštní.... Jsme lepší než FBI... Je to vůbec dobré?

----------------------------------------------------------------------

Dani přišla o něco později a společně jsme probírali to, jak jí Harry zavolal a jak mě Niall málem nevzbudil předtím, než odešel.

„To je tak sladké!!!!" pokračovala

„Já vím," Usmála jsem se tak hodně, že jsem myslela, že se moje obličejové kosti zlomí.

Asi po hodně Dani odešla. Šla jsem dolů a sedla si na gauč. Chystala jsem se hrát hru „Beside you – za tebou", když mamka přejde za roh.

„Em! Vstávej! Jdi ven! DĚLEJ NĚCO!" Objala mě.

„Co? Dělám něco" zavřela jsem své oči.

„Kromě posedlosti... Kdo to je? Five Second of něco?" podívám se na ní „Nesnaž-se-vyslovit-jméno-té-skupiny"

„Za prvé, nešla jsem zachvátit svou mysl... Ano. A za druhé je to Five Seconf of Summer."

„Každopádně. Jdi něco děla." Poraženě jsem vstala a šla ven. Sluníčko mě zasáhlo do očí. „Sakra. Tu je tak jasno." Pomyslela jsem si. S nadšením jsem šla něco dělat. Nic. Neměla jsem v úmyslu běhat za míčem nebo něco. Nejsem ten typ člověka. Zeptejte se kohokoliv.

Rozhodla jsem se jít do parku. Sedla jsem si na lavičku a dívala se na lidi, kteří hráli Frisbee. Po pár minutách jsem pochopila, jak hrozní jsou tihle lidi hráči.

„Promiňte?" Řekla jsem, když jsem se postavila. „Mohu hrát s vámi?" Zeptala jsem se vysokého kluka s tmavě modrými vlasy. Podíval se na mě nahoru a dolů. A znovu. A to samé i jeho kamarádi.

„Nevypadáš jako jedna z nás... Ale myslím si..." usmála jsem se „Jsem Carlos. Tohle je Ivana." Ukázal na holku s fialovými vlasy. Vypadalo to zvláštně, vidět tyhle lidi hrát Frisbee. Museli být blázni! Jejich oblečení bylo celé černé... „Tohle je Ash" Je malá a měla černé a červené vlasy... „A on je Rod." Středně velký s černými vlasy. „A ty jsi?"

„Emily..." Cítím se, jako kdybych byla mimo mísu. „PROČ JSEM JEN MUSELA VSTÁT? PROČ JSEM TAK HLOUPÁ?" Křičím ve své hlavě.

„Chytej" Řekla Ivana. Hodila Frisbeem a já to chytla. Zbytek odpoledne šlo přesně takhle.

----------------------------------------------------------------------

Carlos, Ivana, Ash, Rod a já jsme se docela bavili. Po hodině jsem dostala zprávu od mamky.

Mamka: Ok. Jsi pryč víc jak hodinu. Tohle nejsi ty. Plus máš tu poštu. ;)

„NIALL?! DOPIS? MUSÍM DOSTAT SVŮJ ZADEK DOMŮ!!!" zakřičela jsem ve své hlavě.

Mamce: OPRAVDU?! Budu brzy zpátky!

Vrátila jsem svůj telefon zpátky do kapsy.

„Musím jít lidi" Zakřičela jsem. A po rozloučení jsem odešla.