Pure love (Platonic love 2.) - CZ

44.

"Tristane!!" Ozval jsem se i já, protože jsem cítil celé Charliino tělo pode mnou a nebylo to zrovna nejlepší, jednak jsem jí furt držel za ruku, pak jsem měl tvář přitisknutou na její a CÍTIL SAKRA JEJÍ TĚLO. 

"Mělo by ti to být příjemný ne? Tak dlouho si neměl holku." Uchechtl se. 

"Ty máš co říkat!" Zamumlal jsem a slyšel jak se Charlie potichu zasmála...myslím, že jinak než potichu se zasmát nemohla. "Zvedáme se lidi." Řekl jsem nahlas a chopil všechny své síly, co jsem mohl mít v poloze palačinky a ty dva nade mnou spadli jinam. Nastavil jsem ruku k Charlie, která měla ten svetr někam do půlky těla vyhrnutý a zvedl jí. 

"Jak moc bys jí chtěl co?" Narážel na mě furt Tris, když jsem Charlie pomohl na nohy. 

"Proč máš pořád tak rejpavou náladu poslední dobou?" Otočil jsem se na něj prudce až se trochu lekl. 

"Já jen říkám. Charlie je prostě kus a kolikrát, když vás dva vidím, přijde mi, že ji svlíkáš pohledem." Řekl opatrně. "A jen jsem si dělal srandu...víš jak dlouho jsme ani jeden neměli holku, prostě říkám, co mi příjde na mysl." Pokrčil rameny. "Mimochodem a taky si se od rozchodu s Kirstie změnil k lepšímu, jsi jako dřív...já jen..." 

"Trisi proč-? Já nevím, co bych na to řekl...děkuju?" Kecl jsem na sedačku a málem přisedl Charlie, stáčí, že jsem ji zalehl už.

"Víte, že si vždycky dělám srandu, proč vždycky, když zmíním vás dva, jste hrozně napružení? Udělal jsem vám něco? Já totiž...hádáte se, když vás nevidím, nebo jste něco tomu druhýmu udělali?" Koukal tak zmateně, že mi ho bylo líto. 

Charlie se zvedla a objala ho. "Trisi nic se neděje, prostě jsme si nesedli s Jamesem, to se tak stává, né všechno vychází podle plánů, jak si usmyslíš." Ani se na mě nekoukla, ale já věděl, že v tom co řekla, bylo víc. 

- 

Zvedl jsme se od mého laptopu a vyšel na chodbu a ucítil tu vůni. 

"Co to bude až to bude?" Nakoukl jsem tam a u sporáku byla Charlie s Michelle a tančili u vaření na písničky z hudebního kanálu na televizi. 

"To uvidíš potom." Došla k mé vykukující hlavě Charlie. 

"Ale-"

"Šup šup, běž pryč." Vyplázla jazyk na mě. 

"No tak chci se taky připojit k vašemu holčičímu spolku." Udělal jsem zklamaný výraz a opravdu už chtěl s někým být. Nebavilo mě být na pokoji sám. Ostatní měli jinou zábavu a k Conovi a Sarah jsem se nechtěl připojovat, protože součástí tohohle usmiřování bych fakt být nechtěl. Né díky. 

"Tak ho sem pusť." Ozvala se Michelle a Charlie pustila ruku ze dveří. 

"Aspoň někdo je na mě hodný. Vidíš, takhle by ses ke mě měla chovat." Usmál jsem se na ní jízlivě. 

"Nemám proč Jamesíku." Drcla do mě a odešla zpět k plotně a já se  posadil na malou pohovku. "Dořekneš mi to teda?" Otočila se na Michelle, která prostírala na stůl. 

"No takže Paul mi psal, kde jsem a jestli bych si pak až budu zpět na něj udělala čas...a pak mi ještě napsal po době, co jsem ho ignorovala a neodpovídala, že chce jen vysvětlení a že mě kvůli Bradovi nechá být." Sledoval jsem jak se Charlie mění výraz v obličeji. 

"Kvůli Bradovi?" Nadzvedl jsem obočí. 

"No jo..." Koukla dolů do země a nevím jestli se mi to jen nezdálo, ale červenala se.