The Cup Of Thee

1. Šálek

☕☕☕☕☕☕
Městský ruch se pomalu ztrácel v šumu podzimního šepotání. Zbarvené listí se vznášelo v drobných vírech a vydávalo šustivé zvuky když přistávalo zpět na dlážděném chodníčku městského parku. Chladný vítr pročesával prázdné koruny pomalu usínajících stromů tak, jako jemu zvlněné, neposlušné vlasy. Pokaždé když se mu pod vlivem větru všechny nahrnuly do obličeje, nervózně si je odhodil dozadu nebo se je pokusil zastrkat za ucho, jenže na to byly příliš krátké.
Sledoval jsem každý jeho pohyb, každý vzdor sychravému počasí i každou změnu v jeho tváři, ale dával jsem si přitom dobrý pozor aby se naše pohledy nesetkaly a on mojí nepříliš nenápadnou pozornost nezachytil. Zabalil jsem se do kabátu a pozoroval jak on dělá to samé. Utáhl si pruhovanou šálu kolem krku a já si zapnul poslední knoflíček u límce. Byla mi zima i za něj. Představa jak moc asi musí mrznout pod tou tenkou bundičkou mě znepokojovala a pohled na jeho holá kolena vykukující z černých, rozedřených skiny jeans byl skoro nesnesitelný. Ale jedna věc se tomu musela nechat. Vypadal nádherně.
Pokaždé když netrpělivě mrknul na displej mobilu se zářivě zeleným krytem, využil jsem situace a hltal každý jeho kousek.
Jenže...
,, Jsi nenápadnej asi jako já, když jsem se snažila šlohnout jídelní lístek v Disney Landu jenom protože na deskách byla Minnie."
A tady moje rozjímání končí.
Důvěrně známý hlas mě provokativně zašimral u ucha a já samým překvapením nadskočil. Poznal bych ho i kdybyste mě probudili o půlnoci kdykoliv a kdekoliv , ale stále mě dokázal překvapit takovou tou svou nezaměnitelnou nezaměnitelností.
Naomi. Moje dlouholetá, nejlepší a dalo by se říct i jediná kamarádka Naomi.
Nejlepší, Nenahraditelná, Nekonkurenční, Náladová, Nádherná ( ano, občas i velice otravná, ale to už se mi sem nehodí).
Všechno s velkým N. Asi tak nějak bych ji popsal.
Známe se už od školky a jsme sousedi. Ona a její dvojče Dennis.
Jejich rodiče se přestěhovali do naší čtvrti, když nám bylo pět. Nebylo tam moc dětí v našem věku a tak jsme si na sebe tak nějak zbyli. A podobně to bylo i později ve škole. První den si Naomi sedla vedle mě, vietnamce, a to byla osudová chyba ( tedy co se její šance na oblíbenost týče). Děti si z nás dělali srandu a nebrali nás mezi sebe. A tak se z nás stala nerozlučná dvojka. Teda vlastně trojka. Dennis neměl to svědomí nechat v tom sestřičku samotnou a tak ať chtěl nebo ne, kráčel cestičku školních lůzrů s námi.
Na střední se sice všechno změnilo: Naomi je nejkrásnější holka na škole a Dennis zase nejlepším hráčem hokejového týmu naší střední, ale pořád jsme stejně nerozluční a doufám, že nám to i zůstane.
Právě byl víkend a my :Naomi s jejím přítelem Jamalem a Dennis, jsme měli namířeno ve městě prozkoumat pár čajoven a zakončit den někde v klubu, ale ještě před tím jsme se chtěli nadlábnout v MacDonaldu. Zrovna se všichni dohadovali před vchodem a počítali své úspory a asi bychom potom šli hned dovnitř, kdyby se tam neobjevil ...on. A tak to všechno začalo...
