Dokonalá nehoda

part 27

Z pohledu Niyoung: Když jsem přišla domů, byla jsem už celkem unavená a celou dobu jsem přemýšlela znovu o tom plese. Byla jsem svými myšlenkami tak pohlcena, že jsem šla rovnou do svého pokoje. ,,Co tu sakra chceš? Jak se opovažuješ mi lézt do domu bez pozvání. A vůbec co tu chceš." Spustila jsem naštvaně. Byla jsem rozčilena, ani jsem si nevšimla jak rychle zmizel jak jsem se chovala, byla jsem v právu přece, pořád jsem si opakovala. Přecházela jsem v pokoji a nadávala jsem a brečela jsem u toho, když jsem si všimla té velké krabice s mašlí.
,,Co to sakra je," zanadávala jsem ale se zvědavostí, která mě někde hluboko hlodala, pustila jsem se do rozbalování. Když jsem uviděla co v tom je zatajil se mi dech. Rychle jsem si zašla pro telefon a zavolala Neun. 

,,Co je? Ozvalo se z druhé strany. ,,Musíš sem přijet, neuvěříš co mi sem donesl. Doslova." Opětovala jsem ji odpověď a zavěsila jsem. Dobrou hodinu jsem tam jen seděla než se ode dveří ozval zvonek. šla jsem otevřít. ,,Co je? Zněla jsi divně a navíc dneska jsi mě ignorovala a to chce plán jak mi to vynahradíš." Ale já ji znovu ignorovala, zavřela jsem dveře a táhla ji ke mě do pokoje kde na mé posteli ležel rozbalený balík od Tae.
Vypadala překvapeně a zároveň byla velice zvědavá, protože mě odstrčila aby zjistila co v tom je. Během zkoumání obsahu balíčku:,, Jak moc bylo to doslova?" Zeptala se, když vytáhla ty nejdokonalejší šaty co jsem kdy viděla. ,,No doslova mi vlezl sem a uklidil mi dokonce." Odpověděla jsem nasoptěně, když jsem ji brala ty šaty, zaprotestovala ale nic s tím nezmůže jsou moje teda jeho. ,,Teď vážně chceš tam jít a zkusit to?" Ta otázka od Neun byla ve vzduchu celou dobu co tam Neun byla se mnou. ,,Nevím, chci i nechci je to složité." Jukla jsem na ni a sedla si na postel. Neun udělala to stejné, akorát, že jak si sedla tak si i lehla. ,, Mno já bych tam určitě šla a řekla mu od plic co si o jeho počinech myslím." Řekla aby odlehčila situaci ale mě se to moc nezamlouvalo jen jsem se nad jejím návrhem pousmála a lehla si vedle ni. ,,Když myslíš, tak mi to ukaž a řekni jak by jsi to udělala ty v mé kůži. To by mě velice zajímalo." zachychotala jsem se, ale ona to brala asi doslova. Zvedla se a začala mi tam všechno přehrávat. Dobrou hodinu si tam hrála na mě a já se jenom smála a zase jenom smála. ,,Tak jo fajn, teď alespoň jak na to." Zasmála se. ,,Jo to je pravda." Odpověděla jsem a vstala jsem z postele. ,,Asi bych měla jít je dost pozdě. A navíc doma na mě někdo čeká." Usmála se, objala mě a odešla k sobě domů. Zase jsem tu sama. No co už je to tak, kdyby nebyl takový vůl a já taky, tak by se to nestalo. Promlouvala jsem sama k sobě. 

Byla jsem zrovna ve sprše když mi zazvonil telefon. Natáhla jsem se pro něj ze sprchy. Byla to jenom sms a od koho asi od Tae. 

,, Jak si spokojená se šaty a doplňky. A jinak promiň, že jsem nepočkal až ty dojdeš, jen jsem ti chtěl udělat radost :) ,, 

To myslí vážně? Zanadávala jsem, ale přemýšlela jsem jestli mu odepsat. Nakonec jsem mu odepsala. 

,, A co jsi si myslel, že se asi stane, když mi vlezeš do domu bez zeptání. A navíc jak jsi se sem dostal?"  

Odepsala jsem mu a konečně vypnula vodu a vyšla jsem ze sprchy. Oblékla jsem si dlouhé bílé triko a volné kalhoty se srdíčky. Znovu mi zazvonil telefon. 

,,To je tajemství, a co jsi pak dělala? Mám spoustu otázek, a chci tam být s tebou." 

To si snad dělá srandu, proč píše zrovna toto má snad spoustu kamarádek, s kterými může trávit čas. Ať napíše jim. Byla jsem hodně naštvaná ale stejně jsem mu odepsala. 

,,Nech toho, máš spoustu holek, kterým můžeš napsat takovou to sms a navíc, kolika si poslal tu stejnou? Hm.  A otázky můžeš pokládat i jim. Jdu spát tak dobrou." 

Odepsala jsem a šla si lehnout.

,,Dobrou noc." 

Byla poslední sms, kterou jsem si ještě ten večer přečetla než jsem usnula.

Z pohledu Taehyunga: Byl jsem rád, že mi alespoň odepsala. Sice jenom na pár sms ale i to by se dalo brát jako pokrok. Snad to bude takové i na tom plese. Jen nechápu,proč mi napsala ať si napíšu jiné. Sice jich mám dost ale chci ji. Odepsal jsem ji také dobrou noc. Ale nemohl jsem usnout moc jsem přemýšlel nad tím jak mi ty slova ublížila. Ještě celé dvě hodiny jsem byl vzhůru. A přemýšlel jsem celou dobu jenom o ní a o tom jak mi snad odpustí. S touto otázkou, kterou jsem si položil jsem i usnul a doufal.

Sice po dlouhé moc dlouhé době jsem něco napsala. Rozhodla jsem se tento příběh dodělat do 30 kapitoly. Ve, které se dozvíte jestli mu odpustí nebo ne. V co doufáte vy?