Na chvíli jsem se zase zasnil, ale Naomi mě přivedla zpět do reality svým opovržlivým zamlaskáním. ,, Ale ty máš v úmyslu něco horšího Nicku. Chceš mu ukrást srdce." vydechla dramaticky a já se zastyděl i za ní. Pozvedla provokativně koutek a změřila si mě pohledem. Nejspíš zkoumala jestli na něj stačím nebo tak něco a tak jsem uhnul pohledem. Jestli na ní něco nesnáším, tak přesně tohle.
Svůdně našpulila rty a načechrala si platinovou ofinu. Úzká stylová bunda s maskáčovým vzorem skvěle vynikala na její svalnaté postavě a kožíšek na její kapuci nepatrně povlával ze strany na stranu. Zkoumala pozorně můj objev a premýšlivě u toho mhouřila své průzračně modré oči.
,,Ale musím říct ,že máš vkus." pokývala uznale hlavou. ,,Jako vždycky." Usmála se a přátelsky do mě drkla. ,, Jen škoda, ti to je většinou k ničemu."
Vymrzlý objekt před námi se strnule pohupoval z nohy na nohu a stále hypnotizoval svůj telefon.
Zoufale jsem si povzdechl.
,,Tak na co čekáš?"
Trochu omámeně, nevnímajíc co to právě řekla jsem ji odbyl svým ,,Co?" ale potom jsem zbystřil když na mě vytřeštila své soví oči.
,, Říkám : Na co čekáš? Padej si pro něj!"
Chvíli jsem přemýšlel jestli to co právě řekla myslí doopravdy nebo jí to jen tak ujelo, ale její naléhavý pohled mě o vážnosti jejího myšlení přesvědčil.
,, Počkej." zarazil jsem jí ,, Já jako nevim jestli sis všimla, ale on tak trochu úplně není značková kabelka nebo pár bot na kterej když si ušetříš, jak ty máš ve zvyku, tak si pro ně prostě půjdeš a vezmeš si je." oznámil jsem ji jak to vidím já, ale nevypadalo že by ji to moc zajímalo.
,, A to ti jako brání v tom aby sis za nim prostě došel? A navíc..." na chvíli se odmlčela aby její proslov nabral důležitosti ,, za něj, na rozdíl od bot, nemusíš platit." mrkla na mě spiklenecky. ,,No pokud to teda není gigolo..nebo soudě podle vzhledu spíš prostitutka." přiznala nakonec. Ani jeden jsme se neubránil smíchu, protože i já musel uznat že její poznámka je víc než trefná.
,,To by stačilo vy dva." ozvalo se za námi. Listí na chodníku zakřupalo pod tupými nášlapy těžkých bot, které se k nám rychle přibližovaly. Od vchodových dveří McDonaldu si to k místu, kam jsem se od party trhnul abych byl blíž k výhledu, rázoval Jamal. Jeho vysoká, barevně oděná postava se pohodově houpala ze strany na stranu, krok co krok spolu s dlouhými, černými copánky vykukujícími z ještě barevnější rasta čepice. Jeho zářivě bílý úsměv svítil na dálku. Někdy jsem přemýšlel jestli je to kvůli tomu, že má tmavou pleť ( A ne, nejsem rasista. Jak bych asi mohl?) nebo si nechal nasadit korunky.
,, Jakto že tady takhle soukromničíte?" zachechtal se chraplavě když se konečně dokolébal k nám. Objal Naomi zezadu kolem pasu a pocuchal jí úhledně vyžehlenou kštici. Ta se otráveně zamračila a vrhla po svém příteli naštvaný škleb. ,, Sakra Jamale! Víš jakou mi to dalo ráno práci.?!" štěkla po něm a snažila se vlasy vrátit do původní podoby. Jamal ji tedy pustil. ,, Mír." zachroptěl vysmátě a zvedl ruce nad hlavu, ale jakmile to udělal, Naomi mu je stáhla dolů a vrátila zpět na místo.
,,Tss..." zasyčel nechápavě a obrátil hlavu na mě ,, to byla taková vždycky nebo jí ta tráva trochu nesvědčí?" Následoval další z jeho až moc vyzubených úsměvů ze kterého vycházely podivné bublavé zvuky. Měl jsem chuť říct : ,, Obávám se že vyhulenej mozek byl záhadným způsobem nadělený jenom tobě." Ale to by taky mohl i nemusel pochopit a v tom horším případě by to nepochopil a začal by mozeček zkoušet používat k přemýšlení jak jsem to myslel. A to bych tedy opravdu nechtěl, protože všichni moc dobře víme jak by to dopadlo. Nijak. Takhle se všichni ušetříme dalších zhulených keců, který člověka pobaví tak moc , až začne mít chuť na cyankáli. Co na to říct? Neměl jsem ho rád. Popravdě, neměl jsem rád žádného Naomina přítele. Vím že to zní sobecky, ale Naomi je prostě už od těch pěti let tak trochu jen... Moje.
Vždycky jsme byli jen spolu. Spolu chodili do školy, spolu obědvali ve školní jídelně, spolu si hráli. A pak si v prváku přijde nějakej svalnatej, nagelovanej fotbalista a najednou už nejsme jen mi dva protože: ,,Ó můj bože! Mike mě pozval na rande! Co myslíš, mám tam jít? " a potom už jenom ,, Promiň Nicku, ale dneska jsem Mikovi slíbila, že s ním půjdu do kina."
S tím prvním jí to vydrželo fakt dlouho, až mě to štvalo, ale ti další už vyprchali rychleji. To mě vždycky uklidnilo, protože Mike, okatej Tedd, sexy bad boy Jace šli jednoho dne k šípku a dokonce i 30ti letej taťka motorkář Darren nakonec odfrčel i s Harleyem pryč. A tak jsme zůstali zase sami. Sice nás to ze začátku stálo pár Naominých krabiček papírových kapesníčků, ale stálo to za to. Teda dokud se k nám jednou nedoklimbal tenhle smaženej míša Kulička.
,, Co se tady řeší?" Dennis, který když konečně dočetl tabuli s nabídkou, se už taky přidal k přesunu naší skupinky směr: můj výhled a směle se vložil do našeho veselého rozhovoru.
Dennis.
Dominantní. Drzý. Dechberoucí.... Dokonalý.
Všechno s velkým D.
Platinová hříva většinou vyčesaná nahoru, mu teď ledabyle splývala přez jedno ledově modré oko. Celá sestra. Jen rysy měl o dost jemnější.
Lhal bych kdybych řekl, že se mi nelíbí a taky bych lhal kdybych řekl, že jsem ho, k mé hrdosti, ledacos užitečnýho nenaučil, ale jinak jsme jako bráchové.
No dobře přiznávám, že kdyby jsme spolu jako malí netahali káru a já neviděl jak mu máma mění plenky, tak bych si asi dal říct, alee... Jinak by to asi bylo trochu divný. A navíc se úplně nedá říct, že bych byl nějakej objev roku. To spíš naopak. Jsem přitažlivej asi jako řitní ploutev murény a příjemnej jako hemoroidy tý řitní ploutve.
Dennis pohodil hlavou aby se zbavil pramínků vlasů v očích a skákal pohledem z jednoho na druhého. Chvíli mi trvalo než jsem si uvědomil, že se nás na něco ptal a potom bych si radši neuvědomoval, když mi došlo na co přesně se ptal. Polila mě horkost. Vrhl jsem prosebný pohled po Naomi, aby to nějak zakecala, ale ta se jenom zakřenila a všechno mu to s neskrývanou radostí vyklopila: Tady Romeo si něco vyhlídl a bojí si říct o číslo." Provokativně na mě mrkla a já jí v duchu omlátil její novou vyztuženou kabelku o hlavu.
,,Oo..no to kecáš!" Vyprsknul Dennis smíchy, ale můj pohled" Umučení kačera Donalda",jak tomu Naomi říká, ho umlčel. Lehce si odkašlal a založil si ruce na prsou. ,,Ehm...chci říct.. Buď eee....chlap?" Otočil se po zde přítomných, ale pak zavrtěl hlavou ,,Ne, to je fakt blbý.." a vyprsknul smíchy znovu. Po chvíli to trochu začalo přerůstat v záchvat a tak do něj musela Naomi lehce žďuchnout aby toho nechal. Napřímil se ,, Hele bráško, nic to neni. Pamatuješ jak jsem tě to učil ne?"
Nevzpomínal jsem si, že by mě kdy něco učil, ale nechal jsem ho přitom. Občas mám pocit, že Naomi si pro vyhulený keci nemusela chodit daleko. Naštvaně jsem se na ní zamračil, ale pak jsem se ďábelsky usmál.
Jo tak číslo. Máš to mít kočko.
,,Mluvil tady někdo o čísle?"
Všichni se na mě zvědavě otočili a sborově zavyli nad mou sílou vůle. Teda Jamal něco nesrozumitelně zavýsknul až se kolemjdoucí otáčeli s všeříkajícími pohledy.
Naomi z toho utrpěla šok největší ,,Woah! Tak to ne. To neuděláš!". Od srdce se zasmála.
,, Ale udělám. Chceš to vidět?" pokusil jsem se provokativně nadzvednout jedno obočí, ale vznikl z toho jakýsi bolestný škleb, který se, musím uznat, k dané situaci hodil o dost lépe.
Uviděl jsem jak jí hravě zablesklo v ledových očích a věděl, že to je špatný. Mooc špatný. Pomalu mi začalo docházet jak moc velkou jsem udělal chybu a že z tohohle se jen tak nevyvlíknu a tak jsem se na chvíli začal nenávidět. Ale hned mě to přešlo, protože bych se pak zase nemohl litovat.
,,Ohohoo! Tak to promiň." Sladce se na mě usmála. ,, Jak jsem jen na chvíli mohla pochybovat o tvé odvážné povaze." zamlaskala nespokojeně a založila si ruce na prsou, tak jako to před ní udělal Dennis. Nastalo ticho. Naproti mě stáli dvě blonďatý, nemile se koukající dvojčata se založenýma rukama v úrovni mojí hlavy a já se nemohl rozhodnout který z nich je nejnebezpečnější. Došly mi nápady.
A právě teď mám dvě možnosti. Buďto se strhne ohnivý déšť a z nebe začnou padat andělé..... Nebo to budu muset vážně udělat.
Vyhýbavě jsem vzhlédl k nebi. Na apokalyptickou průtrž mračen to zrovna nevypadalo, ale celkem se mračilo.
Uslyšel jsem Naomi jak si odkašlala. ,,Ehm, já čekám."
Věnoval jsem jí jeden ze svých dlouho nacvičovaných cukrúsměvů. ,,Oh, vážně?"
Sakra. Ještě pořád je ten pohled neomrzel.
Ale pořád tu mám dvě možnosti! Buďto spáchám harakiri Naominou kozačkou, což půjde dost blbě, protože si dneska bohužel vzala ty se spojeným podpadkem. NEBO TO SAKRA BUDU MUSET UDĚLAT!
Bezva. Naaadhera!
Já. JÁ. Já co se bojím říct si i o kopeček zmrzliny.
A to oba moc dobře ví.

,, Nyguene Duongu Chane.. Don Chuane...nebo jak se vlastně celých tim svým číňanskym jménem nazýváš!" začala přísně a já se jí gestem ruky snažil zarazit ,abych jí upozornil, že "Chan" je japonsky a já nejsem číňan. Byl to pokus zavést téma někam jinam, protože jakmile má ona šanci se hádat, hádala by se dokud by na zemi nedošel kyslík, jenže tentokrát to nezabralo a ona mi tou rukou zacpala pusu.
,, Mě je úplně jedno co se mi chystáš říct, protože pravdu mám stejně já. Takže znova... Prostě jen Nicku... Nechtěj abych se do toho vložila, protože víš že jsem toho schopná! Konečně se ti někdo po sto letech líbí a..."
,,Ježiš Naomi tohle je fakt..."
,, Žádný odmlouvání! Co je na tom? Prostě za nim přijdeš, hezky se usměješ a řekneš..."
,,Naomi... Já se neumim hezky usmívat."
,,No to je pravda. Vypadáš jako kdyby ti u toho zasouvali..."
,,Naomi.."
,, Prostě přijdeš, hodíš sexy pohled..."
,,Naomi!!"
,, Sakra nepřerušuj mě nebo ho sbalim za tebe!" vyštěkla, ale pak se důležitě napřímila ,,Přijdeš a... Prostě uděláš cokoliv, potom..eh... Teď jsem to kvůli tobě zapomněla....Jo! Řekneš si o číslo nebo nějakej jinej kontakt.... Doporučuju nebrat si instagram, protože to mu potom budeš moct akorát tak napsat hezkej komentář kterej bude ignorovat nebo si večer nad jeho fotkama ...ehm...se na ně koukat ( (c) Velička 😃)...aaaa... Hotovo!" Slavnostně rozhodila rukama a čekala , že jí snad zatleskám, ale já na ní akorát zíral jako vietnamec na první sníh.
,,Aha."
Ano. Měla pravdu. Přesně takhle by to totiž dopadlo kdyby byla na mém místě ona, ale asi jaksi zapomněla, že jsem to já...JÁ.
Povzdechl jsem si ,,Naomi tobě se to řekne. Ty projdeš chodbou a všechno stojí. Ale podívej se na mě.... Vždyť ani nevíme jestli je..."
,,Ani se to neopovažuj vyslovit!" skočila mi do řeči. ,,I kdyby měl na tričku " Bůh nenávidí homosexuály" a držel za ruku Jennifer Lopez tak ho to nezachrání." řekla rozhodně a já musel uznat, že má pravdu.
,, Ale vždyť je to trapný! Jsme jak děti ve školce!" snažil jsem se i přesto odporovat, ale ona zase vytřeštila svoje soví oči a já věděl, že jestli jsem byl do teď v háji, už jsem hloubš.
,,Jo tak děti?" protáhla dramaticky. ,,Fajn.... Dovol mi ti udělat mámu a utřít ti zadek."
Vzápětí se vyprostila z Jamalovo sevření a než jsem si stačil uvědomit co dělá, byla už na půl cesty k parku. Samozřejmě jsem hned pochopil co má v plánu, ale než jsem stačil srdcervoucně zahýkat její jméno byla už moc daleko. Byl jsem nucený vyběhnout za ní abych si zachránil svůj krátký život. Opakuji vyběhnout, což znamená " běžet". BĚŽET! To se vážně moc často nestává, protože věřte mi... Pštrosí závody jsou proti tomu Labutí jezero. Ale i tak jsem běžel. Běžel jsem jako ještě nikdy v životě. Za chvíli už jsem jí byl v patách a zlověstně funěl jako stádo lokomotiv. Byl bych jí srazil k zemi kdyby nekličkovala jako gazela a tak jsem musel pořád běžet. Najednou jakoby se zastavil čas. Ona zabrzdila, já pořád běžel. Ona stála a se smíchem chytala dech, já ještě pořád běžel. Otočil jsem se za ní a nechápal co se děje a když jsem hlavu zase vrátil zpátky zjistil jsem, že pořád běžím! Ale přímo do chřtánu mému nastávajícímu!
Znáte takovou tu běžeckou scénku z Pobřežní hlídky? Tak přesně tak jsem nevypadal.
Rychle jsem to střihnul někam do stromů a snažil se o jeden z nich zastavit. Byl jsem už moc blízko a už moc zpocenej. A to se mi nelíbilo.
Když už jsem nucen něco takovýho udělat, tak ať aspoň nevypadám jako uřícenej kus smaženýho suši.
☕☕☕☕☕☕

Song: Louis The Child- It's Strange feat. K. Flay